Průser s Bongem a přivítání nového mazlíka do rodiny

Naše patálie s autem dále pokračovala, rozhodli jsme se auto dát ještě k druhému mechanikovy a ten se na to podrobněji koukl a řekl, že oprava bude okolo 3000 -4000 dolarů. Že záleží na tom, jestli bude nebo nebude prasklá hlava. S Ladou jsme 1000 krát debatovali, co bude lepší, jestli se ho zbavit a koupit jiné nebo ho opravit. Přičemž oprava nebo koupě nového vycházela stejně. A člověk zde opravdu neví, jestli s dalším autem nebude mít ty samé problémy. Protože jsme si tu vyslechli tolik příběhů podobnému tomu našemu, že si tím musí projít snad každý druhý. Tak jsme řekli, ať se na to koukne, jestli je prasklá hlava nebo ne, ale to sem netušil, že musí rozmontovat skoro celý motor. Po té co jsme se dozvěděli bližší informace jako oprava za 3500 dolarů a že nám auto prodali s touto vadou a neřekli nám o ní. Tak jsme zkusili zavolat člověku, co nám to prodal. Šikovný chlap krásně obešel všechny zákony na ochranu spotřebitele, jen co je pravda. Takže nám nepomohl a my jsme na něj nijak nemohli. Příště si budeme dávat větší pozor. Nicméně jsem opravu auta zastavil, jelikož 3500 bylo na nás moc peněz. A oprava by byla s nejistým výsledkem, jelikož jsme měli každý týden nějaký nový problém. Jako zblázněná elektronika či zavírání předního okénka na zaklínadlo atd. Přišel čas na hledání nového mazlíka. Když bylo volno, hledali jsme auto. Také v motorcampu nám nabízeli nějaká auta, jelikož končila sezona a každý potřeboval prodat svůj vůz před odletem. Vyhlídli jsme si jedno auto za 1100 dolarů, jen abychom jsme mohli jezdit do práce a pak si za pár měsíců koupit další van. Podrobili jsme ho důkladné kontrole v autoservisu a po konzultaci jsme auto zavrhli, že bychom s ním měli mnoho problémů a možná ho pak ani neprodali. Ještě ten den pán z autoservisu zavolal, že má pro nás jedno auto.

  Druhý den jsme se šli na auto kouknout byla to Honda CRV první, co jsem udělal, bylo, že jsem se chtěl do ní natáhnout, což se mi nepodařilo. Takže jsme měli těžkou hlavu z toho, že ho nemůžeme používat na přespání. Ale bylo v úžasném stavu na to, že je z roku 1996. Skoro žádná rez vše fungovalo pravidelné prohlídky v autoservisu a ta cena. Ještě nám pan mechanik dal klíčky do ruky, že si ho máme jet projet a za půl hodiny ho máme vrátit. Opět nás překvapila důvěra místních lidí. Auto jelo skvěle, ale stejně jsme si vzali čas na rozmyšlenou a odešli. V ten samý den jsme se i dohodli na prodeji prokletého Bonga. Po pár hodinách jsme se sešli opět v autoservisu. My jsme prodali náš starý van, takže sečteno potrženo mnoho dolarů v prdeli. A poté jsme si plácli a koupili SUV Hondu CRV, takže se může v klidu vydat po nezpevněných cestách do útrob Novozélandské přírody. Hondu máme od starého páru, který již nemohl nadále řídit. Zanechali nám v autě staré country CD, které si občas pustíme. A doufáme, že s autem toho ještě hodně zažijeme. Dva kluci z Anglie, kteří s námi pracují, mají stejné auto, které pořídili za 4000 dolarů. Takže je hodně překvapilo, když jsme auto pořídili za 2500 dolarů tak doufáme, že ho dobře prodáme. A trochu se zahojíme. Myslíme si, že mu nás bylo líto a tak nám auto prodal za tak krásnou cenu. A o nové auto se staráme, kontrolujeme veškeré kapaliny a doufáme, že nám bude dlouho sloužit bez problémů.

28. 3. - 14. 4. 2016

Práce na vinici

Sběr vína probíhal různými technikami. Jeden způsob byl, že každý sběrač měl pro sebe jeden úsek, který očesal z obou stran, čili musel podlézat pod dráty ve výšce půl metru. Proto to některé vyžrané Němky rychle vzdaly a odjely v polovině pracovní doby se slovy, že jim to jejich fyzický stav neumožnuje. A takto se prolézalo celý den od řádku k řádku. Druhý způsob byl, že jeden úsek dělali dva lidi proti sobě a museli si neustále hlídat svého kolegu, aby se nezaběhl k někomu jinému. Po skončení úseku se společně přešlo na další volnou pozici v řádku. Takový řádek měl i 100 úseků. Systém sběru se lišil od odrůdy vína, délkou řádku a počtem sběračů. Především jsme sbírali odrůdy Pinot Gris, Pinot Noir, Chardonnay, Sauvignon Blanc.

Shodli jsme se na tom, že nejobtížněji se sbíralo Pinot Gris. Jelikož hrozny uzrávaly postupně v rozmezí tří týdnů, tak jsme jednotlivé řádky každý týden procházeli. Sbíraly se jen ty úplně zralé. Takže když jsme poprvé sbírali tak jsme samozřejmě ten odstín barvy nevychytali a náš šéf nám vysypal všechno víno na zem s tím, že jsme nasbírali nezralé víno. Já jsem to měl s určováním barev jako chlap složitější tak sem volil cestu ochutnávání. Když bylo sladké, tak jsem ho sebral (nejsladší bobule se nacházejí naspod hroznu). Barevně se také dalo odlišit podle procházejícího světla skrz hrozen. Pokud byla barva tmavá, tak se hrozen mohl ustřihnout. Pokud byla barva svěží, tak se musel zanechat na rostlině. U této odrůdy se při sběru také dbalo na tvar a velikost hroznu. Když se hrozen uchopil do ruky, tak musel mít tvar kornoutu a musel překrývat většinu dlaně. Pokud hrozen tvořil jen shluk několika bobulí a byl kulatý, tak se také zanechával na rostlině. To co zbylo na rostlině, následně sebraly kombajny, které svými vibracemi oddělily bobule od rostliny.

Sběr vína se také lišil podle toho, jak kde chtěli mít víno kvalitní. Někde jsme sebrali úplně všechno, jinde jsme nechali opravdu prohnilé hrozny. Na jiné vinici zas muselo být vše bez plísně, takže jsme na rostlinách zanechali 60% hroznů. Odlišovali jsme několik druhů plísní. Sbírat se mohly hrozny, které byly na povrchu pokryté plísní, ale hrozny byly naprosto vysušené od slunce. Pokud hrozen byl pokrytý plísní a byl stále vodnatý, tak se zanechával na rostlině. Pokud touto plísní byl napadeno do padesáti procent hroznu ve spodní části, tak se jednoduše plesnivá část odstřihla a hrozen byl očištěn.

Jinde zas nebyla plíseň jako plíseň. To jsme zjistili na jednom místě, kde jsme vystříhávali shnilé hrozny, které byly napadeny dvěma druhy plísně. Jedna měla barvu do růžova, ta nevadila, protože zanechávala chuť hroznů, které napadala. Ale za to byla velice suchá, takže když jste odstřihli pěkně shnilý hrozen tak spadnul na zem a udělal pěkný oblak plný plísňových spór. Někdy toho bylo tolik, že jsme si zakrývali nos šátkem.  Ta druhá byla o dost horší, měla barvu do hněda a měla výrazný octový zápach, který výrazně zhoršil chuť vína. Tato plíseň se dala dobře odlišit na bílých vínech. Na takovém Pinot Noir to bylo obtížnější. V takovém případě se muselo k hroznu přičichnout, jestli na něm není něco závadného. Takže jsme při sbírání používali skoro všechny smyslyJ

Musím říct, že jsem si po zkušenostech oblíbil Pinot Gris jelikož vněm máte velkou pravděpodobnost, že nepijete zkvašené plísně. Jelikož jsme někdy sbírali opravdu „sračky“ z kterých se dělá levné víno a tady nemáme tolik peněz na koupi těch kvalitních.

Lada pracovala převážně jako sběračka vína, proto už po pár dnech dokázala rozeznat podle tvaru a chuti jednotlivé odrůdy. Byla to docela obtížná práce, protože řádky s vínem na Isabela vineyard byly hodně nízké a celý den se musela ohýbat. Nejvíce jí na práci bavilo, že každé ráno dostali přesné pokyny, na co si musí dávat ten den pozor. Co se ten den bude sbírat a proč. Následně každý vyfasoval nůžky na stříhání hroznů a šlo se pracovat. Když se hrozen ustřihl, tak se dal do předem připravených boxů. Jelikož jsme po ránu jezdili převážně s Tomem (šéf), tak vyfasovala desky s prezenčním papírem na zapisování a každému musela po ránu říkat, ať napíše svoje jméno hezky, jinak třeba nedostane zaplaceno. Některá rána musela mýt nůžky, protože byly z předchozího dne zalepené od šťávy z hroznů.

Marek pracoval v partě s Heydnem a Rileym. Jeho práce spočívala vtom, že rozmisťoval a sbíral boxy s vínem. Plné je nakládal do velkého boxu (na 500kg), který byl na vozíku zapřaženým za čtyřkolkou nebo traktorem.  Byla to sranda se prohánět mezi řádky vinné révy a rozmisťovat boxy pro sběrače. Jelikož se jelo na vozíku za čtyřkolkou a já musel stát, balancovat a házet prázdné boxy na začátky úseků někdy jsme házeli i ob 3 řádky takže sem se musel trefit na místo, které bylo 7 metrů daleko. Riley často řval „Heyden STOP Heyden“ když jsme nestíhali házet. Když bylo hotovo tak jsme rychle jeli za další prací, což bylo sbíraní plných boxů. Většinou jsme se s Rileym pevně drželi vozíku, protože Heyden opravdu nejezdi pomalu. Sbírání probíhalo tak, že jsme si odklidili boxy z cesty mezi řádky, kde jel traktor nebo čtyřkolka s vozíkem, na kterém byl velký box. Heyden řídil, Riley byl na vozíku a přebíral boxy a dával je do velkého binu a skládal je. Moje pozice byla většinou podávat boxy Rileymu, takže jsem je musel zvednout ze země a podat je přes dva metry vysoké víno. Takže jsem měl neustále poškrábané ruce a nazvedal jsme několik tun denně. Samozřejmě vše bylo za jízdy, takže jsem neustále slyšel „Heyden STOP Heyden“. Když jsem byl poprvé na vozíku s velkým boxem, tak se mi stala nehoda, jelikož tam bylo více lidí, kteří mi podávali boxy plné hroznů. Jeden z těch lidí byl místní a moc se s tím nesral. Házel plné boxy rovnou do toho velkého a já je vybíral a skládal, ale moc sem to nestíhal, protože to začali dělat 3 lidi. Atak sem dostal plným boxem přes ruku kousek nad zápěstí. Ruku sem měl v tom místě oteklou ještě měsíc, ale Lada mi ji pravidelně tejpovala a já zobal brufeny tak to šlo. Holt se nedalo nic dělat, práci jsme potřebovali a peněz jsme moc neměli a ještě ten problém s autem. Takže jsem byl rád, když sem měl mít za tuto práci lépe zaplaceno nežli sběrači. Ale na rozdíl od sběračů jsme se skoro nikdy nezastavili, takže se pauza na oběd někdy ani nestihla. Po každém sběru jsme ještě minimálně hodinu myli biny. Práce to byla trochu nepříjemná, protože se většinou končilo za tmy. Ladu také z toho bolela záda, protože je po celém dnu ohýbání měla namožená. A samozřejmě voda byla ledová a častokrát se stalo, že člověk byl chvilku nepozorný a byl celý mokrý.

 Nastala naše první výplata a první problémy. Neměli jsme zaplacen jeden celý den, mytí boxů a já si mohl o lepších platových podmínkách jen zdát.  Tak jsme se ozvali a byli ujištěni, že se vše v další výplatě napraví. 

28. 3. - 10. 4. 2016