Málem jsme zase zůstali uprostřed ničeho

V noci jsme nasedli do auta a jeli zpátky na sever. Zastavili jsme trochu za polovinou cesty někde za fjordem Hrútafjörður. Pár hodin jsme se vyspali v autě a ráno jsme jeli dál. Rozhodli jsme si cestu trošku okořenit. V Blönduós jsme se vydali na sever. Chtěli jsme si objet poloostrov Skagi a kouknout se na ostrov Drangey. Vyjeli jsme tedy nejdříve do vesnice Skagaströnd, kde jsme si prohlíželi prapodivné umění z rezavého železa.

Poté jsme se vydali na sever k majáku a čedičovým výchozům. I tady byli krásné šestihranné sloupy. Procházeli jsme zbytky bývalé rybářské vesnice a obdivovali pobřeží. Bylo zde mnoho ptáků. Spousta se jich pohupovala v chaluhách na pobřeží. Chvilku jsme pozorovali lachtana, jak nás pozoruje. Vždycky nám to vykouzlí úsměv na tváři. Za celou dobu jsme nepotkali ani živáčka. Sem mnoho lidí nejezdí.

Východní pobřeží poloostrova bylo ještě pustší. Pobřeží nebylo moc okázalé, takže jsme se moc nezastavovali. A těšili jsme se, že si uděláme výlet k ostrovu Drangey. Naše autíčko na to mělo jiný názor. Opět. Zakuckalo se a chcíplo. Naštěstí znovu nastartovalo. Tak jsem se rozjel a zase chcíplo. A pořád dokola, než jsem zjistil, že to chcípá, když jedu nad 2500 otáček. Netušili jsme, co s tím. Auto jinak jelo dobře, a tak jsme zařadili pomalé tempo a vyrazili z pustiny do města. Ve městě jsme všechno zkontrolovali a vypadalo to v pořádku. Vydali jsme se tedy pomalinku domů do Dalvíku. Na výlet na ostrov jsme neměli ani pomyšlení. Jet s automatem do kopce pod 2500 otáček, bylo velice pozvolné, ale šlo to. Počítali jsme každý kilometr. Po pár hodinách jsme dojeli domů.

Mechanici nám řekli, že je rozbitý čip na čerpadle. Nebylo to levné, ale horší bylo, že ho neměli. Museli ho objednat z Japonska. A tak jsme byli jeden měsíc bez auta.

2. 6. 2019

Cesta do Reykjavíku s maminkou

Vyrazili jsme odvést Lady mamku do Reykjavíku. Nejdříve jsme vyjeli na sever, abychom objeli poloostrov trollů. V Ólafsfjörðuru jsme to vzali naší oblíbenou horskou cestou. Zanedlouho jsme byli na druhé straně, kde bylo o poznání hezčí počasí. V dáli čněl krásný ostrov Drangey, na který jsme se již dlouho chtěli vydat. Snad příště. Zajeli jsme do krásné vesničky Hólar. Pokochali jsme se místním kostelem i drnovým domečkem. Jsme moc rádi, že Island ušel dlouhou cestu od doby, kdy se žilo v drnových domcích. Přežít v nich dlouhou zimu, muselo být na hranici přežití.

Drnových domečků jsme neměli dost a zastavili jsme se ještě v Glaumbær. Zde jich měly o mnoho víc. Jejich spojování do jedné velké farmy bylo úchvatné. Ona skladba drnů byla mistrovským dílem.

Opustili jsme okolí poloostrova trollů a jeli na západ. Zastavili jsme u Hvammstangi, kde mají obchod s krásnými výrobky z ovčí vlny. Kousek opodál jsme zajeli na tuleně, kteří si užívali klidu na skalisku u pobřeží. Tam je najdeme vždycky. Na to že je Island považován za místo s divokou přírodou. Tak je tu tuleňů velice málo. Bohužel.

Co jsme tu ale nečekali, bylo množství rybáků dlouhoocasých. Ti se zde připravovali k hnízdění. No spíše by se dalo říct, že měli období páření. Chvilku jsme je vyrušovali a vrátili jsme se na hlavní.

Počasí bylo opravdu nádherné. Poprvé jsme viděli i ledovce ve vnitrozemí. Byla neuvěřitelná dohlednost. Viděli jsme bližší Langjökull velice dobře. Dokonce jsme zahlédli i vzdálenější Hofsjökull. Škoda, že takové výhledy nejsou každou cestu do Reykjavíku.

Poslední zastávku jsme si udělali v Bifröstu. Laděnce se nechtělo ven, jelikož hodně foukalo. A tak sem vzal mamku a šli jsme vstříc větru i kráteru před námi. Šli jsme mechovým královstvím, které přikrývalo všudypřítomnou lávu jako peřina. K letišti jsme dorazili pozdě večer. Stihli jsme přebalit a vyrazili k terminálu. Neobešlo se to bez slz, to je jasné.

1. 6. 2019