V noci jsme nasedli do auta a jeli zpátky na
sever. Zastavili jsme trochu za polovinou cesty někde za fjordem Hrútafjörður.
Pár hodin jsme se vyspali v autě a ráno jsme jeli dál. Rozhodli jsme si cestu
trošku okořenit. V Blönduós jsme se vydali na sever. Chtěli jsme si objet
poloostrov Skagi a kouknout se na ostrov Drangey. Vyjeli jsme tedy nejdříve do
vesnice Skagaströnd, kde jsme si prohlíželi prapodivné umění z rezavého železa.
Poté jsme se vydali na sever k majáku a
čedičovým výchozům. I tady byli krásné šestihranné sloupy. Procházeli jsme
zbytky bývalé rybářské vesnice a obdivovali pobřeží. Bylo zde mnoho ptáků.
Spousta se jich pohupovala v chaluhách na pobřeží. Chvilku jsme pozorovali
lachtana, jak nás pozoruje. Vždycky nám to vykouzlí úsměv na tváři. Za celou
dobu jsme nepotkali ani živáčka. Sem mnoho lidí nejezdí.
Východní pobřeží poloostrova bylo ještě
pustší. Pobřeží nebylo moc okázalé, takže jsme se moc nezastavovali. A těšili
jsme se, že si uděláme výlet k ostrovu Drangey. Naše autíčko na to mělo jiný
názor. Opět. Zakuckalo se a chcíplo. Naštěstí znovu nastartovalo. Tak jsem se
rozjel a zase chcíplo. A pořád dokola, než jsem zjistil, že to chcípá, když
jedu nad 2500 otáček. Netušili jsme, co s tím. Auto jinak jelo dobře, a tak
jsme zařadili pomalé tempo a vyrazili z pustiny do města. Ve městě jsme všechno
zkontrolovali a vypadalo to v pořádku. Vydali jsme se tedy pomalinku domů do
Dalvíku. Na výlet na ostrov jsme neměli ani pomyšlení. Jet s automatem do kopce
pod 2500 otáček, bylo velice pozvolné, ale šlo to. Počítali jsme každý
kilometr. Po pár hodinách jsme dojeli domů.
Mechanici nám řekli, že je rozbitý čip na
čerpadle. Nebylo to levné, ale horší bylo, že ho neměli. Museli ho objednat z
Japonska. A tak jsme byli jeden měsíc bez auta.
2. 6. 2019
Žádné komentáře:
Okomentovat