Lama na cestách: Gljúfurárjökull

Konečně jsme měli několik společných dní volna, a tak jsme vyrazili na výlet. Nejdříve jsme šli na túru u nás. Již od našeho příjezdu nás oslňoval ledovec Gljúfurárjökull na konci údolí. Trvalo nám to přes rok, než jsme se sem vydali. Nevěděli jsme, co nás tam čeká. Jestli to bude jen suť na konci ledovce, nebo i něco víc. Nejdříve jsme ale museli dojet do dochozí vzdálenosti. Jelikož jsme vyrazili brzo ráno, tak jsme málem srazili několik ovcí, které se potulovali okolo silnice. Následovala prašná cesta, na které jsme málem najeli na ostnatý drát. Naštěstí jsme se dokodrcali až k boudě na konci cesty.

Nenašli jsme ani stopu po znační výšlapu. Podle mapy tam mělo být, ale kde nic tu nic. Trasu jsme si tedy vytyčili sami. Hlavní podmínkou bylo, jít co nejdál od koní. Moc je nemusíme, pokud se tedy nejedná o steak z hříbátka, to je něco jiného. Cesta byla docela podmáčená a museli jsme koukat pod nohy. Někdy potůček tekl pod příkrovem trav a mechů. Což bylo ideální na zvrtnutí kolena či kotníku. Cestou jsme prošli okolo několika čerstvých sesuvů. Bylo znát, že skoro celé léto propršelo.

Narazili jsme na most. Nebyl sice v nejlepším stavu, ale lepší než brodit. Na druhém břehu jsme začali stoupat. Laděnka začala zpomalovat, ale nebylo to oním kopcem, ale spoustou šťavnatých borůvek, které nešlo jen tak přejít. Chvilku jsme zobali a vydali se vstříc ledovci. Cesta byla hodně kamenitá. Poslední dva kilometry nám zabraly asi hodinu. Bylo znát, že ledovec tu ještě nedávno byl. Když jsme se dostali blízko ledovci, zjistili jsme, že můžeme dojít v klidu, až k němu. Posledních sto metrů od něj byla zima. Úplně z něho vycházel chlad.

Nazývat ho ledovcem není správné. Je to takový zbytek. Jelikož ledovec se svojí vlastní vahou posunuje a tvaruje údolí. Ledovce v těchto horách se už neposunují. Viděli jsme i nějaké značky, které zřejmě označovali místa, kde byl v minulých letech.

I když ledovec nebyl v dobré formě, přesto nás mile překvapil. Jeho konec nebyla jen hromada štěrku, nýbrž byl i čistý. Co jsme si ale užívali nejvíce, byla jeskyně pod ním. Led hrál všemi barvami. Vlezl jsem jen na krajíček a zase jsem vylezl. Vzhledem k tomu, jak hodně odtával mohl být nestabilní. Výlet nás rozhodně nezklamal. Přeci jenom je to jeden z největších ledovců v místních horách.