Naše patálie s autem dále pokračovala, rozhodli jsme se
auto dát ještě k druhému mechanikovy a ten se na to podrobněji koukl a
řekl, že oprava bude okolo 3000 -4000 dolarů. Že záleží na tom, jestli bude
nebo nebude prasklá hlava. S Ladou jsme 1000 krát debatovali, co bude
lepší, jestli se ho zbavit a koupit jiné nebo ho opravit. Přičemž oprava nebo
koupě nového vycházela stejně. A člověk zde opravdu neví, jestli s dalším
autem nebude mít ty samé problémy. Protože jsme si tu vyslechli tolik příběhů
podobnému tomu našemu, že si tím musí projít snad každý druhý. Tak jsme řekli,
ať se na to koukne, jestli je prasklá hlava nebo ne, ale to sem netušil, že
musí rozmontovat skoro celý motor. Po té co jsme se dozvěděli bližší informace
jako oprava za 3500 dolarů a že nám auto prodali s touto vadou a neřekli
nám o ní. Tak jsme zkusili zavolat člověku, co nám to prodal. Šikovný chlap
krásně obešel všechny zákony na ochranu spotřebitele, jen co je pravda. Takže
nám nepomohl a my jsme na něj nijak nemohli. Příště si budeme dávat větší
pozor. Nicméně jsem opravu auta zastavil, jelikož 3500 bylo na nás moc peněz. A
oprava by byla s nejistým výsledkem, jelikož jsme měli každý týden nějaký
nový problém. Jako zblázněná elektronika či zavírání předního okénka na
zaklínadlo atd. Přišel čas na hledání nového mazlíka. Když bylo volno, hledali
jsme auto. Také v motorcampu nám nabízeli nějaká auta, jelikož končila
sezona a každý potřeboval prodat svůj vůz před odletem. Vyhlídli jsme si jedno
auto za 1100 dolarů, jen abychom jsme mohli jezdit do práce a pak si za pár
měsíců koupit další van. Podrobili jsme ho důkladné kontrole v autoservisu
a po konzultaci jsme auto zavrhli, že bychom s ním měli mnoho problémů a možná
ho pak ani neprodali. Ještě ten den pán z autoservisu zavolal, že má pro
nás jedno auto.
Druhý den jsme se šli na
auto kouknout byla to Honda CRV první, co jsem udělal, bylo, že jsem se chtěl
do ní natáhnout, což se mi nepodařilo. Takže jsme měli těžkou hlavu
z toho, že ho nemůžeme používat na přespání. Ale bylo v úžasném stavu
na to, že je z roku 1996. Skoro žádná rez vše fungovalo pravidelné
prohlídky v autoservisu a ta cena. Ještě nám pan mechanik dal klíčky do
ruky, že si ho máme jet projet a za půl hodiny ho máme vrátit. Opět nás
překvapila důvěra místních lidí. Auto jelo skvěle, ale stejně jsme si vzali čas
na rozmyšlenou a odešli. V ten samý den jsme se i dohodli na prodeji
prokletého Bonga. Po pár hodinách jsme se sešli opět v autoservisu. My
jsme prodali náš starý van, takže sečteno potrženo mnoho dolarů v prdeli.
A poté jsme si plácli a koupili SUV Hondu CRV, takže se může v klidu vydat po
nezpevněných cestách do útrob Novozélandské přírody. Hondu máme od starého páru,
který již nemohl nadále řídit. Zanechali nám v autě staré country CD,
které si občas pustíme. A doufáme, že s autem toho ještě hodně zažijeme.
Dva kluci z Anglie, kteří s námi pracují, mají stejné auto, které pořídili
za 4000 dolarů. Takže je hodně překvapilo, když jsme auto pořídili za 2500
dolarů tak doufáme, že ho dobře prodáme. A trochu se zahojíme. Myslíme si, že
mu nás bylo líto a tak nám auto prodal za tak krásnou cenu. A o nové auto se
staráme, kontrolujeme veškeré kapaliny a doufáme, že nám bude dlouho sloužit
bez problémů.
28. 3. - 14. 4. 2016
Žádné komentáře:
Okomentovat