S prvními
ranními paprsky jsme nastoupili do rikši a vyjeli na okružní jízdu ke chrámům.
Nejdříve jsme si ovšem museli zařídit celodenní vstupné. Po vystání fronty si
nás u okénka vyfotili a předali nám papírovou průkazku. První zastávkou byl
komplex Angkor Wat ze dvanáctého
století. Přešli jsme lávku přes kanál a směřovali k chrámu. Jeho věže se
přibližovaly a cestou jsme potkávali menší starobylé objekty. Když jsme došli k
chrámu zarazilo nás, jak je hodně zničený. Z dálky vypadal jako kdyby přestál
všechny ty roky bez velké úhony.
Ale
z blízka bylo vidět, jak hodně toho prožil. Našli jsme pár míst, kde byly stále
patrné fresky. Byly zde i některé kompletní sochy, ale mnoho jich nezbylo.
Postupovali jsme komplexem a procházeli jednotlivé části. Dokonce jsme zavítali
i do horního patra věže z kterého bylo vidět, jak je komplex obklopen pralesem.
Muselo to být neuvěřitelně nádherné místo před mnoha staletími. Několikrát jsme
se zastavili u lidí, kteří vatovými štětečky restaurovali části maleb. Říkali
jsme si, že než dokončí celý komplex, tak budou moci začít znovu.
Při
cestě zpátky jsme potkali skupinu makaků, kteří si udělali z motorky
odpočívadlo. Zanedlouho jsme se potkali s naším doprovodem, který nás vysadil u
dalšího chrámového komplexu. Byl jím Angkor Thom nejdříve jsme přejeli po
mostě, který vedl přes kanál chránící komplex. Řidič nám cestou zastavoval,
abychom si mohli udělat fotky a při tom nám vyprávěl historii míst. Zmínil se i
o tom, jak Francouzští kolonisté zplundrovali jednotlivé chrámy. Cestou jsme
viděli mnoho slonů, kteří vozili turisty mezi památkami.
Poté
jsme zavítali ke chrámu Bayon, který na nás udělal dojem svým vyobrazením
obličejů. Věže měly tvar čtyř obličejů hledících na všechny strany.
Byla
tu spoustu památek, které jsme navštívili. Těžko to všechno popsat. Byly jimi
Baphuon, Phimeanakas, Tep Pranam, Prasat Preah Palilay. Všechno byly úžasné
stavby se svojí tajemnou energii. Cestou jsme viděli i jednoho neobyčejného
ptáka, byl jím dudek chocholatý (Upupa epops).
Také
jsem tu našel pavouka velkého jak dlaň. Lada ho nechtěla vyfotit tak jsem se
toho musel ujmout já, ale nechtělo se mi to zaostřit. Lada nebyla moc nadšená,
když jsem jí řekl, ať k němu dá ruku, aby bylo vidět jak je velký. Ale je to
statečná holka.
Velice
se nám také líbila Zeď slonů, kde bylo mnoho vyobrazení těchto velkolepých
zvířat. Jeli jsme dál k dalším z menších chrámů Thommanon, Chau Say Tevoda
Temple a Ta Keo. Nedaleko jsme si dali oběd, který byl velice dobrý. Už mě tu
ani nepřekvapilo, že jsem měl v jídle kus plastového pytlíku.
Konečně
jsme přicházeli k chrámu, který byl stále pohlcen džunglí. Na chrám Ta Prohm
jsem se těšil více nežli na Angkor Wat.
Mnohé části byly pobořené. Některé drželi jen díky kořenům, které obepínaly
starobylé zdi. Ono spojení živých stromů vyrůstajících z kdysi prosperujícího
chrámu, bylo naprosto úchvatné. Dlouho jsme se procházeli tímto chrámem a
obdivovali jednotlivé mohutné stromy spočívající na ruinách civilizace.
Je
zajímavé se kouknout na chrámové komplexy ze satelitních snímků. Je to jediný
pralesa v okolí. Zbytek údolí je nekonečné rýžové pole. Zjevně jen díky
posvátnosti místa to tu není vykácené celé. Pár set let nazpátek by okolo
chrámů nebyl ani kus pralesa. Teď je pohlcen. Ono uvědomění si pomíjivosti
civilizace. Toho, jak málo stačí, aby se vše okolo proměnilo v prach. Ta tíha
času v které lidský život nic neznamená. To je to hlavní, co si z tohoto místa
odnášíme.
Byli
jsme vyčerpaní z vedra a vydali se k hotelu. Plácli jsme s sebou do bazénu a
přemýšleli. Než k nám přišla ukecaná Australská důchodkyně ze Sydney a vymlela
nám díru do hlavy.
7.
9. 2017
Žádné komentáře:
Okomentovat