Vyměnili
jsme si opět role a blbě začalo být Ladě. Další dva dny strávila v pokoji a já
se šel občas někam projít, nebo si zaplavat. Ale nenašel jsem dobrá místa na
šnorchlování, ani jsem se v moři neosvěžil. Moře totiž mělo teplotu chcanek.
Ladě jsem donesl dobrý čerstvý džus, který posléze vyzvracela. Druhý den jsme
šli k doktorovy, protože byla zcela dehydratovaná, nic v sobě neudržela.
Plácli jsme se přes peněženku, Lada dostala antibiotika a další léky. Já jsem
se párkrát prošel po městě a na vyhlídku. Lada pozorovala z postele makaky.
Kradli věci perzonálu hotelu. Jednou jsme slyšeli „Help Help Help!“ Pán nechal
otevřené okno a měl dospělého samce v pokoji. Malý Thajec se ho pokoušel vyhnat
holí, ale moc mu to nešlo. Pokojové občerstvení také neubránil. Lada byla i
rozladěná z pokojských. Myslely si o ní, že asi spadla z višně, když
po nich chtěla, aby uklidily koupelnu.
Ladě
bylo po antibiotikách lépe a tak vylezla z pokoje. Došli jsme do města a
schovali se před prudkým deštěm. Stáli jsme pod stříškou a sledovali, jak
místní sbírají vodu do lavorů a kýblů. Netrvalo to ani 20 minut a měli vypráno,
všechnu tu špínu a chemikálie vylili na chodník před své stánky. Nechtělo se
nám čekat na konec deště. Vyrazili jsme zpátky do hotelu. Proběhli jsme po
chodníku, ze kterého se zatím stala malá dravá říčka, která unášela spoustu
věcí. Vyždímali jsme oblečení a zalezli do postele. Když přestalo pršet, Lada
se vydala na nákupy perel a jiných drobností. To už jí bylo dobře.
Večer
jsme se vydali na vyhlídku a pozorovali západ slunce nad Phi Phi. Byl to
okouzlující poslední večer. Na vyhlídce jsme našli historické fotky ostrova.
Bylo neuvěřitelné, jak se během pár let prales pod vyhlídkou změnil. Bylo tu
pár domků u pobřeží a teď se zde tísnil
jeden dům vele druhého. Ty postupně
vytlačovaly hotelové komplexy. Bohužel jsme nestihly ani polovinu toho, co jsme
chtěli, ale aspoň něco. Ráno jsme dostali zadarmo snídani, což rozhodně
nevylepšilo naší spokojenost s hotelem, kde nešel ani internet. A o hygieně ani
nemluvě. Vypluli jsme za krásného rána. Cesta ubíhala rychle a my jsme za
chvilku už byli v hotelu ve městě Phuket.
Večer
pro nás přijel taxík a vezl nás na sever ostrova. Nasedli jsme na naši loď.
Byla to replika lodi džunka. Pluli jsme vstříc západu slunce nad národním
parkem Ao Phang-nga. Plavba probíhala v klidu a pohodě. Neustále jsme něco
jedli a popíjeli. Ke konci roztáhli plachtu a nechali džunku unášet větrem.
Byli jsme docela zklamaní, jelikož jsme chtěli doplout k národnímu parku a
vidět jeho vyhlášené strmé útesy. Museli jsme se spokojit s klidným unášením
lodi po větru. Jeden mladý muž to považoval za tak romantické místo, že poklekl
na přídi na koleno a požádal svojí milou o ruku.
Já
jsem si zkazil zbytek cesty svojí nenažraností. Vzal jsem si jednohubku a snědl
jí. Jak chutnala další jídla nevím, jelikož silná chuť zázvoru vše přebila.
Nemohl jsem jí dostat s pusy ještě celý další den. Po krásném západu slunce
jsme se vrátili na hotel.
Následující
den nás čekal poslední přesun na sever ostrova k letišti. Sice jsme měli úplně
jiné plány, ale ty se měnili každý den, podle toho, jak moc bylo Ladě blbě.
Když jsme zavítali do hotelu, tak jsme vyhráli hlavní výhru. Pokoj který jsme
si objednali byl plný. Dostali jsme tedy třikrát dražší apartmán za stejnou
cenu a užívali si dva dny v luxusu. Opět jsme hojně využívali bazén. Měl
příjemnou teplotu, byl čistý a měli jsme ho tři kroky z pokoje.
Moře
bylo oproti tomu jako chcanky. Byl to opravdu smutný pohled na pláž pokrytou
plastem a jiným bordelem. Když jsme šli do moře, tak se o nás otírala kotvící
lana lodí a báli jsme se šlápnout na dno. Mohlo tam být opravdu všechno. Od
plastových lahví počínaje až po rozbité skleněné lahve konče. Preferovali jsme
tedy apartmán s bazénem, kde jsme si to užívali. Vždy jsme si zašli k pláži na
něco dobrého a vrátili se. Občas jsme zahlédli i nějakou tu ještěrku na stromech.
Následující
den nás čekal poslední přesun na tomto ostrově. Pěšky s krosnama na zádech
jsme došli k hotelu pár metrů do letiště. Ubytovali jsme se, dali jsme si studenou
sprchu a vydali jsme se k národnímu parku Sirinat. Zde jsme se šli projít na korálový
útes a také jsme si šli zašnorchlovat. K našemu udivení jsme viděli hezké
korály i mnoho ryb. Viditelnost však nebyla valná. Potkali jsme zde i netopýry
visící na vrcholcích stromů. Vedro nás znovu přemohlo. Šli jsme se připravit do
hotelu na přesun do jiného státu.
30.
8. - 5. 9. 2017
Žádné komentáře:
Okomentovat