S prvními ranními paprsky jsme dorazili k přístavu a nalodili se na long boat. Tento malinký člun
jsme sdíleli s pěti Indy, místním kapitánem a klukem z Velké Británie, který
nám dělal takového instruktora. Měli jsme štěstí. Bylo nádherné ráno. První
část cesty byla naprosto klidná. Mohli jsme obdivovat skaliska na západní
straně ostrova Phi Phi. Sem tam byla malinká skrytá pláž, na kterou mířili
první lodě s turisty.
Když
jsme přeplouvali přes otevřené moře, začalo to s kocábkou trochu házet. Trvalo
to sice jen dva kilometry, ale některým Indům to stačilo. S Ladou jsme se vrhli
do moře u ostrova Ko Phi Phi Lee. Kolmé skály šly i pod hladinou moře kolmo dolů. Bylo nám jasné, že
tady to je ráj pro potápěče a ne pro šnorchlování. Ale i tak zde byl deset
metrů široký pruh, který jsme mohli pozorovat. Plavali jsme okolo lodi a čekali na Indy. Vypadali,
jako kdyby byli poprvé ve vodě, jelikož měli i plovací vesty. Musíme ovšem
podotknout, že servis byl v porovnání s Austrálií na velice nízké úrovni.
Prostě nás akorát přivezli na místo a vyklopili z člunu. Prášky proti mořské
nemoci, či sprej do brýlí, aby se nemlžily, sem ještě nepřišly. A tak tři
Indové blili z paluby a my jsme si stále flusali do brýlí. Když jsme se konečně
přesunuli od člunu plavali jsme podél skal k zátoce. Některá místa byla zničená
od kotvení lodí. Snažili se tu vysazovat korálový útes na betonové bloky.
Nebylo tu tolik korálů jako v Austrálii, ani nebyly tak obrovské. Ale žilo to
tu velice podobně. Když jsme se přiblížili k pláži, zahlédl jsem na zlomek
sekundy žraloka. Ladně plaval v mělké vodě nad korály, které dosahovaly skoro
až k pláži.
Když
jsme ukončili první ponor, tak následovalo několik akrobatických kousků.
Nejprve jsme si museli sundat ve vodě ploutve, a pak je přehodit přes palubu
lodi. Nakonec jsme museli vylézt na houpající se loď po kovovém žebříčku, který
byl jen tak zaháknutý za hranu lodi. Když jsme se vrátili, tři Indové zmizeli
zpátky na Phi Phi a my jsme měli poloprázdnou loď. Takže jsme radostněji dojeli
k další zastávce. Dali jsme si svačinku v podobě ananasu v laguně Pileh, která
byla chráněna od mořských vln. Jako jediný jsem se šel kouknout, co je pod
lodí. Ale mnoho jsem toho neviděl. Bylo tu písčité dno. Dojeli jsme k útesům na
západní straně. Zde opravdu byl jen pár metrů široký pás k pozorování. Skaliska
mizela hluboko v hlubině. Plavali jsme hodně dlouho. Bylo to vyčerpávající, ale
viděli jsme zajímavé druhy korálů. Jeden byl rudo hnědý. Takový jsme viděli
poprvé. Největší zážitek však bylo setkání s perutýny.
Projížděli
jsme okolo zátoky Loh Samah, u které byl vstup k protější zátoce Maya. Nedaleko
byla i bouda zavěšená u skály. Prý tam hlídají hnízda ptáků. Aby je mohli
prodat do Číny. Určitě další zaručený lék na erekci. Docela nás to překvapilo.
Domnívali jsme se, že by se v rezervaci měli živočichové chránit. Dorazili jsme
k návětrné straně ostrova a kocábka se začala houpat. Ladě začalo být blbě.
Koukli jsme se na legendární zátoku Maya, která hrála hlavní roli ve filmu Pláž.
Byla obsypaná loďmi. Vůbec se nám tam nechtělo. Naštěstí i vstup na pláž je
placený a tak jsme tam nezavítali.
Jemně
jsem nahodil, že bych radši šel na tu malou protější bez lidí. Za pár sekund
jsme se tam vydali. Loď zastavila, několikrát se zhoupla na vlnách a Lada
začala krmit rybičky. Bylo neuvěřitelné pozorovat, jak rychle rybičky snědly
všechen ananas, který z ní vyšel. Vždy do tří sekund bylo po ananasu. Lada
sebrala všechnu energii a plácla s sebou do vody. Vzal jsem jí za ruku a
plavali jsme k pláži. Byl tu krásný podmořský život i korály. Ale nebyl na to
čas. Ono to asi není nic příjemného dýchat šnorchlem, když máte návaly
zvracení. Korály byly těsně až k pláži, takže si Lada při tom spěchu poranila
koleno. Vylézt na pláž nabylo také jednoduché, protože před pláží byla velká
lavice z mrtvých korálů. Lehla si na pláž a rozdýchávala se. Přitom jí
tekla z kolena krev. Rána byla docela hluboká. Prošel jsem si pláž během 30
sekund. A koukal jsem se do zátoky, kam přijížděla jedna loď za druhou. Za sebe
jsem se radši nedíval. Tropický kousek lesa za písčitou pláží, byl vystlaný
plastovými odpadky. Na cestě zpátky jsem se trochu zdržel. Uviděl jsem velkého
žraloka. Ten byl mnohem větší nežli já. Možná ho Lada svým krvavým kolenem
přilákala do zátoky. Chvilku jsem za ním plaval a užíval si jeho ladný pohyb
okolo pobřeží. S Angličanem jsme si poté udělal ještě jedno kolečko za
žralokem, protože ho chtěl také vidět. Bohužel jsme ho už nenašli.
Začalo
pršet. Vydali jsme se zpátky na Phi Phi. Zvedly se vlny a přišel monzunový
liják. Bál jsem se o naší elektroniku a rychle jí dal do nepromokavých vaků.
Loď se houpala a obloha byla temná. Byl to dost adrenalinový zážitek. Ladě to
tak nepřipadalo. Modlila se, aby to už bylo za ní, pevně se držela sedátka a
klepala se zimou. Když jsme dorazili na pokoj dali jsme si vřelou sprchu a
lehli do postele. Ladě začalo být lépe a mě začalo být blbě. Asi ten prokletý
ananas. Spal jsem 15 hodin v kuse a nemohl jsem se ani hnout. Cítil jsem každé
Lady malé pohnutí na posteli. Každý pohyb ve mně inicioval zvracení.
29.
8. 2017
Žádné komentáře:
Okomentovat