Phi Phi

Plavba probíhala v klidu. Moře nebylo rozbouřené, a tak nám vadila akorát klimatizace a přeplněný trajekt. Já jsem trávil hodně času venku na palubě a snažil se zachytit útesy ostrovů. Byly to vápencové stěny vyrůstající kolmo vzhůru z moře. Nedaleko ostrova Phi Phi jsme zahlédli i národní park Ko Phi Phi Lee. Přicházel déšť a tak jsme neměli moc hezké výhledy. Byli jsme už na severní polokouli a tak tu bylo monzunové období. Holt jsme si pěkné počasí vybrali na jižní polokouli, když jsme cestovali v severní Austrálii.

Když jsme se blížili k přístavu, uviděli jsme, jak se na vertikálních vápencových stěnách drží vegetace. Dodávalo to strmým nehostinným skalám vstřícnou tvář. Bylo neuvěřitelné, jak zde vegetace bujela sytě zelenou barvou v takových podmínkách. Život, který zelená skaliska vyzařovala, byl mnohem intenzivnější nežli nivy řek v Austrálii.

Přistáli jsme na ostrově. Hned jsme pocítili, že  klidný kus tropického ráje tu nenajdeme. Proplétali jsme se úzkými uličkami mezi mnoha lidmi. Bylo tu opravdu plno. Nechtěli jsme si ani představovat, jak to tady vypadá v hlavní turistické sezoně. To je tu prý 5 x více lidí. Zanedlouho jsme našli náš hotel, z kterého jsme nebyli moc nadšení. Byl dražší nežli ten první a služby byly o hodně horší.

Ráno nás přivítal pravý monzunový liják. Padala nebesa a my jsme se zavrtali do prostěradla. Občas nás vyrušili makakové, kteří skákali po střechách. Jeden se dokonce usadil na střeše před naším pokojem. Zjevně mu bylo dobře. Seděl na hraně střechy a honil si oba ocasy. Chvílemi jsme si mysleli, že si ho musí utrhnout.

Odpoledne jsme využili počasí a šli se projít. Bylo pod mrakem a tak nebylo na padnutí. Prošli jsme si městečko v údolí. Narazili jsme na varana i na všudypřítomné oranžové mnohonožky. Procházeli jsme se po pláži a hleděli do pobřežních vod. Občas jsme narazili i na kraba vykukujícího z písku.

 Přejít na opačnou stanu ostrova v nejužším místě zálivu trvalo pár minut. A tak jsme se vydali k patě vápencových skalních stěn. Ve stromech nedaleko se proháněli makakové a vysoko nad nimi létali orli.

Velice nás potěšil výlet na molo. Zahlédli jsme spoustu druhů tropických rybiček. Doufali jsme, že zde nalezneme bohatý podmořský život. Ale budeme muset být opatrní, mořští ježkové měli opravdu dlouhé bodliny. Zbytek dne  jsme odpočívali, protože Ladě nebylo stále moc dobře.

Následujícího rána nás probudili opět makakové prohánějící se po střechách a monzunový déšť. Hned, jak se trochu vyčasilo, vyrazili jsme na jihovýchodní cíp ostrova. Nacházela se tam Long Beach. Cesta byla zajímavá. Procházeli jsme okolo pobřeží. Často jsme vyrušili mnoho krabů na skaliskách, ale také jsme narazili na vyhřívajícího se varana. Procházeli jsme místním deštným lesem až k oné pláži. Cestou jsme potkali mnoho hotelů a jiných ubytovacích zařízení. Ty bychom s chutí vyměnili za náš hotel.

Dorazili jsme na pláž a začali jsme se slunit. A také šnorchlovat. Nic moc jsme neviděli a brýle se nám rychle mlžily. Ale pár rybiček jsme viděli. Lada byla unavená a tak se opalovala. Já na to vůbec nejsem a tak jsem se vydal k Žraločím útesům. Nebál jsem se žraloků, ale lidí. Všude pluly vodní taxíky a dělaly z moře nebezpečnou dálnici. Když jsem onen koridor proplul  otevřel se mi jiný svět. Voda zde nebyla tolik kalná a korály se začaly objevovat mnohem častěji. Nakonec jsem proplouval kolem útesů překypujícím životem. Nemohl jsem se vynadívat. Věděl jsem, že šnorchlování na které se chystáme další den, bude stát za to. Když jsem se vracel zpátky, tak jsem se lekl středně velkého žraloka. Jen kolem mě proplul v úctyhodné vzdálenosti a zmizel. Horší bylo se dostat přes dálnici, kde proplouval jeden vodní taxík za druhým. Trošku jsem se zapotil, ale zvládl jsem to. Později jsem se dozvěděl, že tu jezdí hlava nehlava a už několikrát místní posekali šroubem člověka. Nedivil jsem se, že jsme tu neviděli ani želvu s takovýmto provozem.

Večer jsme si zašli na pizzu a pak do Banana baru. Tam jsme se koukali na film Pláž s Leonardo Dicaprio. Ten se natáčel jak tady na ostrově, tak v národním, parku kam jsme jeli následující den. Po tom, kdy se tento film natočil, se stala tato oblast velice oblíbená. A ztratila své kouzlo panenského ráje, o kterém pojednává film. Tam i tady onen pomyslný ráj pošramotilo množství lidí. Holt když nemůžete ani si jít zaplavat, protože všude kotví lodě, na plážích je plno odpadků a zakotvené lodě. Prostě to není ono.

26. 8. - 28. 8. 2017