Přibližovali
jsme se k pobřeží přes zemědělskou krajinu, kde ležela Great Ocean Road. Cesta
ubíhala vcelku rychle, až do doby, kdy jsme narazili na Bay of Islands. Malé
ostrůvky a skalní výchozy nám znovu vlily energii do žil. Bylo to nádherné
členité pobřeží. Útesy pomalu, ale jistě prohrávaly svojí bitvu a končily na
dně oceánu.
Zastavovali
jsme každých pár set metrů. Vždy jsme došli na okraj útesů a pozorovali, jaké
umělecké dílo přírodní živly vytvořily. Nebyly to jen nádherné zálivy a
ostrůvky. Často vystupovaly z oceánu jen věže, které byly poslední známkou
vzdoru.
Nelze
popisovat všechny ty krásy, ale za zmínku stojí Londýnský most, který vlastně
už není. Ten si voda vzala nedávno a zbyl po něm ostrov, který bude ještě
nějakou chvilku odolávat. Nastal večer a my jsme našli jedno levné místo na
přespání u hřiště v městě Port Campbell.
Probudili
jsme se do větrného rána, a tak jsme vyrazili kvapně na cestu. Počasí se rychle
měnilo k horšímu. Naštěstí jsme stihli legendární zastávku Dvanáct apoštolů
ještě před deštěm. Vrcholy útesů byly pokryté křovinatou vegetací, která nás
díky bohu chránila před nárazy větru.
V dáli jsme viděli, jak se žene déšť.
Rychle jsme si prohlídli skalní věže vystupující z oceánu. Počítali jsme je
několikrát, ale marně. Doby, kdy jich tu bylo 12, jsou dávno pryč. Z některých
zbyla jen půlka, z jiných nezbylo nic. Voda si je stejně všechny vezme, ale jiné
zase vytvoří.
Bylo
krásné pozorovat, jak jsou jednotlivé vrstvy pískovce rozdílné. I tenká tvrdší
krusta mezi vrstvami dokáže ovlivnit jejich tvar. Kdyby tolik nefoukalo, určitě
bychom umělecká díla přírody pozorovali déle.
Ujížděli
jsme před počasím na východ, kde byl maják na mysu Otway. Původně jsme chtěli
vidět maják, ale to, co jsme uviděli ho zcela zastínilo. Asiaté blokovali
silnici v obou směrech, jelikož uviděli na stromech roztomilé zvíře. Koala
medvídkovitý (Phascolarctos cinereus) seděl na větvích eukalyptu a ani se
nehnul. I tak to bylo nádherné setkání ve volné přírodě. Najednou jsme
zjistili, že tam není sám. O pár stromů vedle byl další koala. Byli jsme z toho
naprosto nadšení.
Když
jsme dojeli na mys, zjistili jsme, že je vstup k majáku placený. Tak jsme si
udělali procházku okolo a vrátili se zpátky. Opět jsme uviděli medvídky koala.
Tentokrát to byli jiní jedinci. Bylo hezké vidět, že se jim tu daří, jelikož
jejich životní prostor člověk rychle likviduje. Díky Bohu, že už je nevybíjejí
kvůli kožešině po milionech jako kdysi.
Poté,
co jsme projeli národním parkem Great Otway jsme se nikde nezastavovali. Jeli
jsme okolo pobřeží a užívali si jednu serpentinu za druhou. Šlo to vcelku
rychle, jelikož padala nebesa a nás by z auta nikdo nedostal. Proč taky. Nebylo
vidět na 100 metrů .
Jediná chvíle, kdy jsme se stačili trochu rozhlédnout, bylo stání na semaforu. Celou
pobřežní silnici opravovali, a tak jsme skoro každých dvacet kilometrů stáli. Konec
pobřeží jsme si tedy neužili a mířili k městu Geelong. Dohodli jsme se v jednom
autoservisu na výměně pneumatik a jeli spát na jedno odpočívadlo za město.
Bohužel jsme nenašli nic levného na přespání. A tak jsme si málem neuvařili ani
večeři, jelikož silný vítr si s plamenem dělal co chtěl. Byli jsme promoklí a
neměli jsme ani kde rozložit stan. Jediné štěstí bylo, že na odpočívadle bylo
pár míst zastřešených. Hned, jak se uvolnilo místo pod střechou, tak tam Lada
přeparkovala. Měli jsme aspoň klidnou noc v autě, bez bubnování deště na
kapotu.
14.
8. - 15. 8. 2017
Žádné komentáře:
Okomentovat