Phuket

V noci jsme přiletěli na ostrov Phuket a vzali si taxíka. Jelikož jsme chtěli ušetřit, tak jsme vlezli do minibusu ještě s dalšími 8 lidmi, na které jsme museli ovšem počkat, než je řidič sežene. Začátek cesty byl klidný, ale pak jsme přijeli do hlavního města ostrova Phuket. Zde to žilo a tak jsme byli rádi, že taxík nabral směr do hor. Za nimi bylo západní pobřeží se svými věhlasnými plážemi Kata a Karon. Byli jsme dost ztracení a tak jsme nechávali vše na taxikáři. On vyhazoval jednoho člověka za druhým před hotely. Všude to vypadalo až moc živě. Byla to jedna velká párty. Modlili jsme se, aby nás vysadil na nějakém klidném místě. V tom jsme dorazili k pláži Patong. Zde to nebyla párty. Byla to naprostá zběsilost. Už jsme asi moc starý na takovéto věci. Vypadalo to, jako kdyby nejnadrženější a nejšílenější bílí obyvatelé planety přišli na tohle místo a rozhodli se tu zapomenout na své starosti.  Všichni byli opojení vším možným a auto nemohlo ani projet skrz hlavní silnice. Byli jsme moc rádi, že tu vysadil dva osamělé muže z taxíku a jeli jsme zpátky na jih. Zde byly ony pláže Kata a Karon.

Taxikář si neustále bral náš telefon a jezdil zprava doleva. Stále nemohl najít náš hotel. Byli jsme poslední v autě a tak to bylo trochu nepříjemné. Opravdu nepříjemné to bylo, když zastavil u jedné vedlejší silnice a řekl, že jsme tady. No čekali jsme, že na nás někdo vyběhne z lesa a ukončí naše trápení s taxikářem. Ale nakonec jsme došli po chvilce k našemu hotelu. Byli jsme spokojeni, jelikož to bylo naprosto klidné místo. Ráno jsme se probudili v příjemném čistém malém hotelu. Před okny jsme měli bazén a pár palem. Byli jsme tak unavení, že jsme se ani nešli projít okolo. Ten den patřil povalování se v posteli a koukání na Game of Thrones.

Další ráno už jsme měli trochu energie a tak jsme šli k plážím. Vlny byly docela velké a tak to byla sranda. Ladu dokonce smetla vlna až si poškrábala rameno o dno do krve. Odpoledne se Laděnka válela u bazénu a zbarvila se do rudé barvy. Každý den jsme vyzkoušeli nějaké restaurace. Většinou se nám výběr vydařil, ale někdy to bylo moc pálivé nebo prostě nechutné. Já jsem si hodně oblíbil čerstvé kokosy.

Tím to skončilo. Laděnka dostala teplotu a já se válel u bazénu. Občas jsme se smočil nebo něco malého ukuchtil či nakoupil. Také jsem nosil dobroty z blízké restaurace. Někdy se Lada vydala na jídlo se mnou. A to byl její vrchol aktivit, protože měla teplotou 38 stupňů. Při pocitové teplotě 40 stupňů a vlhkosti vzduchu 90%, ležela ve vlastní šťávě. Nechtěla pouštět klimatizaci, jelikož si myslela, že je nemocná z velkých teplotních rozdílů. Já jsem aspoň mohl z okna pozorovat pár místních řemeslníků, jak balancují na bambusovém lešení.

Po třech dnech jsem se tak nudil, že jsem nechal nemocnou Laděnku doma. Nad hotelem byla stezka do hor. Vydal jsem se na vrcholek, kde spočívala socha velkého Buddhy. Tady jsem nepotkal jediného turistu. Nedivil jsem se, žádný šílenec by přece v takovém vedru nešplhal do hor. Pot ze mě tekl čůrky a sotva jsem lapal po dechu. Když jsem došel k hlavní silnici vedoucí k Buddhovi, uviděl jsem slony indické (Elephas maximus indicus). Byli přivázaní řetězy a měli na sobě sedadla pro turisty. Chvilku to trvalo, ale na konec jsem došel až na horu.

Tam jsem si sedl do stínu a počkal, až ze mě přestane téct pot. Oblečení jsem mohl ždímat. V tu chvíli ke mně přistoupil chlap z Německa a dal mi ledovou kávu. Hezky jsme si pokecali o cestování a já se vydal k soše. Nebyla ani dokončená, protože ji začali stavět po ničivé vlně tsunami v roce 2004. Ta usmrtila dohromady 230 000 lidí.  Měl jsem výhled na vrcholky pohoří, které tvořily páteř ostrova. Byly stále zelené. Zde les ještě odolával náporu lidí.

Moc jsem se nezdržoval, jelikož na mě čekala Lada. Ale zastavilo mě jedno zvířátko makak jávský (Macaca fascicularis). Chvilku jsem ho pozoroval a on mě. V klidu jsem ho fotil až do doby, než uslyšel šustění igelitu. Hned se vrhl na turistu s igelitovou taškou. Skočil po ní a chtěl zní dostat něco dobrého. Po takovémto setkání jsem si radši dával pozor na věci. Když jsem došel pod horu za Ladou byl jsem opět úplně mokrý. Skočil jsem do sprchy a bazénu. Vyrazili jsme na oběd a já si pak zase udělal samostatnou procházku po plážích, z které mě vyhnal déšť.

Ladě bylo stále špatně, ale měli jsme už vše objednané. A tak nastal po týdnu přesun. Taxík nás ráno dovezl k přístavu v Phuketu a zanedlouho jsme byli na lodi. Mířili jsme k ostrovu Phi Phi.

20. 8. - 26. 8. 2017