Nemohli jsme si odpustit brzké vstávání,
abychom si užili východ slunce. Znovu to bylo nezapomenutelné.
Cestou na jih jsme začali potkávat první známky pohoří, jenž se rozkládá
v rudém středu. Konečně něco narušilo monotónnost krajiny. Znovu to tu
bylo o něco sušší. Tráva zaujímala stále větší část krajiny. Projeli jsme opět
obratníkem kozoroha, okolo kterého jsou pouště po celé jižní polokouli.
Poušť se ale náhle změnila. Přejížděli
jsme k hlavnímu pohoří MacDonnell, zase zde začaly být stromy okolo
vyschlých řek a potoků. Nejdříve jsme si jeli zařídit nezbytné věci ve městě.
Koupili jsme si baterku do dálkového otvírání našeho Mazlíka, pak jsme jeli
hledat prádelnu. Přeci jen to bylo pár týdnů, kdy jsme prali naposled a recyklovat
oblečení do nekonečna se nedá. Mezitím jsme si zařizovali povolení k vstupu
na území domorodců. No nejí to jen tak, měli jsme namířeno do území spadající
pod domorodé obyvatele. Takže jsme museli platit za průjezd územím. Je to
taková země s vlastními pravidly.
Když jsme všechno nezbytné zařídili
vyjeli jsme na vyhlídku nad město. Pozorovali jsme pohoří, kterému vděčilo
pouštní město za občasnou vláhu. Jelikož jsme tu byli v zimně, tak teploty
byly okolo příjemných 20 stupňů. Byl to neuvěřitelný rozdíl. Stačí dva dny v
autě, překonat 1300
kilometrů na jih a vše je jinak.
Vydali jsme se na západ do útrob pohoří, jenž má na délku 650
kilometrů a jeho nejvyšší hora
ční do výšky 1531
m . n. m. Byla to prazvláštní
krajina. Jakoby hory z posledních sil vzdorovaly nezadržitelnému konci. I je čeká stejný osud jako krajinu kolem. Větry i
občasné srážky je zarovnají do stejné úrovně jako nekonečné pláně okolo. Tyčí
se tu do výšky jen odolné křemence, které zbarvují hory do červeného odstínu.
Je dobré si uvědomit, že tyto křemence jsou bází hor, které se tu tyčily před
300 miliony let do stejné výšky jako Himaláje.
Byl už pozdní večer a my dorazili k
Simpsons Gap. To je malý kaňon vytvořený vodní erozí. Říkali jsme si, že se
vykoupeme, ale teplota už hodně klesla. Spokojili jsme se s pozorováním volavky
a vzrostlých eukalyptů, které měly dost vláhy i stínu, aby vyrostly do obřích
rozměrů. Když je tedy srovnáme s ostatní vegetací kolem.
Měli jsme štěstí, Laděnka zahlédla Black-footed Rock-wallaby
(Petrogale lateralis). Pozorovali jsme je dlouhou chvíli. Hlavně samici
s mládětem, které vystrkovalo hlavu z vaku. Bylo neuvěřitelné, jak mají tito
klokani černonozí dlouhý ocas. Vylezlo jich ze skal docela dost, asi už teplota
byla příjemná i pro ně. Zjistili jsme, že to žádní hrdinové nebudou, když
utíkali i před volavkou. Asi také chtěla naší pozornost.
Přemýšleli jsme o místních obyvatelných.
Jak je tu i průjezd jejich územím placený. Když jsme si vzpomněli na muzea v
hlavním městě, tak jsme se ani nedivili. Jelikož tu bylo běžné otrokářství i
horší věci. Dokázali jsme se vcítit do domorodého obyvatele, který po tisíce let
chodil po těchto končinách. Lovil na místech jako Simpsons Gap, kde byl jediný
zdroj pitné vody, jak pro něj, tak pro ostatní živočichy. Farmáři přišli a onu
jednu z mála možností, kde se napít obsadili. Či znečistili nadměrným chovem.
Ne všechna léta tu jsou stejná, někdy může být pár let vlhčí podnebí a pak pár
let sucha. A tak rozměrná stáda umírají. Radši sebrat někomu zdroj vody, nežli
vidět, jak jim jejich živobytí pomalu umírá na nedostatek vody. To byla pro
domorodé obyvatele pohroma. Začali krávy zabíjet a na oplátku skončili v řetězech nebo mrtví a to s podporou vlády.
Předtím se s nimi farmáři také nemazlili. Nejsou bojovným národem. Spíš stovky
hašteřivých kmenů, s kterými neměli problém se vypořádat.
4. 8. 2017
Žádné komentáře:
Okomentovat