V práci jsem se dozvěděl o jedné celostátní akci. Lidé po celé zemi sbírali semínka břízy a poté je na určitých místech rozsévají. Neváhali jsme a také jsme se zúčastnili. Nasbírali jsme v místním lesíku dvě krabičky semínek. Bohužel na nás vydatně pršelo, a tak jsme museli semínka doma usušit. A jak jistě tušíte, břízová semínka byla po celé naší garážičce. Za pár týdnů jsme se vydali do jedné z pouští ve vnitrozemí. Shodou okolností byla kousek od jezera Mývatn.
Vyrazili jsme v nádherný podzimní den. Z
druhé strany fjordu byl dech beroucí výhled na náš nový domov. Město Akureyri
se choulilo na úpatí hor, které již byly pod sněhovou pokrývkou.
Jako vždy
při cestě na východ jsme se zastavili u vodopádů Goðafoss. To je náš takový
rituál. Cestou jsme si užívali výhledy na zasněžené vrcholky hor. Málokdy se
nám stává, že je vidět tak daleko.
Okolo jezera Mývatn jsme jen prosvištěli a
zabočili na silnici 87. Po chvilce jsme byli v pustině. Jen na úpatí kopců bylo
trošku vegetace. Popojeli jsme kousek a zaparkovali uprostřed nehostinné
krajiny. Vydali jsme se s plnými krabičkami vstříc rozhlehlému prostoru s
minimem vegetace. Nejdříve jsme semínka dávali do půdy, ale po čase nás to
unavilo. A tak jsme je i rozhazovali. Po hodině jsme měli krabičky prázdné.
Popřáli jsme semínkům hodně štěstí a vyrazili jsme k jezeru.
Výhledy byly ten den opravdu úchvatné, dlouho
jsme pozorovali třpytící se hladinu jezera a zasněžené vrcholky hor. Sjeli jsme
k jezeru a vyrazili do Dimmuborgiru. Tam se vždy rádi vracíme. Lávové útvary
nás opět uchvátily a probouzely naší fantazii. Byl to krásný den, kdy jsme i
oslavili naše první výročí svatby.
1. 9. 2020 - 31. 10. 2020
Žádné komentáře:
Okomentovat