Hory sněhu nadělají mnoho nepříjemností, ale díky němu není zimní období tak temné. I slabé světlo se odráží od světlého povrchu a projasňuje krátký zimní polární den. Jak místní říkají: „Počasí není špatné jen si se špatně oblékl“. Vzali jsme si proto sněžnice na nohy a vyrazili do údolí za město.
Bylo tam
rušno. Na jedné straně údolí byl lyžařský areál, na druhé se proháněly desítky
sněžných skútrů. Vyrazili jsme po jejich stopách. Šli jsme pomalinku do kopce.
Rychle nám to totiž nešlo. Do údolí v zimních měsících sluneční paprsky vůbec
nedorazí. Zde vládla mrazivá zima. Do plic se nám dostával až bolestně chladný
vzduch. Dýchali jsme proto velice zlehka. Pomalinku jsme šli po sněhové
nadílce. Na vrcholu kopce nás přivítaly sluneční paprsky, které nám dovolily
zhluboka se nadechnout. Po pár kilometrech jsme byli nad městem, které se
choulilo na konci fjordu.
Chvíle jako tato nám připomíná naše poprvé. Čas ubíhá až moc rychle, ale některé věci zub času jen tak nevymaže. Onen okamžik, kdy se před námi poprvé otevřel Eyjafjörður a my cítili spojení s tímto okouzlujícím místem. Již tři roky mu říkáme domov a stále nám jeho krása bere dech. Obzvláště v zimních měsících z fjordu čpí nespoutaná arktická esence, které jsme podlehli.
Většinu temných zimních dnů, a ještě temnějších nocí se nic zvláštního neděje. Den střídá noc. Sněhová bouře střídá klidný slunečný den. Ale někdy klidné vesmírné počasí vystřídá Sluneční bouře. Temnou oblohou prozáří první zelený pruh. Je klidný a nevýrazný. Pro mnoho turistů naprosté zklamání. Tohle člověk neočekává. Chce vidět ono barevné nebe, které je zachycené na mnohých fotografiích. Lidské oko ale není čočka fotoaparátu, který dlouhé sekundy sbírá každý foton z temné oblohy.
Jsou však dny, kdy se sluneční soustavou prožene pomyslný hurikán. Zelený pruh na temné obloze se začne vlnit a nabírat na síle. Zelená barva se zvýrazní. Polární záře sílí za horami na západě a mizí za pohořím na východě. Zpoza hor pulzuje energie, která se valí nad temnými vodami fjordu. Čím dál více se zelený pruh vlní, rozšiřuje se a dělí na další vlákna.
S intenzitou se mění barvy. Na okrajích nejzářivější polární záře se objevuje žlutá barva. Vlní se v rytmu zelené a září na noční obloze. Když má člověk opravdu štěstí přidá se fialová. Skoro celé nebe září a člověk neví, kam se má koukat dřív. Obloha se mění neuvěřitelně rychle. Na jedné straně polární záře pohasíná na druhé sílí. Když je přímo nad vámi tak vám připadá, že zelené paprsky padají přímo na vás.
To jsou dny, na které se nezapomíná. Takové dny projasňují naši pouť životem. Který může být někdy až moc monotonií. Především za dlouhých arktických nocí.
1. 11. 2020
– 20.3. 2021
Žádné komentáře:
Okomentovat