Výlet pokračoval a tak jsme se po vylodění ubytovali ve
městě Whakatane. Všichni jsme byli znavení z cesty a tak můj plán jít na
dvouhodinovou procházku na útesy byl rychle zavrhnut. Šli jsme tedy na malou vycházku
po břehu řeky a následně do centra. Byla to klidná procházka a my jsme mohli
pomalu vstřebávat náš velký zážitek.
Když jsme zamířili do centra, tak jsme
hledali hospodu. Chvilku nám to trvalo, ale našli jsme jí. Jako obvykle to byla
Irish pub. Vevnitř byla dokonce živá hudba, což se tu moc nestává. Ono to
obecně tady moc „nočně“ nežije zavřeno je již kolem desáté hodiny. Dali jsme si
jen jedno pivo, aby nás to finančně nezruinovalo. Samozřejmě bylo pro děcka,
normální velikost se tu nevede. Šli jsme
dál městem a na cestu nám svítil měsíc v úplňku. Našli jsme zde pár
zajímavých budov, ale již měli zavřeno a tak jsme se vydali směrem
k hostelu.
Došli jsme k fish and chips, které nám doporučil majitel hostelu.
Objednali jsme si a čekali a čekali a čekali. V tomto „Slow foodu“ to
trvalo 40 minut, než nám dali kus ryby a hranolky. Byli jsme hladoví. Konečně
jsme došli do hotelu a zakousli se do jídla. Bylo to snad poprvé, kdy jsem něco
nesnědl. Bylo to tak mastné i ty mušle v Picton byly lepší. Lada si na tom
pochutnávala, nechápal jsem a šel jsem do pokoje stahovat, protože jsme byli
poprvé na wifi bez limitu.
Druhý den jsme vyjeli poměrně brzo, měli jsme
v plánu navštívit hodně míst, ale jako obvykle jsme vše nestihli. Stihli
jsme navštívit všechna větší jezera východně od města Rotorua. Nejprve jsme viděli jezero Rotoma poté Rotoehu
a Rotoiti. Také jsme se vydali jižněji k jezeru Okataina cesta vedla
rezervací a tak mohla Lada obdivovat prales. Já jsem měl co dělat jelikož to
byla samá serpentýna. Po malé zastávce u jezera jsme dojeli k předměstí
Rotorua. Zde jsme se vydali jižně a navštívili jsme Blue Lake. Také jsme viděli
jezero Green Lake, které patří místním Maorům, takže se v něm nesmí smočit ani
palec u nohy.
Cesta nás vedla okolo Okareka Lake k místní turistické
atrakci Redwoods. Jedná se samozřejmě o nepůvodní vysázený les. I přesto nás
udivilo, jak zde dřeviny rychle rostou. Procházka lesem byla velice příjemná.
Doufám, že se někdy podíváme na tyto majestátní stromy v jejich domovině.
Lada vybrala trasu, která nevedla přes nejhezčí části lesa, ale za to vedla na
kopec nad město.
Výhled byl fantastický, pod námi se rozkládala lázeňská oblast
s termálními vývěry. Byl to krásný pohled vidět prolínající se zeleň
s oblaky stoupající páry. Místy musela zeleň ustoupit příliš nehostinným
místům. Opět k nám promlouvala síla dřímající pod námi. Na obzoru se odráželi
paprsky od velkého jezera, které bylo těmito silami vytvořeno.
Nastal čas jít
zpět do lesa. Na opačné straně kopce nás čekal výhled na monokulturu, v níž
byla geotermální elektrárna spoutávající síly zemně. Po procházce jsme byli
vyhládlí a Dan chtěl, abychom ochutnali v místním fastfoodu hamburger.
Musím říct, že jsme si opravdu pochutnali.
Hned jsme měli energii na procházku
městem, které se rozkládalo u jezera. Konečně jsme viděli z blízka černé
labutě plující u břehu.
Také jsme viděli z blízka jinak velice plaché
Pukeko. Zde bylo zvyklé na lidi. Přeci jenom jsme byli v jednom
z nejnavštěvovanějších turistických sídel na Novém Zélandu. Vydali jsme se
na sever do Tauranga, kde jsme měli sraz s Billem v našich oblíbených
lázních. Strávili jsme tam přes dvě hodiny a relaxovali po sezoně sběru kiwi.
Zároveň jsme se připravovali na start prostříhávání této všudypřítomné dřeviny.
20. 6. 2016
Žádné komentáře:
Okomentovat