Při příjezdu do backpeckeru nás zarazilo, že nemáme ani kam
zaparkovat. To ještě šlo, ale neměli ani volné pokoje na dlouhodobý pobyt,
takže jsme byli v pokoji pro 10 lidí bez oken či skříněk. Byla to hrůza,
palandy byly neuvěřitelně rozvrzané a kuchyně byla opět bomba. Tedy jako kdyby
tam vybuchla bomba, ale není se čemu divit, dyť tam muselo být přes 200 lidí na
jednu větší kuchyň. Tak jsme si zarezervovali místo na dva dny což nás stálo 26
dolarů na noc tedy asi 450kč za noc v takovém přepychu. Vše vyvrcholilo
tím, že v noci hučela klimatizace, jelikož se prostor nedal větrat. A Lada
se v noci několikrát vzbudila, protože jí kapala na obličej voda z věci,
které by se s nadsázkou dalo říkat střešní okno. Druhý den jsme měli
slíbenou schůzku se sprostředkovatelem práce, kde jsme se měli dohodnout na zaměstnání.
Kluci s Anglie velice chytře hned hodili řeč s místními ubytovanými
lidmi, kteří již na kiwi sadu pracovali. Dozvěděli jsme se toho dost na to,
abychom zde nechtěli zůstat. Dojíždět každý den hodinu vlastním autem na kiwi
plantáže a pracovat pár hodin a ještě k tomu platit nekřesťanské peníze za
šílené ubytování bylo na nás moc. Zašli jsme večer na pivko do baru a
diskutovali co dál. Večer kluci našli nabídku práce asi hodinu od Turangy
v oblasti města Katikati, které leží severně u pobřeží. A ráno jsme
nasedli do auta, aniž bychom se sešli s člověkem, co nám měl zařídit práci
v backpeckeru. Dorazili jsme na místo okolo osmé ráno. Nikdo nikde nebyl a
tak jsme čekali. Před námi byl veliký strom avokáda a tak se Lada pár kousků
ujmula. Poté jsme zjistili, že jsme zaparkovali na špatném místě, ale náš
budoucí zaměstnavatel z Indie si nás našel.
Dojeli jsme na kiwi plantáž a zase jsme čekali. Tady nám
pomalu začalo docházet, že tato práce nebude zlatý důl, jelikož se ovoce musí
sbírat suché. Takže ranní stávání tady kvůli rose opravdu nehrozí. O to je ale
méně času na práci, která je placená od nasbíraných binů. Při sbírání kiwi musíte mít dvě věci, takový
vak na břiše a rukavice. Asi bych vak popsal jako, když si dáte batoh místo na
záda na břicho a sbíráte do něj kiwi. Vejde se vám do něj asi 15 možná i 20
kilo kiwi. Takže „pobíhat“ po plantáži není zas taková sranda. Natož do
sbírávat po ostatních zapomenuté kousky. Když už to po pár týdnech zvládáte
dobře tak naplníte vak během jedné a půl minuty. A poté ho běžíte vysypat do
binu (cca na půl tuny kiwi). Ale má to pro mě takový háček já se spíše belhám
pokrčený a s hlavou co nejvíc na stranu. Abych neustále hlavou nedrnkal o
liány či kiwi. Opěrné konstrukce jsou
většinou vysoké 175 cm. Ale mnohdy i nižší hlavně, když je hodě ovoce a jsou mnohdy
prohnuté do výšky 110 cm. Či zlomené až na zem J.
Další věc co musíte mít, jsou rukavice, aby se nepoškodilo ovoce, postřiky vám
spolu s chloupky nerozedřely ruce. Pro mě je nezbytná kšiltovka jako
obraná helma a také brýle jinak bych tu práci dělat nemohl. Ale i tak jsem se
párkrát srazil hlavou s něčím, co mi nechtělo uhnout a pěkně mi křuplo
v krční páteři.
Za naplnění binu máte
12 dolarů či 14 když se jedná o Gold Kiwi. Za Gold je více dolarů, protože se
sbírá zralejší a musí se na něj opatrněji. Rozpoznat ho od Green jde snadno,
není totiž chlupaté. Jelikož má slabou slupku, která se snadno poškodí, tak se
musí dávat velký pozor, aby na kiwi nezůstávali stopky. V práci se opravdu
neflákáme, jelikož pak vás ostatní opravdu nemají rádi. Sběr je týmová práce, většinou nás je okolo
25 a naplníme 250 binů, když to počasí a množství kiwi dovolí. Občas si
připadáme jako hejno kobylek, po kterých nic nezbude. Každý má svou pozici,
kterou si drží. Ti vyšší jsou na Leaderu, tedy na krajích kde je konstrukce
vyšší a kiwi má zde kmen z kterého vedou větve po konstrukci. Na této pozici
je práce pomalejší kvůli množství větví. Uprostřed kde někdy bývá Lada (jelikož
je vyšší než většina Indů, tak také vyfasovává leadra), se hodnotí především
rychlost. Tedy pokud není v dohledu žádný kontrolor kvality nebo majitel sadu,
tak začíná pršet. Tedy kiwi neutrhnete a nedáte ruce do vaku, do kterého
ovoce pustíte, ale jen utrhnete a pustíte. Občas když si dáme fazole a kiwi nám
neustále buší velkou rychlostí do břicha tak to má zajímavé efekty.
Kiwi plantáže či sady by se dalo říci, jsou v porovnání
s vinicemi velice pestré. U vinic jsou jen nekonečné řádky, které jsou občas
přerušené cestou pro traktory toť vše. U kiwi se musí dbát na to, aby bylo ve
stínu. Takže okolo konstrukcí na kterých se pěstuje kiwi, jsou vysoké stromy.
Většinou jsou to jehličnany vytvarované jako metr široký a deset metrů vysoký
plot. Ale mají tu i pro tuto funkci bambus, topoly, ale také se vedle sebe
pěstuje kiwi a avokáda. Jsou to rozvětvené 7 metrů vysoké stromy, z nichž se
pak avokáda sbírají pomocí vysokozdvižných vozíků.
Kiwi jsou často pěstována ve
svahu v malých údolích. V nichž okolo potoků je vegetace připomínající
mnohdy až nepřístupný prales. Jednou jsme narazili i na rybník, kde si místní
farmář choval novozélandské úhoře. Jsou to pěkní mackové a mají prý výborné
maso. Doufám, že je někdy ochutnáme.
Také má farmář občas u plantáže baráček se
zahrádkou, takže si občas přineseme mandarinky, pomeranče, citrony holt když
člověk začne sbírat, je těžké přestat J.
Jelikož jsme sbírali zralá Gold kiwi, tak jsme je měli často ke snídani. Postupem
času jsme se jich přejedli a už je nechceme ani vidět. Lada udělala i výbornou
marmeládu, když Dan přinesl celý vak na kiwi (20kilo cca).
První den jsme tedy sbírali Gold kiwi, které je náchylnější
nežli Green. Myslím, že v Čechách se s Gold jen tak nesetkáte.
Každopádně práce začala a my jsme spolu s Danem, Billem a dvěma
Francouzi a bandou Indů konečně začali sbírat. Byli jsme povzbuzováni
k rychlejší práci a také jsme dostali pár rad jak na to. Ale když jsme
viděli, jak Indům kmitají ruce, tak jsme to opravdu nechápali. Taková
neuvěřitelná rychlost. Po pár hodinách práce byl konec a nás bolely ruce a
záda. Marek měl ještě blbý batoh a tak ho bolely záda o to víc. Indové
vypadali, že se ani nestačili rozehřát. Od Indického šéfa Jippyho jsme dostali nabídku
na ubytování nedaleko KatiKati. S radostí jsme ji přijali, jelikož se
platilo polovinu co v backpeckeru a práce byla všude okolo. Když jsme po práci přijeli do Tourangy, tak
byla opět tma, takže jsme z města neviděli nic. Ale to nevadilo, první pracovní
den jsme zakončili v hot pools pod vyhaslou sopkou Mont Maunganui. Hot
pools jsou termální lázně, by se dalo říci. Jsou zde velice časté, protože ze
země tu vyvěrá mnoho horkých pramenů. Turanga je v blízkosti města
Rotorua, kde je díky vulkanické činnosti mnoho takových to zařízení. A nedaleko
v moři je White Island, což je místo na moři s nejvyšší vulkanickou
činností na Novém Zélandu. Tyto lázně jsme si oblíbili, jelikož jsou velice
levné 12 dolarů na celý den. Ráno jsme se zabalili a jeli jsme do práce, po
které jsme se ubytovali u Katikati.
Ubytování není úžasné, ale dá se to. První co jsme udělali, když
jsme do pokoje vešli, tak bylo vysání koberce, postele a následné vystříkání celého
pokoje sprejem proti všem možným hmyzákům co by na nás mohly vyskočit. V baráčku
to tu je vcelku pohodlné, ze začátku jsme tu byli v šesti lidech a měli
jsme zde dvě koupelny a dva záchody. Kuchyňka je taky v pohodě, akorát zde
je jen jeden sporák, tak občas vaříme na etapy. V noci občas slyšíme myši,
jak nám ve zdi chodí ve svých chodbičkách. Také
je slyšíme, jak sprintují po stropě, ale už jsme si na ně zvykli. Také
nám chodily do kuchyně a nahlodaly několikrát chleba, naštěstí nebyl náš. A tak
jsme jim vyhlásili válku, já koupil pastičky na myši a Dan se seznámil
s místní kočkou, kterou často pouštěl do baráku a doufal, že myši zmizí. A
také tu je větší klid a především máme pokoj pro sebe. Nekonají se zde žádné
zběsilé párty, protože na ně nikdo po práci nemá energii.
Dny v práci utíkali rychle, ale čekání nás nebavilo.
Náš šéf Jippy nám ráno poslal správu nejdřív, že je ještě rosa, že se začíná
v devět nebo v deset ráno. Následně jsme dorazili na místo a hodinu
nebo i dvě čekali, než nám dovolí sbírat. Vždy to záleželo na počasí, když bylo
hnusně a vlhko tak trvalo dlouho, než ovoce bylo suché, ale když od rána
pofukoval teplý vítr tak jsme mohli sbírat i od osmi hodin, ale to se tu moc
nestává, spíše chčije a chčije jako tento den, když píši tyto řádky. První dva
týdny jsme sbírali Gold, a moc jsme si nevydělali, ale bylo nám řečeno, že až
se bude sbírat Green tak se může sbírat mokré. Tedy že budeme moct dělat více
než pár hodin denně. A samozřejmě, že se mokré nesbírá. Jen je ještě úplně
nezralé a má silnější slupku tak mu to tolik nevadí. Ale je pravdou, že si
vyděláme víc někdy i 130 dolarů za den. Což je cca 320 korun na hodinu, ale
někdy se zadaří, když je krásné ovoce tak jsme měli i 400 korun na hodinu.
3. 5. - 17. 6. 2016
Žádné komentáře:
Okomentovat