Když jsme měli chvilku času, tak jsme
vyrazili na rebarboru. Místní ji milují, a tak nemůže chybět na žádné zahrádce.
My jsme na ní chodili kousek za město. Vždy jsme otrhali listy a z řapíků jsme
vařili marmeládu. Doufám, že jí máme dost na celou zimu. Protože na vafle nebo
do místního jogurtu Skýr je to to nejlepší.
S přírodou jsme se setkávali každý den. Tedy
hlavě já, protože jsem lítal za prací všude možně po městě i okolí. Jednou jsem
měl i krásné setkání v lyžařské chatě s dřemlíkem
tundrovým (Falco columbarius), což je taková místní poštolka. Tam jsem trávil
dlouhé minuty zíráním z okna na ty panorama okolo nás.
Jednoho dne bylo nádherné počasí, a proto
jsme vyrazili na sever do opuštěného fjordu Héðinsfjörður. Nejdříve jsme
projeli tunelem do Ólafsfjörðuru a pak dalším do onoho údolí. Bylo tam naprosto
hnusně. Nedivili jsme se, že je opuštěný. Jeho úzký tvar asi brání rychlému
protrhání mraků. I tak jsme se vydali na procházku k pláži. Náš zaměstnavatel
nám totiž na jaře říkal, že je tam mrtvola velryby. Dostat se k pláži nebylo
úplně jednoduché, protože jsme procházeli podmáčenou nivou řeky. Než jsme došli
na konec, tak jsme oba každým krokem čvachtali.
Delta řeky byla plná naplaveného dřeva ze
Sibiře. V kombinaci s podmáčenou půdou to byla docela sranda skákat ze kmenu na
kmen. Nakonec jsme se ale procházeli po nádherné pláži z černého písku. Na této
straně pláže jsme kostru velryby nenašli. Museli jsme tedy přebrodit řeku. I v
létě to byly žiletky. Na druhé straně nás čekal akorát tuleň. Mohli jsme v
klidu dojít až k němu. Byl totiž už v značném stádiu rozkladu. Zanedlouho jsme
se otočili a šli zpátky poněkud sušší cestou po druhé straně údolí. Měli jsme
štěstí a občas se protrhaly i mraky. Ale většinou bylo hnusně. Mohli jsme se
tedy více soustředit na to, po čem šlapeme a zahlédli jsme tu několik krásných
květin včetně orchidejí.
Čas rychle plynul a
najednou byla polovina srpna, kdy se konal velký festival. The Great Fish Day
je jedna z největších událostí na Islandu. A odehrává se v našem malinkatém
městečku. Prý přijelo do našeho městečka o 1500 lidech 35 000 návštěvníků.
Takže si asi dokážete představit, jak to vypadalo. Všude okolo města vyrůstali
stanová města a centrum Dalvíku se zavřelo. Teď se tam tísnilo 35 000 lidí. A
proč sem přijeli? No přece na polívku zdarma.
Onen třídenní svátek ryb, rybářů a jídla je
čím dál populárnější. Naštěstí jsme se mohli na pár hodin utrhnout z práce,
která byla naprosto šílená v oněch dnech. Šli jsme do přístavu, kde se ona
událost odehrávala. Všude byly stánky s občerstvením a pitím zdarma. A všude
byly i veliké fronty. Jelikož jsme měli jen pár hodin volna, než jsme museli
znovu do práce, tak jsme se mnohdy drze vecpali dopředu. Lada totiž chtěla
ochutnat všechno. Od rybího burgeru přes mořské potvory až po velrybu. Je to
tak oba jsme ochutnali velrybí maso. Bylo zcela odlišné od všeho kolem. Sytě
červená barva vypadala jako krvavé hovězí. Syrové maso se namočilo do hořčice nebo
sojovky a zbaštilo. Chuť nic moc. Syrové hovězí na kostičky by mi asi taky
nechutnalo. Ale nebylo to šlachovité, a tak se to dalo dobře rozžvýkat a rychle
spolknout. Ale ten syrový losos vedle byl lepší. Obecně tu jedí rádi syrové
ryby. Nebo dokonce shnilé. Jako je shnilý žralok. Ale na to jsme žaludek
neměli.
Nebylo to ale jen o jídle. Navštívili jsme
výstavu věnovanou rybářské společnosti, která tuto akci zaštiťuje. Nebo výstavu
mrtvých ryb, paryb a všeho možného. Islandský nadšenec jich má plné obří
mrazáky. A na tento den je vystavuje pěkně na ledu, aby se mohli všichni
pokochat nad roztodivnými tvary mnoha druhů.
Večer jsme byli na koncertu a následném
ohňostroji. Měli všechno krásně připravené. Opravdu nás překvapilo, jak stihli
i všechno uklidit. Jediné mínus snad můžou mít organizátoři za to, že jim
ohňostroj zapálil pneumatiky na molu. Takže konec ohňostroje nebyl tak dobře
vidět. Ale zase byla sranda pozorovat snahy o hašení při bouchajícím
ohňostroji.
Po chvilce odpočinku jsme šli znovu do
kavárny. Desítky lidí okupovaly každý kout. I přilehlé prostranství před
kavárnou. Objednávání za barem spíše připomínalo výprodej na americké burze. A
sbírání skla zase připomínalo ragby. Ještě že je to jen jednou za rok.
30. 7. - 13. 8. 2018
Žádné komentáře:
Okomentovat