Jak tomu u nás bývá, tak v okamžiku, kdy jsme
skončili v práci, tak se zatáhla obloha. Než jsme stačili vykročit ze dveří,
silné poryvy větru mrskaly přívalovým deštěm o okenní tabule. Náš šéf si z nás
hned začal dělat srandu. A aby ne, vždyť to není k pláči. Po špatném počasí
přeci musí vyjít slunce. Vyjeli jsme tedy na východ do oblasti jezera Mývatn.
Naštěstí se počasí trochu umoudřilo a přestalo pršet. Díkybohu nepřestalo
foukat, a tak jsme mohli v klidu postavit stan u jezera.
Ono jezero má také místní jméno v překladu
„jezero pakomárů“. Oni vás sice nepoštípají, ale zaručeně nějakého spolknete
nebo vám vletí do oka či nosu. A jen vítr je dokáže zahnat zpátky do jezera. Ale
díky tomuto hmyzu je tu tak bohatý život. Jezero je domovem pro 115 druhů
ptáků. My jsme sem ale jeli spíše kvůli místním geologickým a vulkanickým
skvostům. Ona geologie oblasti je tak úchvatná a čerstvá, že by se o ní dalo
mluvit dlouho. Ono jezero je na hranicích mezi oddalujícími se tektonickými deskami,
pod nimiž je obrovský kotel, který dal život celému ostrovu. I v sedmdesátých
letech nedaleko tekla láva proudem. Samozřejmě i dnes tu najdete mnoho
aktivních oblastí, které jsme se snažili navštívit.
Vzali jsme si plavky a vydali se k jeskyni
nedaleko kempu. Procházeli jsme okolo skalních útvarů, které vyčnívaly z
rozsáhlé planiny. Chvilku jsme šli okolo praskliny, než jsme objevili schody.
Sestoupili jsme do průrvy a hledali ono termální jezírko. Za chvilku jsme našli
úzkou štěrbinu, u níž byl provaz. Já sem neváhal a shodil jsem ze sebe všechno
oblečení. Rychle jsem slézal štěrbinou do teplé vody, protože byla venku docela
kosa. Abych řekl pravdu, čekal jsem jí teplejší, a tak jsem Ladě musel lhát.
Kdyby totiž věděla, že má jen 20 stupňů, asi by zamnou nevlezla. Lada slézala
opatrně po laně a pak sebou plácla do vody. Zaječela a já věděl, že na mě bude
nasrána.
31. 8. 2018
Žádné komentáře:
Okomentovat