Náš pracovní život přerušila návštěva Lady
maminky. Po práci jsme zabalili všechno potřebné a ráno vyrazili do Reykjavíku.
Neměli jsme toho málo, protože jsme si na ní připravili překvápko v podobě
výletu okolo ostrova. Počasí na severu nebylo nikterak přívětivé, ale po pár
hodinách jízdy se to změnilo. V Reykjavíku už nebyl ani mráček, hned jsme si
udělali procházku okolo pobřeží v Keflavíku, když jsme čekali, než maminka
přistane. Na letišti si dámy trošku poplakaly a vydali jsme se do rušných ulic
severského velkoměsta. Procházeli jsme se malinkými uličkami, které nás zavedly
na vrchol kopce. Zde dominovala místní katedrála.
Poté jsme sešli do přístavu a cestou jsme obdivovali
místní upravené zahrádky. Jaro bylo v plném proudu, a tak bylo na co koukat.
Dokonce jsme měli štěstí a viděli jsme průjezd nablýskaných historických aut.
Procházeli jsme okolo kulturního centra Harpa až k přístavu. Tam jsem pro změnu
obdivoval obrovské lodě, které spravovali v doku. Dámám se více líbily
obchůdky. Tak to holt je. Co jsme si užívali všichni, byla venkovní zahrádka u
radnice. Dali jsme si pivečko či víno a chytali bronz. Bylo to krásné. Trochu
nám vyhládlo a zašli jsme si na oběd do krásné restaurace. Já jsem si dal
jehněčí a dámy preferovaly mořské plody. Takže si pochutnávaly na předkrmu z krevet
a hlavní jídlo měly rybu. Ale ani jeden z nás už neměl místo na moučník. Tak
jsme si ho vzali na hotel.
Ráno jsme si vyrazili zařídit pár věcí a
následně jsme zašli na kávu ke katedrále. Neváhali jsme a vešli jsme do ní, protože
nás lákala varhanními tóny. Opojeni hudbou jsme vyrazili na výlet. Jako první
jsme dojeli do národního parku Þingvellir. Bylo obstojné počasí, a proto jsme
se zařadili do zástupu lidí, kteří obdivovali místní průrvu. Ta je na rozhraní
litosférických desek.
Prošli jsme jí až k vodopádu, který padal do
průrvy. Šli jsme okolo toku, až ke kostelíku, u něhož byl první parlament na
světě. Cestou jsme obdivovali místní ptáky, kteří se cachtali v pomalu tekoucí
vodě. Mnoho času jsme zde nestrávili, protože jsme pospíchali dál.
Jeli jsme směrem do vnitrozemí, netrvalo to
dlouho a stanuli jsme před Geysirem. Tento gejzír, který už není moc aktivní,
dal jméno všem gejzírům. My jsme pozorovali jeho menšího brášku o kus vedle.
Lady mamka byla naprosto fascinovaná. Ani nevím kolikrát jsme ho viděli
vytrysknout. Bylo to jako vždy naprosto úchvatné sledovat čeřící se hladinu.
Jenž jednou za čas poklesla a následovalo vzedmutí blankytně modré koule, jež
explodovala vysoko nad nás. Jedou jsme dostali i solidní spršku příjemně teplou
vodou.
Mohli bychom tam stát celé hodiny, ale počasí
mělo jiné plány. Rychle jsme se přesunuli k vodopádům Gullfoss a vyšli jim
vstříc. Masa vody si prohlubovala koryto jako každý jiný den. My jsme
obdivovali onu sílu dunící pod námi. Vydali jsme se i blíže, vodní tříšť byla
všude okolo nás. Hukot vody byl všudypřítomný. Černé mraky nad námi nám daly
vědět, že už moc času nemáme. Když jsme došli k autu tak začal pořádný slejvák.
Nevadilo nám to, jelikož jsme si vychutnávali dobrý český chléb, který přivezla
Laděnky mamka.
Otočili jsme to a jeli zpátky k pobřeží.
Počasí se nám zlepšovalo, až do té míry, že jsme neváhali zastavit u dalších
vodopádů. To byla pro nás s Ladou také premiéra, na kterou jsme se těšili.
Protože se dá za vodopádem Seljalandsfoss projít. Voda padala z vysoké skalní
římsy do jezírka.
My jsme šli okolo něho z pravé strany. Trošku nám foukal vítr,
a tak byla vodní tříšť všude. Netrvalo dlouho a byli jsme mokří od hlavy až k
patě. Pohled za vodopádem stál rozhodně za to. A ten neskutečný rachot byl
naprosto dech beroucí. Udělali jsme pár rychlých fotek, než jsme měli objektiv
plný kapek a pokračovali jsme dál. Než jsme vyšli na levé straně, daly se bundy
ždímat. Lady mamka by si to dala klidně ještě jednou, ale měli jsme další místa
k navštívení.
Kousek vedle byl vodopád Skógafoss. Ten jsme
vzali rychle, jen jsme došli blízko padající mase vody. Zase jsme se trošku
osvěžili vodní tříští a jeli dál.
Poslední dnešní zastávkou byl Sólheimajökull.
Už bylo docela pozdě, ale i tak jsme vyrazili si prohlédnout ledovcový splaz.
Když jsme k němu přicházeli, bylo znát, jak ustoupil. Přitom jsme tu byli před
rokem. Trošku smutní jsme přešli zákaz vstupu a vydali se k odtávajícímu konci
ledovce.
Byl tam opět všude štěrk, a tak nebyl kluzký. Vzali jsme tedy Lady
mamku také na ledovcový splaz. Byla ráda, že se ho může dotknout a koukat na
jeho roztodivné tvary. Dojeli jsme do Víku a zakempovali. Já jsem spal v autě a
Lada s mamkou byly ve stanu, což bylo pro mamku veliké překvapení. Jelikož
naposled spala ve stanu snad někdy na základní škole.
23. 5. - 24. 5. 2019
Žádné komentáře:
Okomentovat