Lada s Ladou se šli projít a já šel do práce.
Laděnka vzala mamkou do údolí nad Dalvík. Procházely se okolo potůčku, až došly
k vodopádu. Zrovna začínaly kvést lupiny. Kterých je tam požehnaně, moc se jim
to líbilo, ale nejen to. Také našli mnoho různých skalniček, které si chtěla
mamka odvést zpátky do Čech. Prošly po sjezdovce až k lesíku, kde hnízdilo
mnoho ptáků. Potulovaly se tu až do odpoledne, jelikož svítilo sluníčko.
Později se stavili v kavárně a Laděnka mamku zasvětila do své pracovní
pozice.
Následně šly na pláž, kde bylo mnoho mrtvých
ptáků. Zřejmě je potloukli vlny, protože před pár dny byl silný vítr. Dokonce
našly i mrtvého papuchalka. Laděnka si jej schovala pod řasy, jelikož se jí
zamlouval jeho pestrobarevný zobák. Večer jsme se sešli všichni doma a já jsem
si mohl pochutnat na knedlících, které mamka pro mě uvařila. Večer jsme zakončili
partičkou karet a šli jsme spát. Čekal nás náročný den.
Vyrazili jsme do velkoměsta. Akureyri nás
oslnilo už z dálky. V přístavu kotvila velká zaoceánská loď. Vytvářela
dominantu přístavu, jelikož čněla hodně vysoko nad zástavbu.
Prošli jsme se po centru a dámy chodily od
obchůdku k obchůdku. Hodili jsme úlovky do kufru a jeli do Hauganes.
Překvapili jsme mamku a vzali jsme jí na
pozorování velryb. Bylo to jen na mě, jelikož Laděnka s námi nechtěla jet.
Přijeli jsme tam jen tak tak. Rychle jsme na sebe navlíkli kombinézu a spěchali
na loď. Slečna, která nás měla na starosti, nestihla ani výklad o velrybách.
Kapitán ji přerušil, jelikož zahlédl první z nich. Vyrazili jsme za nimi.
Plavaly ještě hodně daleko. Pomalu, ale jistě jsme se k nim přibližovali.
Bylo těžké stát jen na jedné straně, jelikož
velryby byly občas vpravo občas vlevo. Netrvalo dlouho a přiblížili jsme se
velice blízko. Pluli jsme od nich asi 20 metrů. Viděli jsme vyrýsované svaly napojující
se na ohromnou páteř. Následovanou mohutným ocasem. Ne vždy jsme ho ale viděli.
Většinou keporkak zvedl zadní ploutev, když se potápěl na delší dobu pod vodu.
Většinou pak lovil šest minut a poté se zase nadechl. Bylo to jako vždy
naprosto úžasné. Lady mamka nevěděla, kam dřív koukat. Byla nadšená, jako každý
na lodi. Naštěstí jí nebylo zle, a tak si užívala pozorování až do konce. Dvě a
půl hodiny utekly jak voda. A my jsme byli zase v přístavu, kde na nás čekala
Laděnka a hned se nás ptala, jestli jsme viděli ty delfíny, kteří plavali
kousek od pobřeží. Dojeli jsme domů a šli jsme odpočívat. Přeci jenom to na
lodi není úplná pohoda.
Další den jsem byl v práci, a proto
Laděnky měly zábavu beze mě. Nechaly zkontrolovat auto. Naštěstí bylo vše v pořádku,
tudíž jsme byli připraveni na další výlet.
Laděnka vzala mamku do kavárny. Aby ochutnala polévku, kterou Laděnka
vařila skoro každý den. Měla štěstí, že zrovna hráli kluci z hudebky pro
turisty. Tak to měla i s kulturní vsuvkou. Večer jsme zajeli do údolí na
vyhlídku, kde jsme měli vysoké štíty jak na dlani. Cestou k pláži jsme se
zastavili u domečků, kde zrovna viseli žraloci. Chatka myla cítit na několik
metrů daleko. Poté jsme dojeli na pláž. Laděnka si došla pro svoji trofej. Papuchalka
po chvilce hledání objevila a u pižlala mu hlavu. Poté mu ve volných chvílích v
kuchyni preparovala lebku. Já jsem se k tomu jen přiblížil a bylo mi hned
špatně, jak všude byly různé kusy měkkých tkání. Tady kousek očička a támhle
kousek mozečku.
29. 5. - 31. 5. 2019
Žádné komentáře:
Okomentovat