Coromandel jsme
nechali za zády a frčeli jsme na západ. Společnost nám dělali krávy, které se
pásli na nekonečných pastvinách. Udělali jsme si zastávku před Aucklandem, kde
jsme přespali. Opět se nám naskytl pohled do vyjevené tváře. „To fakt chcete
spát v zimně ve stanu“. A tak jsme ulehli do našeho apartmá a poslouchali
symfonii, kterou nám vyhrával déšť o stan. Ráno jsme využili chvilku mezi
sprškami a sbalili jsme stan. Nabrali jsme směr velkoměsto, jenž se tyčilo na
severu. Auckland nás přivítal mnoha proudovou dálnicí, mnoha nadjezdy, podjezdy,
sjezdy a všeho možného. No byl jsem z toho pěkně posranej. Naštěstí mě
Lada skvěle navigovala přímo do centra.
Není to zas tak
lehká záležitost se tam dostat. Protože Auckland má skoro jeden a půl
milionu obyvatel. To není zas tak mnoho, ale všichni tu bydlí v rodinných
domech se zahrádkami a tak město nabobtnalo do obrovských rozměrů. Toto na
první pohled krásné zelené město, které je větší nežli hlavní město Wellington,
má jednu vadu. Každý den lidé jednou ze svých rodinných domů do práce autem.
Metro nemají, tramvaje nemají, vlak tu má je pár stanic a autobusy jsou
zasekané v zácpě stejně jako všichni ostatní. Z dálnice se stává
mnoha proudé parkoviště.
Auckland
v posledních desetiletích velice nabobtnal díky několika imigračním vlnám
z Asie. A doprava se rozvíjela
příliš pomalu. Díky těmto příchozím, kteří tvrdě pracují, se stal Auckland
ekonomickým centrem země. Pokud někdo nevěří v multikulturní bezproblémovou
komunitu nechť ať prožije nějaký čas v tomto městě plném lidí z Evropy,
Číny, Indie, Japonska, Koreje, Malajsie… a jsem si jist, že změní názor.
Toto město
bývalo i hlavním městem Nového Zélandu. Mělo výbornou polohu v úzkém pruhu
země mezi oceánem a mořem. Jeho východní pobřeží poskytovalo hluboký a chráněný
přístav pro obchodí i velrybářské lodě. Projížděli tudy zlatokopové dobývat
vzácný kov do Thames a jiných měst na východě či jihu ostrova. Ale jak už to
bývá, vzácný kov došel. Lidé se přesunuli do méně hostinných míst na jihu a město
ztratilo svou obživu a začalo chátrat.
Dorazili jsme
tedy do Sky city. Dominantou tohoto „mrakodrapového“ přístavu je Sky Tower,
kterou můžete pozorovat snad z každičkého koutku Aucklandu. Zaparkovali
jsme do mnohaposchoďového parkovacího domu nedaleko centra. No proč ne 4 dolary
za hodinu. Vydali jsme se k dominantě této čtvrti. Proplétali jsme se mezi
výškovými budovami s jasným cílem tyčícím se nad městem. Dorazili jsme
k úpatí věže a zaklonili hlavu. Opravdu dosahuje úctyhodné výšky 328
metrů.
Vydali jsme se směrem do galerie, abychom se
pokochali i starými budovami a uměním. Umění jsme našli, ale starých budov o
poznání méně většina jich musela ustoupit výstavbě. A ty co zůstali, se krčili
jako trpaslíci pod výškovými budovami. Někdy se jejich bývalá majestátnost
podařila zachovat, jindy působili jako starý vřed připlácnutý na moderní
budově. No další místo, kde by Pražský památkář dostal infarkt. Vydali jsme se
do Galerie. Mohli jsme obdivovat mnoho z moderního umění, ale především
tradiční portréty Moko. To jsou obrazy Maorů s potetovaným obličejem. Tedy
těch, kteří byli význačnými náčelníky a zasloužili si být tetováni. Tyto obrazy
maloval český rodák Bohumír Lindauer. Cestou k přístavišti jsme narazili
na street art umění i jeden z mnoha parků.
Pomalu jsme se
blížili k staré přístavní budově, za níž už začínalo moře. Na jedné straně
byly výškové budovy a na druhé bývalé molo, které bylo přeměněno na Hilton
komplex. Jiné molo bylo zastavěno výstavní budovou a vznikl pěkný veřejný
prostor.
My jsme
pokračovali směrem do přístaviště jachet.
Zde jsme přešli most a naskytl se nám krásný pohled na Sky city. Opravdu
tohle místo mělo kouzlo. Někdy je lepší se koukat na některé věci
s dostatečným odstupem. Měli jsme kolem sebe street art umění a užívali si
procházku po přístavišti. Mohli jsme obdivovat jak historické jachty tak ty
moderní. Někdy nám z toho šla hlava kolem takových nádherných jachet.
Některé nám přišli už opravdu přehnané. Potřebuje člověk k životu jachtu,
která má stěžeň vyšší nežli jeřáb? V Indii žije 300 milionů lidí bez
elektřiny…
Pomalu jsme
zakončili procházku a vydali jsme se zpátky k autu. Odjezd z parkoviště
nás dost překvapil. Automat na parkování po nás chtěl 50 dolarů za 5 hodin
parkování. Z počátku jsme měli vyražený dech 850 Kč za 5 hodin parkování!!
Potom jsme se dopídili, že první hodina je za 4 dolary druhá za 7, třetí 10,
čtvrtá 13, pátá 16 dolarů no paráda. Odjížděli jsme nasraní, protože náš mazlík
s přehledem vyhrál cenu za nejdražší ubytování.
26. 7. 2016
Žádné komentáře:
Okomentovat