Krafla

Ani jsme nestihli vyjet z našeho fjordu a už jsme měli krásný zážitek. U přístavu v Akureyri plavali vorvaňovci anarnak (Hyperoodon ampullatus). Je to malý druh velryb, který se občas vyskytuje v mělkých vodách.

Mířili jsme původně do vnitrozemí, ale počasí nám změnilo plány. A tak jsme se vydali prozkoumat severovýchodní pobřeží. Které je označováno jako turisticky neprobádaný kraj. Nejdříve jsme se ale k němu museli dostat. Vyjeli jsme na východ směrem k Mývatnu a cestou jsme se zastavili u našich oblíbených vodopádech Goðafoss.

V Mývatnu nám chyběla jedna důležitá oblast k prozkoumání. A to byla lávová pole sopky Krafla. Byla ještě velice čerstvá, a proto jsme se chtěli podívat, jak vypadají. Parkoviště bylo od polí docela daleko a chvilku jsme zápasili s větrem, než jsme k nim došli. Ale už z dálky jsme cítili, že jsme na horké půdě.

Narazili jsme na jezírko, ze kterého se kouřilo. Jeho břehy byly pokryté vykrystalizovanou sírou. Laděnka opět ocenila odér linoucí se nitra země a rychle obešla skvostné jezírko.

Vyrazili jsme do lávového pole. Z hlubších průrvy se linul kouř, který nám jasně připomínal, co se tu nedávno stalo. Zdejší lávové pole se nám zamlouvalo. Nebylo tak monotónní. Především co se týkalo barevnosti, ale i struktury. Některé části byly do bíla jiné do června. Samozřejmě že převažovala černá jako obvykle. Na ní se zase vyjímaly mechy a lišejníky.

Části, které byly blízko dýmajících míst, měly zajímavou strukturu, jako by pomalu tekly. Měly různé bary. Byly bílé, hnědé i červené. Opravdu to bylo nejzajímavější lávové pole, kde jsme na Islandu byli. A že už jsme jich pár viděli.  

Mysleli jsme, že na takovém místě potkáme maximálně mech či lišejník. Ale to jsme se přepočítali. Narazili jsme na celé hejno bělokurů. Málem jsme je přehlédli. Protože neměli zimní zbarvení a na lávovém poli neuvěřitelně splývali.     

Pokračovali jsme na východ. Zastavili jsme akorát na kávu v Hjáleigan kaffihús. Kde bylo i nádherné muzeum v drnových domcích. Káva byla dobrá, muzeum bylo hezké, ale na co nezapomeneme, byl místní hlídací pes. Zdejší ovce si přišla pro podrbání a potloukala se kolem parkoviště. Při odjezdu jsme zjistili proč. Vyhledávala auta s koulí, o níž si drbala hlavu a rohy. Ale stačili jí i nárazníky nebo blatníky. Naštěstí nám auto nepoškrábala, a tak jsme jí nechali drbat se dál. Projeli jsme městečkem Vopnafjörður a zastavili jsme se až v kempu v Þórshöfn.

25. 8. 2019