Práce a závěrečné přípravy na svatbu. To byl
náš denní chléb. Utvrdili jsme se aspoň vtom, že jsme šikovní. Mysleli jsme, že
to bude problém naplánovat svatbu ze zahraničí, ale zvládli jsme to. Přijeli
jsme do Čech týden před svatbou. A ještě k tomu jsme šli na svatbu kamarádovi.
Byl to opravdu hektický čas. Hlavně pro nevěstu. Laděnka měla stále dlouhý
seznam toho, co jsme museli dokončit, s kým se sejít, vyzvednout, zkusit,
otestovat, ochutnat, nazdobit, koupit, vyzdobit atd…
Ještě den před svatbou jsme na zámečku dělali
celý den výzdobu, bylo toho hodně. Také jsme naváželi dekorace a svatební
cukroví. Proto jsme byli hned několikrát, protože se to do auta nevešlo. Bylo
výborné, ale bylo ho až až. Podle personálu by cukroví vystačilo na tři svatby.
Laděnka spolu s rodinou dozdobila zámeček a jeli jsme domů. Nastalo ráno a
začalo svážení posledních věcí. Laděnka se nechala krášlit a já se svědky jsme
se snažili ukočírovat příjezd a ubytování hostů.
Některé věci jsme museli modifikovat, jelikož
nám celý den pršelo štěstí. Pršelo nám tolik, že musíme mít toho štěstíčka
opravdu hodně do zásoby. Hostům to snad tolik nevadilo, alespoň jsme byli
všichni pohromadě. Užili jsme si obřad i svatební hostinu všichni dohromady.
Když nastalo krájení dortu začala vypadávat elektrika. Což nám narušilo plány
se zabavením hostů. Pokoušeli jsme se jim pustit video z našich cest. Zatímco bychom
se šli fotit. Nakonec to dobře dopadlo a elektrika se provizorně zapojila.
Výzvou bylo focení. V zámecké zahradě byla
spousta krásných fotogenických míst. V dešti nám pomáhal můj brácha, držel nad
námi deštníky. Jinak bychom byli durch během chvíle. Martin zase pomáhal
fotografovi s držením blesků. Když už jsme byli durch a Laděnky šaty byly
o pár kilo těší, tak jsme šli dovnitř. Chvíli jsme se bavili s hosty a Laděnka
si sušila šaty. Kapela začala hrát a nastal první tanec. Naštěstí jsme ho
zvládli obstojně. Hosté se začali bavit a my šli na druhé kolo fotografování. I
tentokrát nám pomáhal Laděnky brácha a jeho kamarád. Fotografovi nateklo do
blesku u foťáku, a tak mu přestal fungovat. Martin měl v ruce externí blesk a
odraznou desku. Jeho kamarád nám držel deštníky. Vítr dul a štěstí padalo v
proudech. A fotograf po nás chtěl různé pózy a úsměv od ucha k uchu. Byl to
zážitek, na který jen tak nezapomeneme.
Všechno pokračovalo, jak nejlépe mohlo.
Kapela byla úžasná a svědkyně s partnerem se postarali o skvělou zábavu v
mezičasech. Hladina alkoholu stoupala a zábava se rozjížděla. Doufám, že nikdy
nezapomeneme na jeden z posledních tanců večera, kdy nás s Laděnkou obklopili
kamarádi a udělali nám neskutečnou kulisu k romantickému tanci. Děkujeme.
Závěr u krbu byl také skvělý, ale už na nás
bylo znát, že to byl hodně dlouhý týden. A také to, že jsem nebyl zvyklí na
alkohol.
Ráno jsme se nasnídali, pobalili a vyrazili.
Zastavili jsme, vyměnili píchnutou pneumatiku a jeli dál. Zastavili jsme se
znovu. Laděnky maminka zaplatila pokutu za rychlost, přišla o dva body a dojeli
jsme domů. Pár dní jsme odpočívali a trávili vzácné chvíle s příbuznými z
Austrálie. Pár dní uteklo jako voda a už jsme zase byli v práci na Islandu.
Šéfové jeli na dovolenou, a tak jsme to za ně
vedli. Já jsem trávil mnoho času u počítače a snažil se naplánovat naše líbánky.
Bohužel či bohudík toho bylo tolik, že mi z toho šla hlava kolem. Užili jsme si
ještě mrazivé počasí a polární záře. Pobalili jsme si věci a dali jsme je do
skladu. Nastal čas vyrazit za dobrodružstvím a teplem do Jižní Ameriky.
18. 9. - 26. 10. 2019
Žádné komentáře:
Okomentovat