Po
přistání letadla byla Lada decentně zelená, protože jsme měli turbulence a
dosednutí nebylo zcela hladké. Následně jsme dostali kartičku, díky které jsme se
měli opět dostat do letadla. Vystoupili jsme na gate 9 a tam jsme měli i
nastupovat, ale podle Indů to nebylo stejnými dveřmi. Já jsem si zašel na
záchod a dokonce tam na mě čekal malý Ind, který mi ukázal Evropský záchod a
přede mnou mi umyl prkénko. Což byl nečekaný servis. Lada si zatím zobla
kinedryl a posadila se u gate na sedačku. Když jsem se vrátil tak za námi
přišel zřízenec letiště a vyvedl nás z omylu, že čekáme na správném místě.
Ukázal nám, kudy se máme zhruba vydat. Jelikož jsme měli málo času, tak jsme
trošku zpanikařili a dokonce jsme si i zaběhali. Mysleli jsme si, že jsou
všichni daleko před námi, ale nebylo tomu tak. Po mnoha dotazech kam máme jít,
jsme v liduprázdném letišti dorazili do obrovské haly, kde se soustředili
snad všichni cestující a vyděsili jsme se. Fronta lidí postupovala neskutečně
pomalu a za námi rostla a rostla. Po čtvrthodince čekání jsme za námi
uviděli vykukující bílé tváře českého osazenstva. Oba jsme si oddechli, že
nejsme poslední.
Kontrola
byla rozdělena dle pohlaví. Ženy postupovaly mnohem rychleji, a proto jsme se
rozdělili. Ladu kontrolovaly za plentou, ručním scenerem. Jelikož na mě čekala,
všimla si, že na každé zavazadlo, které projelo rentgenem, jeden voják umisťuje
speciální cedulku s razítkem, že zavazadlo je nezávadné. Já jsem málem
vrostl do zemně, protože mně předběhlo několik zaměstnanců letiště a důchodců
na vozíku, které museli zvednout a také důkladně prověřit. Po přežití kontrol
jsme vystoupili do druhého patra a spatřili rozsah obří fronty. Při nastupování
do letadla jsem si z Lady udělal srandu „Támhle leží nějaká eura. Vezmeš
je?“ Lada moc dlouho nečekala a strašně nenápadně upustila pas a zvedla kupičku
papírků. Ještě že fronta postupovala velice rychle, protože si to k nám mířil
místní ozbrojenec s automatem a povídal „Hey woman hey woman“ naštěstí
jsme rychle zmizeli a nechal nás být. Nemohl jsem uvěřit, že to opravdu
udělala. Tak jsem se zeptal, jestli tam něco bylo ale ani mi neodpověděla, jak
byla vytočená do ruda, že jsem si z ní udělal takovou blbou srandu. Při
vstupu do letadla si mě vybral malý Ind a ještě naposled mi prohrábnul koule a
vpustil mě do letadla.
Lada tentokrát schytala rodinu s malou holčičkou a v okolí
s dalšími 3 řvoucími ratolestmi. Tak si zobla další dávku kinedrylu, aby
to všechno zaspala. Což nebyl zas takový problém, protože většina cesty byla v
noci. Ale ze snění jí vytrhla sprška vody, kterou na ní svrhla zadnice indické
maminky. Lada stále pociťovala turbulence nad Indií. Já naštěstí v klidu spal.
V Thchj-pej jsme pro z mněnu přijeli k odletové hale vlakem bez
řidiče. Zde byla kontrola naštěstí rychlá a klidná. A v odletovém prostoru
jsme se natáhli na pohodlné lehátko z černé kůže, kde jsme málem usnuli.
Následující mezipřistání jsme měli v Malbourne. Nemohli jsme uvěřit, že
v letadle máme pro sebe 4 sedadla uprostřed. Což bylo na spaní skvělé, ale
o to jsme měli horší výhled z letadla. Ale za to letadlo bylo o poznání
lepší nežli předchozí. Zjevně China Aerlines nasazuje novější letadla pro
bohatší klientelu. Tedy lidí v letadle výrazně ubylo, ale za to byly skoro
všichni „bílí“. Během letu jsme skoukli pár filmečků. Nejdelší přelet uběhl
poměrně rychle. Austrálie nás přivítala slunečným počasím a krásným výhledem na
město. Pilot nám zpestřil výhled nahýbáním letadla, takže jsme pozorovali
krajinu z obou stran. Na letišti probíhala skoro vše v klidu.
Z prosklené odletové haly jsme pozorovali, jak cvičili u letiště hasiči na
starém trupu letadla, a jak se prohání mezi letadly zaměstnanci letiště na
vozítkách. A teď k tomu „ skoro“ Lada ztratila místenku do letadla. Naštěstí
jsme to začali řešit před odletem, tak Ladě napsali na kus lístku novou.
Během
posledního letu bylo už i mě trochu divně, ale ve srovnání s Ladou jsem se
cítil skvěle. Raději jsem zůstal s ní a neodešel k prázdnému místu u
okénka natáčet hory. Pilot jako obvykle s námi mával ze strany na stranu tak
jsme měli krásný pohled na hory. Ale na natáčení to nebylo. Vzápětí nám rozdali
příletovou kartičku, kde se vyplňovalo všechno možné a nervozita se dala
krájet. Proto sem vyplňování samozřejmě hned na začátku podělal a musel sem si
dojít pro novou kartičku. Myslím, že v téhle chvíli sem předehnal Ladu
v tom komu je víc blbě. Vyplnění katry je první část imigračního co nás
mohla poslat obratem zpátky domů a náš sen by se během chvilky rozplynul.
Když
jsme přistáli tak Lada musela z nervozity na toaletu. Jedni Češi na
poslední chvíli vyhazovali jídlo z batohu, jelikož na Novém Zélandu jsou
přísná pravidla pro převážení potravin, aby cestující nezavlekli další
nepůvodní druhy rostlin, hmyzu, choroby plodin, plísně atd... První kontrola!
Nervozita už se nedala ani krájet a já se jako obvykle z nervozity málem
poblil, což by nebylo nic nového. Naštěstí jsme viděli, že jdou před námi lidé
i ve skupinách, a proto jsme šli také spolu. Přišli jsme k okénku, kde
seděl postarší pán, který se nás zeptal, jak se vede a co budeme dělat.
My mu odpověděli, že máme working holiday viza. Něco si tam chvilku dělal a
brblal pod vousy. Na příletový lístek napsal písmeno H a vpustil nás dál.
Už
z dálky jsme viděli světle zelené zářící zavazadla, prohánějící se na
páse. Lada se chopila vozíku a já začal shromažďovat naše zelené monstra.
Dokonce se mi podařilo je naskládat na jeden vozík. V tom k nám přiběhl
pejsek. Jedné slečně před námi objevil jídlo v batohu a Lada se začala
strachovat, jestli pejsek nevyčenichá hruškovici s hruškami ze Zahrad.
Naštěstí se tomu tak nestalo. S úlevou jsme dorazili se všemi zavazadly
k další kontrole. Pán se nás dotázal na trekingové boty, zda je máme
čisté. Šel na jistotu, protože jsme se na příletovém lístku raději přiznali.
Chtěl vidět moje podrážky, jelikož jsem měl také trekingové boty na cestu.
Naštěstí mi je Lada pečlivě umyla před letem a já je ošoupal na kobercích 3
kontinentů. Následovala kontrola zavazadel pod rentgenem. Co by jste čekali, že
se stalo?
21. - 22. 2. 2016
Žádné komentáře:
Okomentovat