Další ráno nás čekal přesun na farmu, kterou jsme si našli
díky woofingu. Což je práce na ekologických farmách, kde se za 4 hodiny práce
dostane nocleh a jídlo po celé délce pobytu. Před polednem jsme vynosili naše
batohy před hostel a zanedlouho pro nás přijela Lou s její dcerou
McKenzie. Naštěstí měla velké auto, do kterého se vše vešlo jedna dvě. McKenzie
byla trochu plachá a dělala, že si čte knížku o koních vzhůru nohama.
Jejich farma leží
východně od městečka Motukarara. Když jsme přijeli k odbočce k jejich
farmě tak McKenzie šla otevřít bílou bránu. Všimla jsem si, že jde trochu
zvláštně nežli děti v jejich letech. Už cestou jsme pozorovali, že když
mluví tak hodně komolí. Později jsme zjistili, že prsty na rukou má zřejmě
chirurgicky odděleny, protože na nich má velké množství jizev. Přijížděli jsme
po štěrkové cestě, která nás zavedla k jednoposchoďovému domu.
Celému domu dominovala prosklená stěna, která nabízela
krásný pohled do údolí, nad kterým se tyčily skály zarůstající původní buší.
Byl to veliký prostor obsahující kuchyň, obývák i jídelnu, které dominoval
masivní borovicový stůl, u kterého jsme večeřeli jako rodina. S prohlídkou
domu souvisel i výklad jak to u nich chodí. Ráno se pracuje od devíti do jedné
a pak bude oběd. Po obědě budeme mít volno a večeře bude okolo 6. Snídani si
budeme dělat sami v našem domku. Což bylo pro nás milé překvapení, že s
nimi nebudeme v jejich domě. Vysvětlila nám, že po 8 hodině ukládá děti do
postele a chce mít v domě klid.
Zavedla nás k toaletě a řekla, že jí mají kompostovací.
Tedy je to záchod kde se oddělují kakánky a čůránky do odlišných trubic a proto
i kluci musí na toaletě sedět se slovy „sorry boy“. Když jde člověk na velkou tak zasype své dílo
pilinami a ono to pak skoro nesmrdí. Trubice na malou se zalévá vodou. Z kakánků
je po dvou letech uleželý kompost do kterého vysazují rostliny a čůránky
zásobují ovocný sad vodou. Veškerá znečištěná voda z domu stéká
do malé kořenové čistírny na pastvině pod domem a může se znovu použít pro
rostliny. Pravděpodobně od nás čekala
zděšenou reakci, ale my jsme byli v klidu, což jí překvapilo. Vysvětlili
jsme jí, že v ČR je suchých záchodu stále dostatek.
Následně nás zásobila
domácími vajíčky, marmeládou, mlékem, tousty a cereáliemi na snídani. Vzali
jsme si část batohů a vyrazili jsme k místu, kde budeme
v následujících dnech spát. Asi 300 metrů od hlavního domu byl postaven
malý „domeček“ který se skládal z pokojíku záchodu a seníku.
V pokojíčku byly 3 postele z čehož jedna manželská. Opět zde byla
prosklená část s výhledem na skály. Kuchyňce dominoval barel s vodou.
Z čehož vyplívalo, že vodu si budeme muset nosit z hlavního domu.
Vařili jsme si na plynovém vařiči, který již leccos pamatoval, ale stále
sloužil dobře. Na řadu přišlo opět vysvětlení k záchodu, protože systém
byl jiný než v hlavním domě. Při otevření dveří na nás čekaly nápisy „PEE“
a „POO“, pod každým jedno prkénko. Pod sedátky byly umístěné dvě plastové
nádoby. PEE systém byl následovný, do nádoby se vlila asi třetina vody, do
které se čůralo a po 3 dnech vyneslo ke kytičkám. Systém pro POO byl, že na dno
nádoby se umístily piliny a vykonané dílo se také zasypalo hrstí pilin. Po 3
dnech se kýbl odnesl na kompost, kde se přikryl natrhaným listím. Kýbl se umyl
a byl opět připraven na další akci. Hádejte, kdo se staral o naše dílaJ Lou nás stále pozorovala, jakou reakci budeme
mít. Protože musela zažít ledasco. Po vysvětlení a nabytí dojmu, že hned druhý
den ráno neutečeme, byla hned usměvavější. Po té nás nechala se aklimatizovat.
Já nevím jak vy, ale já nejraději dělám PEE a POO dohromady, což byl dost
problém. Naštěstí prkénka byla hned vedle sebe. Tak jsme přesedali podle toho,
co zrovna bylo akutnější. Mě se podařilo
přesednout snad 4 krát během jedné návštěvy tohoto vyprazdňovacího zařízení.
Hlavně se nás neptejte, co se dělá, když má člověk průjem.
Po oddechovém čase nám Lou ukázala farmu. Na obhlídku s námi
jela i McKenzie. Tahle ta holčička miluje koně a má i svého poníka, kterého si
dokáže i s hendikepem osedlat. Nejdřív jsme došli k ohradě
s milking cow, které byly v první z 5 ohrad. Následovalo údolí,
které bylo celé vysázené původními rostlinami různého věku. V tomto
údolíčku jsme měli strávit většinu naší pracovní činnosti. Za tímto údolím byly
ve své ohradě Beef cow tedy kravičky na masíčko. Pod pastvinou byla cesta,
která byla kdysi celá lemována topoly. Z padlých kmenů topolů byla
vyrobena překážková dráha pro McKenzie a jejího poníka. Za ní už končila farma,
na které byly celkem 3 údolí s revitalizovanou původní vegetací. Tyto
údolí jsou přes léto vyschlá a jsou zde nazývána gully. Lou nám řekla, že již
vysázela s pomocí dalších lidí přes 20 000 původních stromků. Hned
jsem si vzpomněla na film „Muž, který sází stromy“.
Žádné komentáře:
Okomentovat