Po obědě jsme vyrazili na nákupy do města Lauceston, abychom se připravili na desetidenní cestu. Trochu jsem brblal, protože se s Bombou po centru moc dobře nejezdí a Lada se chtěla zastavit na více místech. Přeci jenom je to velké auto. Nicméně jsme vyrazili na cestu. Strejda Vašek měl obavu o to, jestli bude auto startovat, a tak jsme vyrazili k nedalekým vodopádům. Byli jsme domluveni, že nás zachrání, když auto nepojede. Vyjeli jsme na cestu k Liffey Falls. Netrvalo to dlouho a dorazili jsme k pohoří. Rozhodli jsme se využít dobrého počasí a udělali jsme si zajížďku na vyhlídku. Trochu jsme se porozhlídli po místním pohoří a jeli zpátky k vodopádům, které byly na úpatí hor. Dalo nám zabrat nalézt kemp, ale po několika spletitých odbočkách po zablácených cestách jsme k němu dojeli. Bomba se řídila velmi dobře po těchto silničkách v lesích. Dojeli jsme na místo, vztyčili střešní stan a šli spát. Bylo v něm více místa, ale trošku se pohupoval, když jsme se pohnuli. Ráno jsme vyrazili na tůru k vodopádům. Stále nám vrtalo hlavou, jestli nastartujme nebo ne. Vodopády byly pěkné, ale nic výjimečného. Šli jsme zpátky nalézt odpověď na naši otázku.
Zkusil
jsem nastartovat a znova a znova. Zkoušel jsem to snad půl hodiny,
ale
bez úspěchu. Lada šla pro pomoc, jelikož jsme neměli signál,
abychom zavolali strýčkovi Vaškovi. Nejdříve šla k
lidem, kteří
upravovali kemp. Ty nám nepomohli, jelikož nemohou půjčit
pracovní auto k nastartování. Naštěstí zde byl ještě jeden
člověk s autem. A ten nám chtěl
opravdu pomoci.
Vzali
jsme startovací kabely od strejdy. Ty už také zažily
mnoho dobrodružství a moc nefungovaly.
Nicméně jsme se pokoušeli nastartovat přes kabely a
zase
nic. Naštěstí nám přišel jeden člověk, který
pracoval na údržbě kempu pomoct. Zjistil, že je baterka v
pořádku. Akorát startér je rozbitý. No a jediný způsob, jak
vrátit Bombu k životu je nastartovat ji
rozjezdem.
A tak svolal všechny ze skupiny Green
Army, což
je dobrovolnická organice starající se o chráněná území. A
tak 7 dobrovolníků roztlačovalo Bombu. Nejdříve
se couvalo a
tlačilo do
kopečka a pak rychlé roztlačení po rovince. A
už jsme byli na cestě. Rozhodli jsme se udělat malinký výlet na
plošinu. Samozřejmě jsme ani jednou nevypnuli motor za
celý zbytek dne.
Bylo krásné počasí a tak jsme to chtěli využít. Vyjeli
jsme na Central Plateau Conservation Area a jeli okolo Great
Lake.
Tato
oblast je plošina tyčící se do výšky jeden kilometr. Jsou tu
rozsáhlé vodní plochy a sem tam vystupuje pohoří čnící pár
stovek metrů nad plošinu. Jsou
to
zbytky
po magmatu, které vystoupily
o něco blíže k povrchu. Tento
unikátní ekosystém je zde velice obvyklý.
V této
oblasti nejsou hory, jak
je
to u nás v
Evropě. Všechno je tu mnohem starší. Proto
zde přežily
vlivy živlů jen velmi odolné
horniny. Většina sedimentárních hornin je dávno na dně moře.
Do
výšky se tu
tyčí
jen
nepoddajné
horniny vznikající
krystalizací
magmatu v
hlubších částech zemské
kůry.
Tyto
žuly tvoří i zdejší náhorní plošinu. Její
ostré hrany vytvarovaly ledovce v dobách ledových. Ledovce
vytvarovaly
i jezera na povrchu této plošiny.
Nejdříve
jsme navštívili malé
Pine Lake, kde
jsme viděli naše první Pencil
Pine
(Athrotaxis cupressoides), jenž
se dožívají až 1200 let a vyskytují se od nadmořské výšky
800 metrů nad mořem.
Za
tímto jezerem už byla ona plošina s jezerem. Jezero obrovských
rozměrů bylo v úctyhodné výšce 1030 metrů nad mořem. U jezera
bylo pár rybářských chat a jinak nic. Bylo tu úplně pusto. Jen
v létě sem zavítají ovce nebo dobytek, který se pase na
travnatých sporadicky keři porostlých planinách. Viděli jsme tu
i pár starých
eukalyptových
lesů, ale ne mnoho. Zmizely
buď kvůli požárům nebo lidem.
Zaujalo
nás i jak tu využívají vodní energii. Než voda dosáhne údolí
pod plošinou mají zní energii hned několikrát. Nicméně jsme
objeli
Great Lake a dojeli
do města Lauceston
za
strejdou a předali mu Bombu, která nestartuje.
30. 5. - 31. 5. 2017
Žádné komentáře:
Okomentovat