Laděnka se rozhodla pro odpočinkový den. Tak jsem šel po ránu sám šnorchlovat k Concha de Perla. I tentokrát zátoka překypovala životem. Zaplaval jsem si s lachtany i želvami. Bavilo mě se potápět ke dnu, kde ležely pestrobarevné hvězdice. Jedny měly hnědou barvu s černými puntíky a ty druhé byly hubenější a zářily modrou barvou. V hloubce byly i jiné pestrobarevné rybičky. Kousek dál byl lávový kaňon, kde rostly různé korály. U dna se pohybovala chobotnice a do brýlí mi naráželi malincí tvorečkové. Byl to kryl, na kterém je závislý místní bohatý ekosystém. Toho je tu dostatek hlavně v období, kdy břehy Galapážský ostrovů omývá studený Humboldtův proud, který sem přináší živiny. Což se nyní nedělo a mohli jsme si užívat zdejších vod bez neoprenu. Kousek dál byly korály, které vypadaly docela zdravě. Bohužel zlaté časy korálů skončily hned potom, kdy je začali zkoumat vědci. Mezi lety 1982 a 1983 zde nastal silný jev El Niño, který mění směr proudění ze západního na východní. To zvedlo teplotu vody z obvyklých 20 na 30 stupňů, což vedlo k devastaci korálů. Některé druhy se zredukovaly o 95 %. V následujících desetiletích se jev několikrát opakoval. Byli jsme moc rádi, že jsme si korálové útesy užili na Velkém bariérovém útesu v Austrálii, kde je asi potká podobný osud. Muselo to tu být tak jiné, když dno pokrývaly korály, a ne jenom řasy. Návrat korálů je pomalý, a ještě k tomu ho komplikuje člověk. Likviduje ryby, které jedí řasy. To brání rychlé regeneraci korálů. Je to takový začarovaný kruh.
Odpoledne jsem si zašel na oběd a šel šnorchlovat společně s Laděnkou. Sotva jsme vlezli do vody, uviděli jsme pár tučňáků galapážských (Spheniscus mendiculus). Vůbec se nás nebáli a také neměli proč. Museli jsme na ně působit podobně obratně, jako se nám jevily sloní želvy. Byla to přirozená torpéda. Sotva jsme je pod hladinou zahlédli, už byli fuč. Jejich obratnost nás uchvacovala. Dokázali se na místě otočit ve vysoké rychlosti. Jejich páteř se přitom až neuvěřitelně prohnula. Při jedné takové otočce v mé blízkosti si tučňák ulevil. Bílý oblak mi obklopil obličej. Ještě, že jsem měl šnorchl a brýle. Udělal jsem pár temp a už jsem ho zase pozoroval z čisté vody.
Vzal jsem
Laděnku do průrvy a ukazoval jí různé korály. Laděnce se nelíbil silný proud,
který nás strhával k lodím v přístavu. Trochu jsme museli zabrat, abychom se
dostali ke korálům na druhé straně. Já jsem se zasekl u jednoho nádherného
tvorečka. Byl to zadožábrý plž Nudibranchia neboli mořský slimák. Laděnka
opodál zase pozorovala trnuchy a mořské želvy. Plavání s želvami byla pro nás
ta nejlepší meditace. Stačilo se jen vznášet na hladině a pozorovat jejich
klidné pohyby.
K večeru jsme se šel ještě jednou podívat na podmořský život. Laděnka raději byla doma, užívala si klid a psala zážitky do deníčku. Mnoho nového jsem v moři nenašel. Zahlédl jsem pár nových druhů pestrobarevných rybiček a žraločí vajíčko. Také jsem se jednou pořádně lekl. Vynořil jsem se a kousíček před obličejem mi visela mrtvola kormorána. Byla zaseknutá na větvi mangrovu. Občas jsem pronásledoval ježíky obecné (Diodon hystrix), protože to byly jediné ryby, které jsem dohonil.
Večer jsme zašli na chvilku do města, ale na procházení to moc nebylo. Celý den bylo zataženo a často poprchávalo. Venku bylo hrozné dusno, takže jsem byl rád, že jsem strávil den s hlavou pod vodou.
21. 2. 2020
Žádné komentáře:
Okomentovat