Los Túneles

Přijel pro nás taxík a vzal nás do kanceláře cestovní agentury. Konečně jsme si mohli promluvit s místním průvodcem i anglicky. Zjistil jsem, že jsme včera objednali špatný výlet. Byl jsem z toho šťastný a nešťastný zároveň. Jeli jsme na jedno z nejkrásnějších míst na šnorchlování, ale bylo to 50 minut lodí. Laděnka mě zabije až to zjistí, pomyslel jsem si. Radši sem jí to řekl, že nejedeme pár minut lodí, jak bylo plánováno. Diplomaticky řeknu, že mě propichovala pohledem. Naštěstí jsme vlezli na obstojnou loď se skvělým kapitánem. Jel s námi velice opatrně. Ani jednou loď neskočila. Cestou jsme měli krásné výhledy na pobřeží. Vulkány byly opět v mracích, začínali jsme být smíření s tím, že je neuvidíme.  

Po půl hodině jsme dorazili ke skalisku, které bylo několik kilometrů od pobřeží. Tohle bylo ideální hnízdiště pro tereje červenonohé (Sula sula). Ti mají jiný jídelníček, nežli terejové modronozí a proto se u nich vyvinulo i jiné zbarvení. Například mláďata obou druhů mají nohy došeda. Až později se zbarvují. Chvilku jsme pluli okolo skaliska a pozorovali ptáky i narážející vlny. Okolo byla spousta řas, která se pohybovala jako závoj.

 

Laděnce začínalo být špatně, a tak byla ráda, když jsme zamířili k pobřeží. Blížili jsme se k místu Los Túneles. Toto místo je lávové pole, které prohrává svoji bitvu s oceánem. Vytvořila se tu spousta malých lagun, ostrůvků a lávových tunelů. Prostě ideální místo pro život v moři a pro hnízdění mořských ptáků na souši. Vjížděli jsme do spletitého labyrintu. Neměli jsme se však čeho bát. Kapitán byl zkušený. Před turismem tudy proplouval za tmy a lovil langusty. Za světla to pro něj musela být pohodička.  

I na malých ostrůvcích se snažily udržet mangrovy, na kterých odpočívali pelikáni galapážští (Pelecanus occidentalis urinator) nebo volavky velké (Ardea herodias cognata). Zastavili jsme a Laděnka se těšila, že půjdeme na pevninu. Bohužel kapitán vyhlásil pauzu na oběd, která probíhala na kymácející se lodi. Já jsem si pochutnal a Laděnka radši ani nejedla.

 

Popojeli jsme ještě kousek a uviděli první tereje modronohé (Sula nebouxii), jak odpočívají na lávových ostrůvcích. Nohy mají zbarvené do modra díky karotenoidům, které získávají z potravy. Konečně jsme vystoupili na pevnou zem. Laděnka si mohla oddechnout. Mnoho toho tady nerostlo. U vody byly mangrovy a na pevnině jsme procházeli okolo stromových opuncií a kaktusů (Jasminocereus thouarsii).

 

Na lávě hnízdili terejové modronozí (Sula nebouxii). Někteří vypadali ještě obstojně, ale vysvětlili nám, že jsme svědky přirozeného výběru. Zdejší mladé opustili rodiče, protože s nimi nedokázali odlétnout za potravou. Vyfotili jsme si prvního s vědomím, že bude za pár týdnů mrtvý.

 

Bohužel dospělý jedinci nebyli blízko nás. Ale i tak jsme je viděli dobře na protějším lávovém výstupku. Byl tam dospělý pár. Zrovna jeden terej přilétl a začal s tím druhým tančit. Jejich tanečky lásky jsou nádherné. Jen jsme mlčky pozorovali, jak se k sobě sklání, přešlapují, roztahují křídla, otvírají zobáky, zpívají a krouží u toho kolem sebe. Byl to nádherný moment, který dá vzniknout další generaci.

 

Lávovým tunelem pod námi zrovna proplul místní poddruh karety obrovské (Chelonia mydas). Průvodce nám vysvětlil, jak rychle poznat, jestli je to samec nebo samička. Je to jednoduché, samec má dlouhý ocas. Kousek odtud byli další terejové modronozí, ti už ale netančili.

 

Popošli jsme kousek, kde bylo další mládě. To vypadalo hodně špatně. Tomu už zvonil umíráček. Další ptáky jsme nenašli. Pomalu jsme se vraceli na loď, u které na nás čekal lachtan mořský (Zalophus wollebaeki). Hned se stal modelem pro celou skupinu turistů. Nás však více zaujala malá nenápadná ještěrka (Microlophus albemarlensis).

 

Konečně nastal čas si vzít ploutve a plácnout sebou do vody. Laděnce se myšlenka vyskakování z lodi nelíbila, takže jí to chvilku trvalo, ale nakonec hodila slušného placáka. Já už jsem měl prozkoumané okolí lodi a čekal na ostatní. Nejdříve jsme proplouvali různými lávovými tunely. Často nám šnorchl narážel do stropu tunelu, což nebylo moc příjemné. Více mi vadilo množství lidí, kteří do sebe navzájem strkali. Hlavně v momentu, když jsme něco zahlédli. V tomto tunelu byl nějaký žralok, ale moc dobře jsme ho neviděli. Lepší to bylo kousek dál, kde žralok odpočíval pod převisem. Vůbec neplaval, jen ležel u dna. Byla to krásná podívaná. Kousek dál byl zase perutýn a do toho všude plavaly malé pestrobarevné rybičky. Byla tu i spousta želv, které se věnovaly spásání řas. Viděli jsme tu také různé druhy řas a pár korálů. Hezké také byly červené vějířky, což jsou červi zvaní rournatci ozdobní (Spirobranchus giganteus).

Vylezli jsme na loď a přesunuli jsme se o kus dál. Bylo to tam ještě živější. Jen co Laděnka skočila do vody uviděla lachtana, který jí ukázal svoje ostré zoubky. Trošku se ho lekla. Proplavali jsme nad jakousi trnuchou, která odpočívala u dna. Při plavání nás iritovalo pár lidí, kteří neuměli plavat s ploutvemi. Moc jimi kmitali a dělali strašně bublin, díky čemuž jsme nic neviděli. Připadali jsme si jak v bublinkové síti, když loví velryby.

 

Průvodce zastavil na jednom místě a postupně si každého volal. Než jsme přišli na řadu, tak jsme obdivovali pár karet obrovských, které se pásly jen dva metry od nás. První šla na řadu Laděnka. Z hladiny si prohlédla velkého mořského koníka (Hippocampus ingens). Tihle jsou druzí největší na světě. Dorůstají do délky kolo dvaceti centimetrů. Je smutné, že každý rok končí dvacet miliónů těchto krásných tvorečků v přípravcích tradiční čínské medicíny. Já jsem se ke koníkovi ponořil, ale musel jsem si dát pozor, abych kolem něj nerozvířil sedimenty. To by mu zničilo jeho domov.

Proplouvali jsme dál nekonečným labyrintem. V kořenech mangrovů odpočívala spousta želv. Několikrát jsme přelézali velice mělké pasáže, jelikož byl odliv. Byla to celkem sranda. Připadali jsme si jak pulci. Dorazili jsme k jeskyni, okolo které se skupina rozestavila. Průvodce vplaval do jeskyně a vyrušil žraloky, kteří proplavali těstě okolo nás. Kousek odtud jsme viděli ježíka obecného či langustu (Panulirus penicillatus).  

 

Plavali jsme dál a Laděnka zahlédla cosi podobného hadu. Hned se jí rozbušilo srdce a plavala co nejdál od něj. Přeplavali jsme do části plné žraloků. Byli to žraloci bělocípý (Carcharhinus albimarginatus). Jsou až tři metry dlouzí, ale zde byli menší. Měli okolo dvou metrů. Nebylo se tedy čeho bát. Na lidi by zaútočili asi jen pozdě večer či v noci. To totiž loví. Přes poledne jen odpočívali na dně v písku. My jsme je jen rušili svojí přítomností. Dva byli v jednom z tunelů. Průvodce nás chtěl s nimi vyfotit, ale lekli se. Vyplavali přímo proti Laděnce. Laděnka si se situací poradila profesionálně. Vůbec neztuhla. Chytla mě a zaplula za mě. Přičemž mě vystavila přímo žralokům. Měl jsem díky tomu úžasné blízké setkání s těmito krásnými tvory.    

 

Laděnka byla unavená a těšila se už do lodi. Vtom jsme potkali mnoho karet obrovských. Plavaly všude kolem nás. Okolo nás se nacházela spousta skalisek a úžin. Takže jsme si museli dávat s želvami přednost. Zastavili jsme se a nechali jsme želvy proplout. S úžasem jsme sledovali, jak ladně a klidně kolem nás proplouvají. Byly od nás sotva půl metru.

 

Nastal čas se nalodit. Když jsme vyplouvali z labyrintu, tak jsme narazili na velmi vzácného tvora. Tučňák galapážský (Spheniscus mendiculus) se vyhříval na útesu. Trošku jsme ho vyrušili, a tak skočil do vody. Naštěstí zjistil, že jsme jen neškodní čumilové. Vrátil se zpátky a pěkně nám zapózoval. Musel si však dávat pozor na lachtany, kteří odpočívali nedaleko. Vydali jsme se zpátky do přístavu. Laděnka myslela, že to bude mít rychle za sebou. Bohužel motor na to měl jiný názor. Dvakrát přestal fungovat. Museli ho složitě křísit k životu. Průvodce si z nás dělal srandu. Ptal se, jestli jsme viděli film Titanic. Když jsme konečně dorazili do přístavu, tak jsme ještě šli vyřešit další výlet. Zbytek dne jsme odpočívali se sklenkou vína.

 

20. 2. 2020