Probudili jsme se za tmy a pokoušeli jsme se dobalit. Moc nám to nešlo,
protože huba hrála do čtyř do rána a my nemohli spát. S prvními ranními paprsky
slunce jsme dorazili do přístavu. I po ránu bylo vedro. Naše trička se dala
ždímat. Po troše obvyklého jihoamerického chaosu jsme se dostali na loď. Byli
jsme moc rádi, že jsme si připlatili. Loď byla větší a pohodlnější. Bohužel
jsme na loď dorazili jako jedni z posledních. Nemohl jsem proto sedět společně
s Laděnkou a držet jí pytlík na blinkání. Jelikož už nebylo kam si sednout, tak
si mě kapitán posadil vedle sebe. Tak jsem se alespoň koukal, jak řídí a jak se
předhání s ostatními loděmi. Naštěstí řídil velice rozumně. Loď skoro
neskákala. Laděnka díky tomu zvládla udržet obsah svého žaludku na tom správném
místě. Na ostrov Santa Cruz jsme dorazili trošku promrzlí. Jelikož foukal svěží
vítr. Měli jsme štěstí, že nás v hostelu zrovna ubytovali. Měli jsme velké
plány, co všechno ještě stihneme, ale místo toho jsme usnuli.
Odpoledne nás probudilo teplo. Rozhodli jsme se, že ještě jednou
navštívíme výzkumné středisko Charlese Darwina. Vzali jsme to přes náš oblíbený
přístav, kde opět porcovali ryby. Narazili jsme tu na hladové pelikány,
fregatky, lachtany a leguány. Zase jsme se tu zasekli a pozorovali tyto krásné
tvory.
Ve výzkumném středisku jsme si to pořádně prošli. Komě sloních želv
jsme se koukli na suchozemského leguána (Conolophus subcristatus). Mrzelo nás,
že jsme ho nenašli ve volné přírodě. Zjistili jsme, že ho můžeme spatřit jen na
ostrově Baltra, kde je letiště. Probíhal tam totiž reintrodukční program. Tento
druh měl velké štěstí. Před druhou světovou válkou vzali pár jedinců a
přesunuli je na vedlejší menší ostrov Seymour. Protože chtěli zjistit proč tam
žádný nežije. Naštěstí se jim dařilo dobře na rozdíl od hlavní populace na
ostrově Baltra. Za druhé světové války tam Američané vybudovali leteckou
základnu. Vojáci se zde bavili střílením do leguánů a vyhladili je. Naštěstí se
sem nyní vracejí z ostrova Seymour.
Přečetli jsme si mnohé ze záchranných programů na tomto souostroví.
Některé populace mají posledních pár stovek jedinců. I tak si myslíme, že toto
souostroví kráčí dobrým směrem na rozdíl od většiny rozvojových zemí, kde
příroda mizí závratným tempem.
Šli jsme si naposled smočit nohy na nedalekou pláž, kde byla spousta
místních. Bude nám to tu moc chybět. Snad se tu opět začne dařit korálům a za
pár desítek let poznáme rozdíl, až se sem na stará kolena vrátíme. Když budeme
mít štěstí.
Procházeli jsme po městě a narazili jsme v obchodě na české pivo.
Takhle hnusné jsem snad ještě nepil. Pro to pravé si budu muset dojet na svou
rodnou hroudu. Večer jsme dobalili a připravovali se na dlouhou cestu zpátky do
Evropy.
23. 2. 2020
Žádné komentáře:
Okomentovat