Ráno jsme vstali a užívali si krásné ráno. Říkali jsme si, kde je to špatné počasí s kterým tak hrozili. Stačilo pár hodin a začalo mrholit. Pár lidí se v chatě ukázalo, ohřálo se a šlo dál. Nezáviděl jsem jim to. Začínalo být opravdu hnusně. Teplota šla prudce dolů. Pozorovali jsme, jak na vrcholcích přibývá sníh. Krásně se dalo pozorovat, jak každou hodinou je sněhová čára o několik desítek metrů níž a níž. Dokonce zavítal do údolí i papoušek Kea, který si většinou libuje ve vyšších nadmořských výškách. Den jsme strávili lenošením a staráním se o oheň. Dělali jsme i psychickou oporu páru. Občas jsme se pozastavili, co všechno pár táhl nahoru. Měli s sebou i vajíčka a víno. Bylo znát, že přecenili svoje síly a hlavně zkušenosti. Jak jsme pochopili zkušenosti měli z Patagonie, kde spali v horských hotelech a kam jim přinesli všechny zásoby. A aby to nebylo málo slečna z USA byla po vážné nemoci. Zjevně nedávno zvítězila nad rakovinou. Taková mladá holka sotva o pět let starší než já. Byl to jejich první výlet po její nemoci a tak byli oba dva dost přešlí z toho, že se jemu něco stalo.
Snažili jsme oněm nešťastníkům pomoc jak to šlo, myslím, že tuhle zkušenost budou mít v paměti zarytou hodně dlouho. Hlavně po té, co přišel místní správce chaty. Ranger mu říkat nebudeme, to by byla pro ostatní urážka. Přišel večer a zjevně si chtěl akorát zkontrolovat, kdo je v chatě. Zda je vše zaplaceno a jít si po svých. Ale to mu Belgičan s nohou jako slon překazil. Nejdříve se chtěl vymluvit, že zůstane pár dní v chatě a rozchodí to. Belgičan po něm chtěl i zkontrolovat zranění, ale zjevně neušil ani jak se dává první pomoc. Největší prdel nastala, když přišel s papírem pro zaznamenání zranění. Neustále se u toho smál jak blázen. Pro nás to byla taky docela sranda, hlavně při pohledu na vyděšeného Belgičana, který byl odkázán na pomoc toho týpka. Ten si myslel, že už z těch hor nevyleze živý.
Šli jsme spát. Ráno nás probudil zvuk vrtulníku. Rychle jsme vstali a rozloučili jsme se s párem. Měli opravdu hezkého Valentýna. Mraky se na chvilku rozestoupily a helikoptéra vzlétla nad zasněžené hory. Docela jsme jim to záviděli, museli mít krásný výhled. Později jsme se dozvěděli, že měl kotník rozlámaný a byl na několika operacích.
Odpoledne se začali po sněhové vánici trousit první lidé. Rozhodli jsme si udělat také malou procházku. Musel jsem jednomu klučinovi z Japonska ukázat kouzlo, jak se přikládá do kamen. Zjevně tento nástroj pro neandrtálce viděl poprvé.
Ušli jsme jen kousek od chaty a uviděli potok ve kterém tekla voda zbarvená jako rtuť. Hned jsme si říkali. Aha tak to nebyl hrom co jsme včera slyšeli. Byl to sesuv. Byl docela blízko chaty. V těchto mladých horách opečovávaných ledovci je to běžné. Díky tomu tu také bylo tak málo lidí. Normálně se dá tento track projít druhým údolím zpátky. Ale tato trasa je již několik let zavřená. Obrovský sesuv přehradil údolí a vytvořil zde nové jezero v roce 2014. Když jsme přišli do chaty už moc prostoru na rozjímání nebylo. Chata se slušně plnila.
Další den bylo už pěkně, ale furt to nebylo ono. Stále bylo dost mraků, které zahalovaly vrcholky hor. Rozhodli jsme se tedy si udělat procházku údolím, které je zavalené sesuvem. Nejdříve jsme chtěli jít k ledovci u chaty, ale onu odbočku jsme nenašli. Později jsme se dověděli, že trasa k ledovci byla také poznamenaná sesuvem a hlavně zimní lavinou, která rozdrtila most přes řeku. A opravdu se nám nechtělo brodit s vodou až po prsa. Prošli jsme tedy dál do útrob nádherného údolí. Bylo to tu mnohem krásnější nežli na Greenstone tracku. Ledovce se plazily z vrcholů a ostré skály čněli z údolní nivy. Nebylo tu ani známky po skotu a tak to tu vypadalo skoro nedotčeně. V dálce jsme viděli most, který jsme se rozhodli přejít. Byl v dost zanedbaném stavu. A když jsme ho přešli marně jsme hledali jakoukoliv známu po stezce. Ale nenašli jsme nic jen těžko prostupný prales ve strmém kopci. Neměli jsme mapu ani kompas a tak jsme to radši otočili zpátky na louky toho krásného horského údolí. Když jsme se vrátili do chaty Japonec všem vyprávěl jak šel do sedla, kam jsme měli namířeno. Ale otočil to, protože se bál o život. Nahoře nasněžilo 40 centimetrů sněhu.
14. 2. - 15. 2. 2017
Žádné komentáře:
Okomentovat