Ve 3:30 ráno jsme stávali a jeli k hranicím. Cesta uběhla
rychle. Většinu jsme prospali. Snídani jsme měli fajn u Termas de Polques, kde
jsme se první den koupali. Už jsme se těšili do Chile, přeci jenom tam mají
takové věci, jako je mýdlo a toaletní papír. Byli jsme u hranic mezi prvními, a
tak to šlo rychle. Slečna, která s námi stála frontu u Bolivijských hranic, se
stále škrábala a stěžovala si na štěnice, na každé ruce měla tak patnáct boláků.
Drželi jsme si radši odstup. Na hranicích v Chile to bylo trochu složitější.
Naše napěchované krosny, většinou každého pohraničníka odradily. Chile je
přísné. Museli jsme je celé vyskládat a pak pracně zase napěchovat zpátky.
Docela jsme se nasmáli, když pán prohledával batoh Laděnce. Vzal pytlík s tampony
a vložkami a chtěl vysvětlit co to je.
Když pochopil, tak už to šlo rychleji.
V Chile na nás čekal ten stejný nesympatický řidič. Ale
tentokrát měl lepší den. Vyrazili jsem z kopce dolů. Byla to přímá cesta, která
nás dovedla dva výškové kilometry dolů do údolí. Každých pár set metrů byly
odbočky pro auta, kterým se porouchají brzdy. Nám se to naštěstí nestalo. Za
chvilku jsme byli v hostelu, který ještě nebyl připravený. A tak jsme šli do
města. Úplnou náhodou jsme narazili na průvod. Místní tradiční kostýmy byly
neuvěřitelné, stejně tak jejich tanec. Bylo neskutečné vedro a oni energicky
tančili. Já bych to vydržel jen chvilku. Pozorovali jsme, jak tři čtvrtě hodiny
tančí směrem ke kostelu. A poté tančili zpátky. Neuvěřitelný výkon. Tanec se
nám moc líbil a stejně tak hudba. Byl to ale pořádný randál trumpety, bubny, heligóny
a činely rozpohybovaly celé městečko.
Dorazili jsme do hotelu a začali balit a připravovat se na
noční výlet. Přípravu jsme brali vážně, a proto jsme si dali zaslouženého
odpoledního šlofíka. Večer jsme vyrazili za město pozorovat hvězdy. Dorazili jsme
do observatoře pod širým nebem. Pán měl pro skupinu připraveno mnoho teleskopů,
jenž směřovaly do rozličných souhvězdí. Nejdříve nám pán vyprávěl spoustu
zajímavých věcí o pozorování hvězd. Pak nás vzal k teleskopům a ukázal nám to,
co je našemu zraku skryté. Největší teleskop zaměřil na mlhovinu Tarantule. Než
jsme se dostali na řadu byla pryč. Musel teleskopy velice rychle přenastavovat,
jelikož Svět se kvůli nám točit nepřestane. Napodruhé nám to vyšlo. Byla to
nádhera. Čistá pouštní obloha nám poskytla možnost nahlédnout 170 000
světelných let daleko. Tento nádherný obraz jen tak z mysli nedostaneme.
Vyfotit se to nedalo, a tak přikládáme obrázek toho co jsme viděli.
Galaxie Andromeda nás okouzlila také. Viděli jsme okolo
deseti objektů, které měly diametrálně rozdílné tvary a brvy. Bylo to opravdu
silný moment z našeho putování. Do postele jsme se dostali pozdě v noci a ráno
nás čekal další brzký přesun. Divím se, že mi Laděnka nic neřekla. Tohle
rozhodně nebyly pohodové líbánky. Ale zážitků jsme měli nepočítaně.
14. 12. 2019
Žádné komentáře:
Okomentovat