Akaora- Bank Peninsula

První naše noc nadivoko, byla poblíž města Alandale. Odpočívadlo pozvolna navazovalo na záliv plný bláta, který jsme pozorovali při procházce u Lou. Marek se po něm chtěl projít, ale procházka pro něho skončila po dvaceti metrech, kdy se začal rychle propadat. Pozorovali jsme hejna hus, jak se po něm s radostí prohání. Říkali jsme si, že je tam žádný predátor jen tak nepřekvapí. Tu noc v našem autě jsme se moc nevyspali, protože jsme skládali postel za tmy a moc se nám to nepovedlo. Jedna část se stále propadala. A Lada neustále okénkem pozorovala noční automobilový ruch kolem silnice. Okolo druhé hodiny ráno se jí chtělo na záchod, otevřela dveře a auto začalo houkat a blikat. V tu ránu byla zcela vzhůru a hledala klíčky. A tlačítko na alarm nefungovalo z dálky a tak musela běžet jen v kalhotkách kolem celého auta až ke dveřím řidiče, aby alarm vypla.

Druhého dne z rána jsme začali poprvé odkrývat, co všechno auto umí, a začali jsme vybalovat zavazadla. Také jsme se pustili do umývání vnitřku auta, aby se nám vněm lépe bydlelo. Interiér byl cítit autoopravnou. Po několika hodinách umývání a vybalování jsme byly rádi, že se nám do auta vše bez problému vejde. Když jsme finišovali tak se na parkovišti objevil asi 25 letý mentálně postižený kluk. Šel přímo k našemu autu, a jelikož jsme byli na parkovišti sami, tak to nebyl opravdu příjemný pocit. Lada seděla v autě a přivolala mně, nevěděl jsem proč. V tu chvíli kluk začal Ladě podávat ruku a něco řekl. Pak se začal natahovat k Ladině noze, protože vedle ní měla položené žvýkačky tak mu jednu dala.  Oba jsme na sebe mrkli, že radši vyrazíme na cestu. 

Na oběd jsme se zastavili u jezera Elesmere. Mysleli jsme si, že si vněm alespoň smočíme nohy, ale na pobřeží bylo několik cedulí se zákazem koupání kvůli sinicím. Na tomto jezeře jsme poprvé viděli černé labutě. Jelikož jsme nezaparkovali ve stínu tak jsme si ho vytvořili pomocí stanu na střeše. Cestou do Akaory jsme museli překonat hřeben bývalé sopky o výšce 800m, což dalo autu docela zabrat, jelikož jsme jeli 8km serpentýnami do kopce a pak zase 9km z kopce. Auto jsme měli třetí den tak jízda byla velice pomalá místy i pod 30km v hodině. Naštěstí několikrát za výstup byly pruhy pro pomalá auta, což ostatní řidiči uvítali. Na vrcholu kráteru byla restaurace Hilltop, která je zde permanentně otevřená od 19st. Z její terasy byl nádherný výhled na celou vyhaslou sopku.

Dále jsme viděli v dáli náš cíl cesty malé přímořské město Akaora, založené francouzskými kolonisty. Byla to zásobovací stanice francouzských mořeplavců a dodnes se zachovaly francouzské názvy ulic. Památky galského původu jsou zde opatrovány s velkou péčí. Traduje se, že místní vrby údajně pocházejí z odnoží stromů rostoucí na Napoleonově hrobě. Na nábřeží je kamenný památník, který označuje místo kde přistála loď s prvními francouzskými osadníky, ale také obrovské železné hrnce, ve kterých se rozpouštěl velrybí tuk (trypots).

Cestou přes město jsme hledali kemp, ale projeli jsme ho celé až do další vesnice, ale nenašli jsme ho. Naštěstí při jízdě zpět jsme ho objevili na vrcholu kopce. K večeru jsme šli do města a na pláž, poprvé jsme si smočili nohy v moři a užívali si písek mezi prsty. Lada začala se svou sběratelskou vášní a sbírala škebličky. K večeru jsme došli k majáku, od kterého byl výhled na záliv se spoustou lodí, za nimiž se rozkládalo město. 

Během noci se počasí změnilo ze slunečného na zamračené a od moře vál studený vítr. Hory byly schované pod peřinou bílých mraků. Zašli jsme k pláži, a jelikož byl odliv tak Laděnka měla rozzářená očička, protože pláž byla poseta jednou hezčí škebličkou za druhou. Laděnka si jich „pár“ nasbírala a já jsem z toho rostl při pomyšlení, že budeme mít z každé pláže kupu škeblí proboha, dyť jsme na ostrově! Tak jsem jí povolil jen plnou dlaň škeblí z každé pláže, což se jí nelíbilo.

Procházka po městě byla tentokrát náročnější, protože dvě zámořské lodě vyložili čínské a americké důchodce, mezi kterými jsme se museli proplétat. Proto jsme se vydali na procházku do kopců. Naším cílem byl Stanley park, který protínal několik pastvin, z kterých byl krásný výhled na okolí. Byli jsme se kouknout i na mole, kde byl obchod s místními modrými perlami. A šperky z modré perletě. Poté jsme si dali fish and chips kde byl i divný párek na klacku, ale narvali jsme se až až z jednoho jídla. Poté jsme šli odpočívat do našeho auta. 

Po odpočinku jsme se chtěli vydat na procházku a zavírali jsme auto, ale Lada zapomněla zavřít okénko u posuvných dveří, které se otvírá jen trochu na takovou páčku. A já zabouchl. A Lada zaslechla „To jsem ale č.r.k“. Ulomila se totiž páčka a okno viselo jen na jedné části a málem spadlo až na zem. Po té co jsem zjistil, že se to nebude dát rychle spravit, využil jsem stříbrné pásky a okno přilepil ke dveřím. Nebylo to poprvé, co to někdo dělal, jelikož jsem si všiml pozůstatků staré stříbrné pásky. Ráno jsem nemohl dospat a vyrazil do města, když sem se vrátil tak jsem neměl nic na opravu, jelikož všude bylo zavřeno. Naštěstí jsme objevili obchod na růžku, kde jsem si mohl ze šroubků a matiček vybírat jak mi bylo libo. Tak jsem si koupil šroubky za pá dolarů a Laděnka frech press za 50 dolarů, aby ji to nebylo líto J. Ale myslím, že se nám vyplatil už mnohokrát, protože nechodíme od té doby často do kaváren. Nakonec jsem po koupi nářadí a všeho potřebného s asistencí Lady dal okno dohromady. Oddechli jsme si, že nemusíme platit žádného opraváře.  

5. 3. - 8. 3. 2016