Volné chvíle u Lou jsme trávili vyhledáváním vhodného auta pro naše cestování. Jeden z hlavních požadavků byl, aby auto mělo automatickou převodovku a ne manuální, aby se s ním Marek nebál jezdit. Tím se okruh aut na výběr trochu zúžil. Po příjezdu do Christchurch jsme obeslali pár emailů. Také jsme se vydali podle mapky na prospektu k místnímu backpeckerskému prodejci aut, kde měl být bohatý výběr z různých typů automobilů a dodávek. Nejprve jsme měli problém najít prodejnu, protože mapka s polohou byla přesná jako kdyby byla Žižkovská věž na stejném kopci jako ta Petřínská. Když jsme po hodině pátrání našli ulici Batter sea street tak na nás čekalo vybírání ze tří aut. Jedno bylo lepší než druhé, tak jsme prodejci popřáli pěkný zbytek dne a otočili se na podpatku. Na naše emaily se ozval pouze jeden člověk, který prodával Mazdu Bongo. Podle fotek se nám líbila, protože byla předělaná na spaní s velkým množstvím úložného prostoru. Téhož večera jsme si ještě studovali na co si dát pozor, a jednotlivé body jsme si vypsali i do diáře. Ráno jsme se šli kouknout na auto. Cesta to byla poměrně dlouhá, protože jsme museli jít až do průmyslové oblasti zhruba dvě hodiny od centra. Když jsme se začali přibližovat k ulici Blenheim road, tak v nás trošku zamrazilo. Ulice byla lemována jedním vrakovištěm za druhým a na první pohled pochybnými autoopravnami. Došli jsme k požadované adrese a bylo nám jasné, že auto bylo určitě bourané. U vrat nás odchytil místní automechanik a zeptal se nás, co chceme. Odpověděli jsme mu, že si jdeme prohlédnout Mazdu Bongo. A on na nás, kterou chceme vidět, jestli tu bílou nebo modrou. My mu odpověděli, že modrou. Bílou jsme také viděli na TradeMe a nedivili jsme se, že byla za tak dobrou cenu a proč byly u inzerátu jen 2 fotky.
Když jsme došli k autu, tak byla zvednutá kapota a
sedačka u řidiče byla odklopená. Měli jsme chvilku počkat na toho, komu to auto
patří, a proto jsme vnitřek auta okoukli. Přišel chlápek trochu při těle a
cigarety z něho byly cítit na několik kroků. A rychle sklopil sedačku a
kapotu a zeptal se, jestli se chceme projet. Nejdříve řídil on. Auto hned
naskočilo a z výfuku nešel žádný kouř ani černý, ani bílý. Když jsme
vyjeli na silnici tak to pořádně o tůroval a auto mělo docela dobrý odpich.
Vzal nás na vedlejší silnici a začal nám ukazovat auto vevnitř. Nejprve nám
ukázal, jak se vytváří postel, jak se dá složit do lavice. Ještě nám ukázal,
jak se stahuje a vytahuje střešní stan. Když byl stan vytažený, tak jsme se
mohli v autě v klidu postavit. Auto
mělo i automatické rolety což bylo pro naše soukromí ideální. Prohodil něco ve
smyslu, že je to auto již z výroby stvořené pro cestování a že je to jeho
v top 5 typu vanu. Potom nás ukecával a ujišťoval jak je to výjimečné auto a
kolik jich už měl a že jsou naprosto spolehlivá.
Vyhovoval nám systém a polstrování postele jelikož nebylo
tak měkké jako zdejší matrace. Pod postelí bylo dostatek úložného prostoru pro
všechny naše věci. Vzadu bylo i 6 šuplíků a dvě nádoby na vodu a také lednička.
Ještě jsme zkontrolovali, zda z auta něco neteče a pak Lada sedla za
volant. Oba jsme byli nervózní, že nám dal klíčky a ať si jdeme auto projet.
Lada měla nejprve problém po velice rychlé instruktáži nastartovat. Záludnost
byla v tom, že se musel zmáčknout čudlík od alármu, aby se mohlo auto
nastartovat a také řadicí páka musela být v poloze na parkování. Po radě
jak na to se jí to podařilo a vyjeli jsme. Cestou Lada vyzkoušela jak jízdní
vlastnosti, tak brzdy a vše se zdálo v pořádku, když si člověk uvědomil,
že mu je přes 25 let a auto sám ještě nekupoval. Po jízdě jsme auto vrátili a
chvilku diskutovali, jestli auto vzít nebo ne. Bylo to nejlevnější, co se nám
zatím líbilo. Opravář říkal, že jsme první co se na něj byli kouknout, a že
když ho nevezmeme, brzy to udělá někdo jiný. Udělali jsme unáhlené rozhodnutí a
už jsme jeli zpátky do hostelu v novém autě. Lada zvládla cestu po rušném městě
skvěle.
V hostelu jsme zařídili pojištění a šli jsme oslavit do
pizzerie nové auto. Já si dal pivo za 12 dolarů (200kč), které mi při této
cenně dost zhořklo. Po příchodu do hostelu mně Lada přesunula do své postele,
protože jí tam něco pokousalo, takže v ní odmítla znovu spát. Další den
jsme jeli na nákupy do města, zařídit si věci do auta na kampování a tak. Lada
cestou trošku zazmatkovala a odbočila na křižovatce vlevo, ale zařadila se do
pravého pruhu, což jí velice rychle došlo, když proti ní jelo auto. Rychle
přejela na levou stanu silnice a vyslechla si troubení několika řidičů.
Naštěstí se nic nestalo. Dojeli jsme do pár obchodů se zbožím z druhé ruky,
takže jsme toho nakoupili kupu za pár dolarů. Byli jsme připraveni se rozjet do
okolí. Naším prvním cílem bylo městečko Akaora v centru vyhaslého kráteru
nedaleko Christchurch.
4. - 5. 3. 2016
Žádné komentáře:
Okomentovat