Cesta na sever jižního ostrova

Před odjezdem za prací do Blenheim jsme se ještě strávili na dvě noci v městečku Waikuku Beach. Jak již název napovídá, opět jsme se skoro celý den jen procházeli po pláži, která je součástí Pegasus Bay. Její celková délka je okolo padesáti kilometrů. Jelikož je tato pláž celá otevřená a nejsou zde žádné bariéry, tak je rájem surfařů a windsurfařů. Docela jsme ty kluky a holky obdivovali, co na svých prknech dokáží. Pláž byla opět písčitá a táhla se několik kilometrů do dáli. Když jsme se procházeli směrem k Leithfield Beach Conservation Area, chtěli jsme přebrodit řeku Ashley river. Marek šel vyzkoušet, jaký je proud a jestli to zvládneme. Když udělal dva kroky, tak se začal propadat hluboko do písečného dna. V tu ránu byl na břehu se skoro celými mokrými kraťasy na intimních partiích. Hned jsme přehodnotili náš nápad, protože proud byl příliš silný a podemlíval nohy. Bylo nám to líto, protože na protějším břehu jsme zahlídli hejna ptáků. Když nám nevyšlo se přebrodit do rezervace, tak jsme se šli projít alespoň po břehu řeky. Bylo znát, kam až sahá příliv, protože jsme se stále propadali několik centimetrů do písku. Pro Ladu to bylo nepříjemné, a proto raději šla po bezpečné hranici mezi propadajícím se pískem a rozdrcenými škeblemi. Cestou si opět nasbírala několik hrstí škeblí, ze kterých měla obrovskou radost. Cestou jsme viděli několik volavek, kolpíků, kormoránů, chaluh a racků. Také jsme viděli několik druhů, které jsme do té doby neviděli, což byl podnět si propříště nastudovat, co můžeme vše vidět. Jelikož bylo nedělní odpoledne, tak se po pláži procházely rodiny s dětmi a někteří si stavěly hrady z písku nebo také chobotnice. Když jsme se vraceli do kempu, tak jsme museli překonat několika ti metrovou dunu. Výstup na ni byl trochu náročný, protože písek byl rozpálený, a když jsme udělali krok, tak jsme se místy o dva propadli zpátky.  V horkém létě to musí být krásný zážitek se tu schladit ve vlnách oceánu.   

Nastal čas se přiblížit vinicím na severu jižního ostrova. Na cestě dlouhé asi 350 km jsme si udělali pár zastávek. Prvním místem bylo skalnaté pobřeží před městečkem Kaikoura. Zde jsme zastavili, abychom si protáhli nohy. Při procházce po pobřeží jsem našel škebli Paua, kterou jsem dal Ladě. Tu to velice potěšilo, protože je to jedna z nejhezčích škeblí, o které jsme již slyšeli v muzeu v Christchurch. Dále jsme zastavili v městě Kaikoura, které je zaměřené na výpravy za mořskými savci. Největším lákadlem jsou zde plavby za velrybami a kosatkami. Tuto dražší zábavu jsme si odpustili, možná až někdy příště. Ve městě jsme viděli na každém kroku prodávat škeble Paula, které byly vybroušené, aby vynikl jejich perleťový povrch. Při cenách za jednu škebli se nám protáčeli panenky. Po procházce městem jsem se stavili na Fish and Chips a domácí zmrzlinu. Následně jsme se prošli po pláži, která byla složená z hladkých oblázků různých velikostí. Bylo to pohlazení pro oči se dívat na jasné barvy oceánu v kontrastu s tmavou pláží a horami v oblacích. Cestou po východním pobřeží jsme se i zastavili u místa Ohuau point, které nám doporučovala Lou. Opět jsme viděli lachtany vyhřívající se na skalnatém pobřeží, ve kterém byla malá jezírka s hrajícími si mláďaty.

Naše cesta již směřovala rovnou do oblasti vinic, které se rozkládají v údolích řek Wairau a Awatere. Údolí řek jsou situována mezi pohořím Richmond na severu, které odděluje tuto oblast od Marlborough Sounds. To je nádherná oblast plná poloostrovů a ostrovů, kterou končí severovýchod jižního ostrova. Na jihu tuto úrodnou oblast odděluje pohoří Kaikoura. Údolí řek Wairau a Awatere odděluje několik pohoří. Wither Hills a Blairich jsou pohoří oddělující úrodné nivy řek u pacifického pobřeží.  Města Blenheim a Renwick leží v údolí Wairau jedné z nejslunnějších oblastí Nového Zélandu. Jsou situována v údolí mezi dvěma velice odlišnými pohořími. Pohoří Richmond tvoří lesnaté kopce. Ve vrcholových partiích se nalézají části s původním pralesem, ale zbytek je bohužel borovicová monokultura. Pohoří na jihu je velice odlišné. V létě na něm kousek zelené plochy nenaleznete. Jsou to výhradně pastviny pro mnohohlavá stáda krav a ovcí. A mezi nimi je údolí plné vinic.

                                                                                                                                                 

 Rádi Vám zodpovíme jakékoli dotazy, alespoň zjistíme, jestli někdo čte naše dobrodružství:)

13. 3. - 14. 3. 2016