První pozitivní nabídka práce nás zastihla v Picton
v knihovně. Prakticky okamžitě jsme skočili do auta a jeli do backpekeru
Peace of Haven ve městě Blenheim. Na cestě nás potkala první nepříjemnost.
Bongo začalo vařit. Zastavili jsme a počkali, až trochu vychladne nádržka na
chlazení, která spíše připomínala natlakovaný papiňák. Nalili jsme do nádržky
trochu vody a doufali, že dojedeme do Blenheim a zeptáme se co s tím. Auto se
nespokojilo s dvěma litry vody a stále vařilo. Zastavili jsme ve Spring
Creek v autoservisu a optali jsme se, co s tím. V servisu nám
řekli, že tam máme nalít více obyčejné vody z kohoutku. Tak jsme učinili, jak
řekli a jeli dál. V backpekeru jsme se dozvěděli, že práci asi budeme mít,
pokud se u nich ubytujeme v oddělených pokojích nejméně na týden. To jsme
odmítli a šli se zeptat vedle do Motorcampu, kde se jim za 3 dny uvolnilo místo
na stání pro náš van. Rovnou jsme si zarezervovali místo a zaplatili na týden,
což nám umožnilo přístup ke kontaktům na lidi, co nás mohou zaměstnat. Poté
jsme jeli na jedno z našich oblíbených míst na přenocování. Další den jsme
obvolávali kontraktory s velice nízkým úspěchem. Skoro nikdo nám nezvedl
telefon, a když zvedl tak neměl volnou pozici. Zjevně to souviselo s tím,
že jsme přijeli o týden dřív, než začala sezona. Ale nakonec Lada poslala všem
sms a zanedlouho se ozvala jedna kontraktorka s pracovní nabídkou na sběr
vína. Po telefonu zněla velice příjemně a nabídla nám, že můžeme hned
nastoupit.
Než jsme začali
pracovat tak jsme stihli si udělat ještě výlet do Picton, který se nám líbil
mnohem více nežli Blenheim.
Zde jsme si všimli velice divné zdi nedaleko
přístavu. Naštěstí jsme narazili na informační ceduli, která nám naše podivení
nad bizarní zdí vysvětlila. Jednalo se o zeď chránící malinký poloostrov, na
kterém byla vyhlášena rezervace. Všechny nepůvodní druhy na něm byly
zlikvidovány a nyní nemá šanci překonat zeď žádný škůdce přivezený z mnohých
zákoutí světa. Chtěli jsme se do rezervace podívat, ale ani pro člověka není
lehké se tam dostat. Přístup je pouze z moře a musíte si koupit lístek pro
vstup.
Také jsme si ještě stihli udělat malý výlet k pobřeží u
Blenheimu. Zde se nachází několik lagun, které vytváří výjimečný ekosystém,
který je chráněný Wairau Lagoons Wetland Resevation. Byla to túra ve slanisku.
Vegetace tu nebyla příliš pestrá, většinou jen několika centimetrové slanomilné
druhy, které však byly velice barevně pestré. Zjevně se lišily podle složení
minerálů v půdě.
Pěšina nás vedla přes mnoho mostů překonávajících bahnitý potok.
Přešli jsme jich několik bez povšimnutí bujného života v bahně.
Když se člověk přiblížil, místní kraby již z otřesů poznali, že se blíží
nebezpečí a zalezli do svých děr. My jsme však trpělivě počkali a pozorovali,
jak se bahno začalo hemžit stovkami krabů.
Pěšina nás vedla kolem vraku lodi S.
S. Waverley až k místní čističce odpadních vod, na jejíchž vodních
plochách se vyskytovaly černé labutě.
Den na to jsme dojeli na vinici jménem Isabel. Tam jsme
čekali, že se nás někdo ujme. Po chaotickém startu nám dali do rukou nůžky a
šli jsme pracovat. Uprostřed odpolední pauzy jsme dostali kontrakt. Po pár
otázkách jsme ho podepsali, aniž bychom měli čas si ho pořádně přečíst. A to
byla chyba.
Po pauze byla vyhlášena soutěž mezi týmy, kdo dokončí dřív
sběr jedné řady vína. Já jsem pochopil, že vůbec nějaká soutěž byla, až ve
chvíli když jsem na konci dne dostal pivo. Jelikož jsem blondýně, která ječela
a mluvila strašně rychle, vůbec nerozuměl. Bohužel se z ní vyklubala naše
šéfová.
Po práci nastala první z mnoha nocí v motorcampu,
kde v těsné blízkosti jezdil vlak a mnoho nocí bylo velice rušných.
Nemohli jsme pochopit, jak někdo může spát ve stanu zhruba tři metry od
frekventované železnice, od které odděloval stany pouze plot z plechů. Kemp
byl plný dvaceti letých Němců, Francouzů dychtících každý den po velké párty.
Podle toho vypadal stav kuchyně, kde se válelo mnohdy několik dní jídlo, na
kterém si pochutnávala hejna much. Naštěstí v kempu byly dvě kuchyně a v té
menší jsme se tolik neštítili si uvařit.
Podle osazenstva jsme zjistili, že tu větší okupuje velká skupina Němců
a tu menší převážně Francouzi a ostatní národnosti. Po prvním pracovním dni
jsme měli 3 dny volno a tak jsme poznávali okolí a přeskládali auto, abychom se
do něho lépe vešli. Během volných odpolední jsme se i vykoupali v bazénu,
který byl obklopen opalujícími se mladými dívkami a chlapci.
Druhý pracovní den jsme jeli do práce na vinici, která byla
o něco dál. Což našemu autu neudělalo dobře, začalo zase vařit, i když vody
jsme tam nalili dostatek. S obtížemi jsme dojeli do práce. Práce byla
lehká, jen jsme vybírali shnilé hrozny, aby mohly přijít na řadu stroje a vše
sebrat. Takže to bylo jen trochu nechutné vystříhávání shnilých hroznů. Cestou
zpět jsme zase vařili, i když jsme zase dolévali vodu. Nastal čas najít automechanika,
ale byla neděle a následující pondělí bylo Velikonoční. Mezi chmurnými
myšlenkami jak situaci vyřešit jsem v pondělí Ladu vyšupal „pomlázkou“
kterou jsem vytvořil z místní vrby. Musím říct, že se mi pomlázka
nepovedla a dlouho nevydržela. V parku na nás pár lidí koukalo, co že to
děláme.
Nastalo úterý a my jsme jeli k prvnímu opraváři. Ten
nás uvedl do šoku, jelikož nám vysvětlil, že by bylo nejlepší auto sešrotovat,
prodat na součástky nebo prodat někomu kdo autům vůbec nerozumí. A když jsme se
ptali, kolik by stála oprava, řekl si o 2000-3000 dolarů. Jelikož nás auto
stálo 2700 tak jsme jen kouleli očima. Vzali jsme si čas na rozmyšlenou a
odjeli. Následující dny jsme dumali co s autem a jezdili do práce s Tom
nebo Hayden s Rileym, s kterými jsme pracovali. Byl to také náš první den,
kdy jsme začali dělat vícepráce, jako bylo mytí binů po sběru vína. Biny jsou
plastové boxy, do kterých se sbíralo víno, plný měl přes deset kilo. Sběr vína
probíhal většinou od osmi ráno, ale my jsme byli na vinici o něco dřív. Já jsem
s s Heydnem a Rileym rozmisťoval biny pro sběrače a Lada dělala prezenci.
21. 3. - 27. 3. 2016
Žádné komentáře:
Okomentovat