Na stan začali padat
první kapky deště. Zavelel jsem k rychlému sbalení stanu, abychom ho nebalili
mokrý. Nesetkal jsem se u Lady s nadšenou reakcí, ale i tak se pustila do
balení. Jelikož jsme velice dobře sehraný tým, tak nám to trvalo jen 4 minut a
27 sekund. Klučina opodál na nás jen smutně koukal. Stále chodil od auta ke
stanu. Než se vyhrabala jeho milá ze stanu, už ho mohl ždímat. My jsme si zašli
v klidu na kávu a čekali, až déšť přejde.
Potom jsme strávili
nezapomenutelné chvíle v této nejvýše položené farmě na Islandu. Dvě liščí
mláďata se proháněla po okolí. Hrála si spolu a neustále na sebe dorážela.
Pokusili jsme se k nim přiblížit co nejvíc. Což nebyl vůbec problém, protože
byla naprosto domestikovaná a lidí se nebála. Proháněla se okolo nás, jako bychom
tam vůbec nebyli.
Také se neměla čeho
bát, jejich náhradní matka byla nedaleko a vše pozorovala. Hravému dovádění
liščat nebyla ušetřena ani ona. Jedno z mláďat se jí zakouslo do kožichu. Když
jsme je pozorovali večer, tak byla taková unavená a jen se pomalu ploužila po
okolí. Po tom, kdy jsme viděli jejich ranní rozcvičku, jsme se tomu vůbec
nedivili.
Vydali jsme se prozkoumat
další části farmy, nejprve jsme procházeli okolo drnových domečků, kde bylo asi
ubytování. A pak jsme se šli kouknout na malinký kostelík. Bylo to opravdu moc
krásná poslední zastávka, než se člověk vydá do vnitrozemí.
Zašli jsme do jedné
z větších budov, kde byl prodej suvenýrů, a dokonce i malinký kinosál. Dávali
tam film o erupcích v Holuhraun. Které vytvořily nejnovější lávové pole na
Islandu. Bylo to úžasné pozorovat tryskající magma. Nebo tekoucí lávu stékající
do řeky Jökulsá á Fjöllum. Užívali jsme si pocit, že jsme byli před pár
hodinami na místech, kde probíhala erupce. A také to, že jsme měli kus té lávy
v kapse.
Vydali jsme se
zpátky na hlavní silnici a prosvištěli až k jezeru Mývatn. Kolem silnice bylo
několik zběsile mávajících stopařů. Proč se tak chovali, nám došlo hned, jak
jsme otevřeli dveře. Pakomáři byli úplně všude. Rychle jsme natankovali a
koupili si něco k jídlu a hned zase vlezli do auta. Rozhodli jsme se ještě pro
výstup na místní rozhlednu. Kráter Hverfjall čněl nad jezerní krajinou.
Bohužel i zde byla hejna
otravného hmyzu. Rozhodli jsme se, že je setřeseme rychlou chůzí do kopce. Moc
se nám to nedařilo. Ladě se z rychlého tempa udělalo špatně a málem s sebou
nahoře sekla. Pomalu jsme obešli okruh po vrcholku kráteru.
V první polovině
procházky jsme viděli všechna místa, která jsme zde před pár dny navštívili.
Všechna byla okolo jezera plného života. Když jsme přešli na druhou stranu
kráteru, tak jsme viděli jen nekonečnou pustinu, z které jsme zrovna přijeli.
Seběhli jsme do auta a snažili jsme se zbavit všech pakomárů. Chvilku nám
trvalo, než jsme je v autě pozabíjeli. Vydali jsme se zpátky domů směrem k
oblastem plným života.
4. 9. 2018
Žádné komentáře:
Okomentovat