Blížil se listopad a zima se začala pomalu vkrádat do údolí.
Jednoho krásného dne jsme se před prací vydali do našeho údolí. Obdivovali jsme
čerstvě napadlý sníh. Hory hned vypadaly o mnoho vyšší, než doopravdy jsou.
Směrem od moře se pomalu snižovala sněžná čára. Na konci údolí se
už přibližovala k výše položeným farmám. Byli jsme smířeni s tím, že nám pomalu
začíná naše nejdelší zima v životě. Uschlá stébla trav už jen čekala, kdy je
zakryje první sníh. A u nás v Dalvíku se začaly zbarvovat první stromy do barev
podzimu. Dny se zkracovaly a noc přebírala otěže. Pro nás to byl čas, kdy bylo
vše, jak má být. V noci tma a přes den světlo. Bohužel tu takové základní
dělení dne není samozřejmostí.
Byl to obyčejný pracovní den. Byli jsme v kavárně a Lada mi řekla
ať jdu nahoru sklidit stoly. Také mi řekla ať se kouknu z okna. Byl tam! Z
Grónska připlul ledovec! Začal jsem jančit jako malej kluk. Šéfové byli na
dovolené, a tak jsem si rychle domů zaběhl pro kameru a foťák. Hned jsem ten
nádherný úkaz zdokumentoval. Neměli jsme tušení, kam odpluje, či se nerozpadne
během chvilky.
Každou volnou sekundu jsme se chodil dívat kam pluje. A hlásil jsme novinky Ladě. K večeru už nebylo mnoho nového. Vypadalo to, že se ledovec
zasekl uprostřed fjordu před malinkým skaliskem, na kterém byl maják. Před
ledovcem občas projela velká rybářská loď a dodala ledovci na velikosti.
Byli jsme z toho nadšení, hned druhý den ráno jsme jeli směrem k
ledovci. Zastavili jsme před tunelem do Ólafsfjörður, kde jsme k němu měli
nejblíže. Ledovec čněl před útesy a byl o dost vyšší nežli maják. Dokonce jsme
měli to štěstí, že na kru zasvítilo slunce. Byla to nádhera.
Popojeli jsme kousek zpátky a zahlédli pod útesy odlomený kus z
ledovce. Doufali jsme, že tam vydrží aspoň do té doby, než přijedou šéfové. Z
ledovce se stala během chvilky atrakce, k níž připlouvala řada lodí s turisty.
My jsme také každému říkali, ať se jde na to podívat. Ona to totiž není
samozřejmost. Ledovec do našeho fjordu zavítá jednou za 10 let. Ve fjordech
více na západ je to mnohem častější, tam s nimi připluje i lední medvěd.
Ledovec odolával vlnobití asi dva týdny. Osudný se mu stal jeden
větrný den, po kterém jsme ho už neviděli. Bohužel naši šéfové neměli to štěstí
a nezahlédli ho.
16. 9. - 30. 9. 2018
Žádné komentáře:
Okomentovat