Vstali
jsme až pozdě dopoledne a pomalu se sbalili. Šli jsme se kouknout k jezeru, u
kterého jsme stanovali. Místní děti si hrály v jezeru a vůbec jim nevadilo, že
bylo strašně studené. Okolo nás byly vysoké hory, z nichž se pomalu sunuly
ledovce.
Vyrazili
jsme přímo na jih dlouhým údolím. Byli jsme rádi za každý asfaltový úsek, který
nám cestu zpříjemnil. Výhledy byly nádherné. Najednou jsme zahlédli něco, co se
všemu vymykalo. Les zmizel. Ocitli jsme se uprostřed rozsáhlého sesuvu.
Zastavili jsme a sledovali cestičku, kudy sesuv padal. Bylo neuvěřitelné, z
jaké dálky se vinul. Tři kilometry od nás se utrhl kus hory. Nedovedeme si
představit onu kinetickou energii, která tohle způsobila. Stalo se to po
prudkých deštích před dvěma lety. Jeli jsme dál a přemýšleli, jakou má příroda
sílu.
Po
dalších třech kilometrech se nám sevřelo srdce. Jeli jsme pustou krajinou, kde
bývala část vesnice Santa Lucía. Zmizelo 28 domů a zemřelo 21
lidí. Nedivili jsme se, že jednu oběť nenašli, když jsme viděli vrstvu bahna. I
po dvou letech zde byly rozbořené domy. Žít pod horami má své kouzlo, ale i svá
úskalí. Kousek odtud vše vypadalo jako by se nic nestalo.
Jeli
jsme podél blankytně modré řeky až k vesnici La Junta. Sem tam byla pastvina,
ale většinu cesty nás obklopoval les. Ve vesnici jsme načepovali plnou nádrž a
vyrazili na boční výlet. Cesta byla rázem o dost horší. Příroda nás zcela
obklopila. Z malé jednoproudé silničky jsme viděli jenom zeleň. Byli jsme rádi,
že jsme nikoho nepotkali. Mnoho místa tu nebylo. Jediné, co se měnilo, byly
barvy řeky Palena, jejímž údolím cesta vedla. Byla nádherná a rozsáhlá.
Zastavili jsme u přívozu, který byl jedinou možností, jak se dostat na druhý
břeh. Přívoz jel až za dvě hodiny. Uvařili jsme oběd a najedli jsme se na břehu
řeky. Ve volných chvílích jsme zabíjeli ovády a komáry, kteří si nedali pokoj.
Najel
jsem na malinou loď pro pár aut. Ani jsem nevypínal motor. Loď udělala
neuvěřitelně rychlou otočku a už jsme byli na protějším břehu. Přišla ta horší
část. Musel jsem z lodi vycouvat. Naštěstí mi to šlo o moc lépe, než paní
zamnou. Vyjeli jsme na poslední část k přístavu Raúl Marín Balmaceda. Málem do
nás naboural magor, který spěchal na trajekt. Vyhnuli jsme se o fous ve vysoké
rychlosti. Doteď nevím, jak jsme se na tu úzkou silničku oba vešli. Přijeli
jsme do extrémně ospalého malinkého přístavu. Chtěli jsme si zamluvit výlet za
mořskými vydrami, ale nenašli jsme nikoho. Tohle místo turismem nežilo, nebo
měli všichni kocovinu po Silvestru. Postavili jsme si stan a Laděnka si psala
deníček, zatímco jí štípalo hejno komárů. Já jsem se šel projít po pláži.
Maminky s dětmi se cachtala v moři, které bylo studené. Pro místní je to jediná
možnost v širokém okolí. Cestou jsem zahlédl delfíny, jak proplouvají podél
pobřeží. Už jsem věděl, co budeme další den dělat, když nevyšly vydry.
1. 1. 2020
Žádné komentáře:
Okomentovat