Nechtělo
se nám z teplých spacáků. Venku bylo okolo nuly a foukal ledový vítr. Moje touha
najít pumu byla však silnější. Vyrazili jsme podél jezera Jeinimeni. Příroda
okolo nás byla různorodá. Střídaly se rozkvetlé louky, lesy, suťoviště, mokřady
a jezera. To byl důvod, proč jsme sem odbočili. Konečně něco jiného než
neprostupný deštný prales.
Pokračovali
jsme hluboko do lesů ve srážkovém stínu And. Okolo nás rostly dva druhy pabuků
Nothofagus pumilio a Nothofagus antarctica. Pabuky byly pro nás staří známí
z Austrálie a Nového Zélandu, ale zde měli na sobě něco divného. Některé stromy
měly mnoho zelených nebo hnědých koulí. Prozkoumali jsme je a zjistili jsme, že
je to buď živé či mrtvé místní jmelí. Jemenu je se Misodendrum punctulatum.
Světliny
v lese dávaly prostor pro mnoho druhů hmyzu, které jsme ale nehledali. Koukali
jsme se po okolí, jestli zahlédneme pumu americkou (Puma concolor) nebo místního jelena huemula jižního (Hippocamelus bisulcus). Moc jsme
tomu nevěřili. Pumy jsou obezřetné a Huemulů zbývá jen 1 500. Jsou to
neuvěřitelně malé počty, když se to srovná s obrovskou plochou patagonských
And.
Když
jsme procházeli podmáčenou částí, narazili jsme na krásnou orchidej. Laděnka
neváhala a zaklekla, aby si jí vyfotila. Foťák držela pevně v rukou, i když jí
komáři sáli z ruky krev. Čekala na moment, kdy se vítr utiší. Orchidej (Chloraea magellanica) se
konečně ani nehnula a Laděnce se povedla krásná fotka do sbírky.
Paní v infocentru nás
strašila mnoha řekami, které budeme muset brodit. Konečně před námi byla první,
která stála za zmínku. I tak jsme si našli suchou cestičku a nemuseli jsme si
ani sundávat boty. Pokračovali
jsme okolo dalšího blankytně modrého jezera Laguna Esmeralda, na kterém byl pár
labutí černokrkých (Cygnus melancoryphus). Laděnka se k nim tiše blížila,
ale byly velice obezřetné. Ale i zdálky vypadaly moc hezky.
Došli
jsme na konec našeho výletu k jezeru Verde. Posadili jsme se a dali jsme si na
naplavené kládě oběd. Pozorovali jsme, jak kolem zasněžených vrcholků hor
krouží kondoři andští. Kdyby nás tolik nežrali komáři, vychutnávali bychom si
okamžik déle.
Cestou
zpátky jsme obdivovali další orchidej (Gavilea lutea). Našli jsme jí v lese a byla o dost
hojnější nežli ta první. Překonal jsem opět řeku bez problémů. Laděnka se málem
vykoupala, ale to u ní je normální, škoda jen, že jsem si to nenatočil.
Pokračovali jsme na
postranní výlet. Lezli jsme do kopce nad jezerem Jeinimeni. Otevřel se nám
výhled na celé údolí, na jehož konci byl ledovcový splaz. Barva jezera i okolí
bylo opět nádherné. Nevím, jestli se nám po Patagonii boudou ještě jezera v
Evropě líbit.
Došli jsme do kempu a
Laděnka zalezla do stanu. Po ledové sprše byla promrzlá a nechtělo se jí už
vylézt. Já jsem si šel sednou do lesa a snažil jsem se zahlédnout nějaké zvíře,
ale marně.
10. 1. 2020
Žádné komentáře:
Okomentovat