Vychutnávali
jsme si pohodlí postele a nikam nespěchali. Národní park Lago Jeinimeni byl
kousek od Chile Chico. V místním obchodě jsme si koupili čerstvě vytažené
pečivo z trouby. Pochutnali jsme si na něm, o tom se nám na Islandu může
nechat zdát. Sedli jsme si na břeh jezera a pozorovali jsme, jak si vítr
pohrává s vrbami a hladinou jezera. Příjemné ráno.
Vyjeli
jsme na prašnou cestu, která nás vedla vyprahlou krajinou. Daleko před námi se
tyčily hory s čerstvou sněhovou pokrývkou, pod kterou byly husté lesy. Stačilo
být dvacet kilometrů od hor a vypadalo to tu jak v poušti. Kolem nás vystupovaly
roztodivné skalní útvary a duhové hory. To byla naše první zastávka Valle
Lunar. Zaplatili jsme vstup a jeli pár kilometrů krokem do kopce. Musel jsem
zapojit všechen svůj řidičský um, abych kopec plný kamenů a hlubokých vyjetých
kolejí vyjel.
Nadešel
čas jít do kopců po svých. Procházeli jsme pampou. Byli jsme docela nabalení,
jelikož bylo jen pár stupňů nad nulou. Zvířátka se nám opět vyhýbala. Našli
jsme tu akorát pár hezkých brouků a motýlů. Šplhali jsme malinkým údolím do
pozvolného kopce. Na stranách údolí se tyčily skalní výchozy.
Na
jednom z nich byl odkaz lovců a sběračů, kteří tudy putovali ještě předtím, než
někoho v Egyptě napadlo stavět pyramidy. Hleděli jsme na otisky rukou lidí a
na malůvky zvířat. Kousek dál jsme narazili na skalní sloup, kterému říkají
Piedra Clavada. Údolím protékal malinký potůček, kolem kterého byla svěží
zeleň. Byl to opět krásný kontrast mezi suchými svahy a skalisky.
Než
jsme vyšli na vrchol Portezuelo ve výšce 1 145 metrů, tak jsme se docela
zadýchali. Když jsme scházeli zpátky do údolí, zašli jsme do jeskyně, kde byly
další malby. Narazili jsme tam na průvodce, který turistům ukazoval, co kde
mají vidět. Nás zaujala informace, že to nejhezčí odtesali a odnesli do muzea.
Pod námi čněly barevné výchozy. Blížili jsme se k nim však pomalu. Na
obnažených, vyprahlých a kamenitých místech jako zázrakem kvetla květina
(Alstroemeria patagonica). Vždycky nás zarazí, jak krásná příroda dokáže být.
Došli
jsme blíže k výchozům, které hrály barvami. Jmenují se Valle Lunar. Ovšem
pochybujeme, že Měsíc je takhle barevný. Pomalu jsme procházeli a užívali si
střídaní barev na pozadí pampy. Sbíhali jsme k autu a okolo nás létala spousta
motýlů a jiného hmyzu. Do auta jsme se moc těšili, mrazivý vítr nepolevoval.
Vyrazili jsme k horám.
U
jezera jsme si popovídali s rangerem. Obdivoval jsem lebku pumy a doufal jsem,
že nějakou zahlédnu. Trošku nepohodlná byla příjezdová cesta. Zrovna jí rozšiřovali
bagrem, takže jsme museli počkat, až budou mít po pracovní době. Vzali jsme si
akorát stan a jídlo. Já jsem po večeři přijel s autem a šli jsme spát.
9. 1. 2020
Žádné komentáře:
Okomentovat