Na spaní jsme si vybrali dobré místo. Vítr byl v noci
silný a vzrostlé vrby nám dělaly perfektní závětří. Bohužel brzo ráno přijelo
nějaké auto k řece a začalo dělat bordel. Tak jsme se radši zabalili a
vyrazili. Zastavili jsme se u meandru řeky Chico u Estancia La Lucha. Řeka
vytvářela spoustu tůní a malých jezírek, které hojně využívali ptáci. Zahlédli
jsme labutě i plameňáky. Byla to nádherná oáza ve vyprahlé krajině. Docela nám
to připomínalo scénu z dokumentárního filmu o Africe.
Pokračovali jsme přes městečko Gobernador Gregores dál
po silnici 40. Bohužel asfalt skončil na necelých sto kilometrů. Naštěstí
řídila Laděnka. Už jsem byl z chilské strany vyklepaný dost. Ve vesničce Tres
Lagos, jsme si dali kávu a pokračovali.
Konečně jsme narazili na jezero Viedma, podél kterého
jsme jeli zpátky k horám. Je zajímavé se kouknout na tuto oblast z výšky.
Krásně poznáte, že 80 kilometrů dlouhé jezero, je pozůstatek po ledovcovém
splazu z dob ledových.
Přibližovali jsme se opět k horám. Před námi se tyčil
Fitz Roy do výšky 3405 metrů. Čím jsme byli blíž tím byl impozantnější. Bohužel
také čím dál více zahalený v mraku. Pampa kolem nás začala být čím dál
šťavnatější. Doufali jsme, že uvidíme v národním parku Los Glaciares, některá
vzácná zvířátka.
Sotva jsme dojeli k branám parku přivítali nás kondoři
andští. Vesnicí El Chaltén jsme jen projeli. Spěchali jsme na konec údolí,
dokud bylo pěkné počasí. Na El Chalténu není mnoho zajímavého. Je to centrum
pěší turistiky a horolezectví v Argentině, takže je hodně turistické. Za ty
výhledy to však stojí. Zajímavostí je, že tohle proslulé místo bylo založeno
teprve v roce 1985 z prostého důvodu. Opět se tu Chile a Argentina hádají o
tom, kde je hranice. Proto tu postavili pár domů, aby onen nárok na území
podpořili. Z toho se během pár let stal slavný El Chaltén. Doslova za kopcem je
Chile, kde je rezervace Bernardo O'Higgins.
Pokračovali jsme prašnou silnicí do nitra údolí. Znovu
jsme mohli obdivovat ledovcové splazy, jak se sunou z vrcholků hor. Okolo nás
byl hustý les pabuků, který se střídal s horskou řekou. Mohli jsme se kochat do
sytosti. Zastávek tu bylo požehnaně, jen to počasí se zhoršovalo. Naštěstí na
konci cesty bylo obstojně. Odtud se dá jet trajektem přes jezero, pak jít
pěšky, následně opět na trajekt, který jede do městečka Villa O'Higgins. Tam
jsme před pár dny zakončili cestu po Carretera Austral.
Zaplatili jsme opět peníze za možnost se projít. Lezli
jsme vzhůru lesem k ledovcovému splazu Huemul. Z krásného lesa jsme občas
vykoukli na bystřinu, která kaskádovitě stékala do údolí. Laděnce začínalo být
špatně. I tak vylezla až k ledovcovému splazu. Pod nímž bylo jezírko. Bylo to
hezké, ale viděli jsme lepší.
Ještě kousek jsme popošli, abychom viděli do celého
údolí. Směrem k El Chalténu bylo hnusně. Fitz Roy byl kdesi v mracích. Na duhou
stanu to vypadalo mnohem lépe. Sedli jsme si a užívali jsme si výhled na krásné jezero Del Desierto.
Spokojení jsme jeli zpátky do El Chalténu. Hledali jsme nějaký kemp s
horkou sprchou. Bohužel jsme nic nenašli. Museli jsme až do města. Kemp byl
obří a pěkný. Na druhou stranu byl dražší než hotel v méně turistickém
místě.
12. 1. 2020
Žádné komentáře:
Okomentovat