Dopoledne v neděli si Lada chtěla
užívat město El Calafate. Nejdříve byla naštvaná, protože spousta obchodů po
ránu měla zavřeno. Naštěstí jí otevřeli a mohla nakupovat dárečky. Udělali jsme
si radost a koupili krabici s mnoha druhy ručně dělané čokolády. To byla
dobrota. Když jsme si po delší době užili město, popojeli jsme k laguně u
jezera Argentino. Chtěli jsme se projít a pozorovat mnohé ptačí druhy. Na
jezeru byli plameňáci, labutě, kačeny i husy. Nechtělo se nám vůbec ven z auta. Paní
vedle v autě se snažila otevřít dveře od auta, ale nepovedlo se jí to. Vítr byl
moc silný. Udělali jsme si proto auto výlet okolo laguny a pozorovali ptactvo z
okénka.
Odjeli jsme z města a vyjeli
na kopce. Měli jsme krásný výhled na celou oblast. Před námi bylo údolí, které
vytvořil ledovec a řeka Santa Cruz. Bylo tak rozmanité.
Oproti ploché pláni, kterou jsme poté projížděli. Opět se mohl spolujezdec
kochat a řidič křečovitě držel volant. Docela nás pobavilo, když foukalo přímo
proti nám. I když jsme dali plyn na podlahu, nevymáčkli jsme z toho víc jak 80 km/h.
To ale nebyl ten hlavní problém. Chtělo
se mi čůrat. A věřte, že i když se schováte za auto, tak ona kapalina lítá v
okruhu pěti metrů. Když nad tím tak přemýšlím, měl jsem se vyčůrat do petky.
Ale Laděnce se chtělo taky. Jediné místo, kde foukalo o něco méně, byla roura
pod silnicí u jednoho vyschlého potoka. Cestou jsme zjistili, že tu mají moc
príma rostlinky. Jejich semena nám obalila ponožky, tkaničky i chlupy na nohou.
Při jejich sundávání nám probodávaly kůži na prstech. Účinná zoochorie.
Opět jsme se začali přibližovat k horám.
Krajina byla šťavnatější a místy přežívaly i stromy. Laděnka se rozplývala nad
kopci posetými kopretinami. Dojeli jsme do těžařského města Río Turbio. Uhelný
prach byl v širém okolí. Chtěli jsme tudy rychle projet k Chilským hranicím.
Bohužel jsme tu bloudili přes hodinu. I místní policie nás nasměrovala špatným
směrem. Ve městečku nebyla jediná cedule navigující k hranicím. Naše navigace
fungovala blbě i v Chile a v Argentině už nefungovala vůbec. Nakonec jsem
prostě jel po co největší cestě směrem na západ. Naštěstí to nakonec vyšlo.
Kontrola na hranicích byla o dost
důkladnější, jelikož Chile si je pořádně hlídá. Nesmí se dovážet žádné ovoce,
mléčné výrobky, vejce a další věci. Takže nám pořádně proslídili naše smradlavé
auto. Naštěstí nic nenašli. Sjeli jsme z vrcholu pohoří a za chvilku jsme byli
ve městě Puerto Natales. Chvilku nám trvalo, než jsme si našli ubytování za rozumnou cenu, ale
na konec se to povedlo. Zašli jsme si na večeři do města. Velkým obloukem jsme
prošli okolo drahé restaurace, kterou nám doporučili a šli jsme tam, kde byla
spousta místních. To je vždy dobré znamení. Dali jsme si obří hamburger, ve kterém
bylo snad celé avokádo. Naprosto vynikající.
19. 1. 2020
Žádné komentáře:
Okomentovat