Do Puerto Natales jsme jeli ze dvou
důvodů. Za prvé jsme už neměli nic čistého na sebe. Za druhé jsem netušil, jaké
jsem objednal kempy v turistickém chrámu Patagonie. Nejprve jsme se pořádně
nacpali na snídani, kterou jsme měli výjimečně v rámci ubytování. Než nám
vyprali prádlo, tak jsme měli dost času. Bohužel jsme v Jižní Americe nenašli
žádnou prádelnu typu vyper si sám.
Šli jsme do společnosti, u které jsem
objednal kempy. Nad objednáním těchto kempů, jsem strávil strašně moc času.
Každý den jsem kontroloval, jestli je něco volného. Protože mají hlavní sezonu
vyprodanou skoro rok dopředu. Jejich rezervační systém mě mnohokrát rozpálil
doběla. Na emaily se neobtěžovali odpovědět. Byl jsem proto moc rád, že jsem si
s nimi v klidu anglicky pohovořil. Vše jsme vyřešili k naší maximální
spokojenosti.
Než nastal čas vyzvednout prádlo obešli
jsme celé centrum. Vydali jsme se k pobřeží. Kolem plavaly labutě černokrké (Cygnus melancoryphus) s mláďaty.
Koukli jsme se také na pár místních soch a nakoupili jsme. Po skvělém hamburgeru,
jsem zahlédl v obchodě obří housku, v níž byl ještě větší flák masa. Skoro
zadarmo. Vyjeli jsme z města na sever a já si užíval obžerství.
Zastavili jsme dvacet kilometrů
od města, kde se nacházela Cueva Del Milodón. Jedná se o jeskyni, kde našli
kůži s rezavými chlupy. Patřila místní megafauně, která vymřela před
desetitisíci lety. Měli docela podobný ostud jako mamuti. Změnu klimatu a
příchod lidí neustáli. Zde objevili obrovského lenochoda zvaného mylodon. Měřil
tři metry a vážil tunu. Nebyl tu však sám. Vymřeli s ním také macrauchenia to
byl velký býložravý savec, caballo enano což byl malý kůň a smilodon neboli šavlozubý tygr.
Vyrazili jsme k jeskyni,
kterou zde vytvořilo jezero. Musím říct, že nás svými rozměry ohromila. Tady by
se mohlo schovávat i stádo mamutů. Pomalu jsme procházeli jeskyní a koukali na
krápníkovou výzdobu, která nebyla moc honosná. Kolem nás byla spousta míst,
která prošla archeologickým průzkumem. Nejvíce se nám však líbil pohled z
jeskyně na pabuky.
Vyrazili jsme ke klenotu
Patagonie. Cestou jsme obdivovali řídké staré lesy, které byly plné kopretin.
Byla to nádhera. Bohužel převládala sušší pastevní krajina, která nebyla ani
zdaleka tak malebná. Silnici zrovna opravovali, a tak se nám cesta dosti
protáhla. Opět
jsme obdivovali nádherná jezera pod horami. Dojeli jsme do kempu zaplatili jsme
a vyjeli do národního parku Torres del Paine. Tam jsme zaplatili vstupné, čímž
jsme si ušetřili zítřejší ranní byrokracii. Zbývala nám chvilka světla, a proto
jsme se rozhodli pro malinký výlet na vyhlídku, jelikož nám předpověď počasí na
další dny nepřála. Bohužel jsme toho moc neviděli, jelikož sluníčko bylo těsně
nad horami a svítilo nám do obličeje. V kempu to bylo velice zajímavé.
Okusili jsme pravou
jihoamerickou telenovelu. Zjevně se majitelé nedohodli a kemp spíše nefungoval,
než fungoval. Přesto nám prodali nocleh na dva dny. Slečna, která žila na vedlejším
pozemku, tak měla poskytovat zázemí pro kemp jako jsou toalety, sprcha a
kuchyňka. Alespoň nám to takto na recepci vysvětlili. Neubytovali jsme se zde
sami a chlapík z Německa s ní měl docela slušný výstup, protože si
začal vařit v kuchyňce, majitelka přiběhla celá rozlícená a řvala na něj,
že je kriminálník. Lada se jí zašla slušně zeptat, jestli si může natočit vodu, a to
asi byla poslední kapka. Pak jsme byli svědky, jak na sebe majitelé pozemků
řvali. Nakonec jsme měli přístup do jídelny a koupelny v hostelu, což jsme
uvítali, že si můžeme dát teplou sprchu v teple a bez rojů komárů. U čehosi,
co dříve bývala pergola jsme si postavili stan. Doufali jsme, že nebude foukat,
jelikož byla na spadnutí. A málem bych zapomněl, že jsme bydleli na staveništi,
jelikož se kemp přestavoval na chatky. Ale tohle všechno nám absolutně nevadilo,
bylo to takové zpestření. Všude na světě některé věci fungují stejně, když se
dva lidé na něčem nechtějí shodnout. Sedli jsme si na kus dřeva ze stavby a
pozorovali pláň za níž vystupovalo majestátné pohoří Torres del Paine. Je to
místo s nádherným výhledem, lepší než v drahých hotelích v parku.
20. 1. 2020
Žádné komentáře:
Okomentovat