Klidné dny v Hobartu

Netrvalo to ani dva dny a Harry pro nás měl skvělou zprávu. Dlouhodobý zákazník automechanika Holobrátka se svěřil, že chce prodat auto. A přesně to, co jsme chtěli. Tedy něco podobného našemu Mazlíkovi z Nového Zélandu tedy Hondě CRV. 

Ráno jsme čekali, až zavolají strejdovi Harrymu, abychom se šli na auto podívat. Čekali jsme docela dlouho, ale nakonec paní zavolala. Auto vypadalo skvěle. Nejdůležitější pro nás bylo, že mělo dobrou údržbu. Nechtěli jsme dopadnout jak s naším prvním autem na Novém Zélandu, tedy po 800 km jsme ho mohli hodit z útesu. Chtěli za auto 3500, ale nakonec jsem se domluvili na 3200 dolarech. Což je naprosto pohádková cena za Subaru Forester 2002. Tedy o odst mladší auto, než naše bývalá Honda CRV.

Druhý den nám Harry pomohl znova. Zařizovali jsme pojištění na auto a převod auta. Nebylo to jednoduché a nebýt jeho, zjevně bychom s tím měli hodně potíží. A rozhodně bychom to nezařídili během jednoho dne, jestli vůbec. Ještě jednou tímto děkujeme. Zjistili jsme, že tohle opravdu není jednoduché jako na Novém Zélandu. Odpoledne jsme jeli provětrat našeho nového Mazlíka do historického města Richmond. Koukli jsme se na místní most a já se zkoušel skamarádit se spojkou, jelikož teď jsme měli manuál.

Ráno nás vzal strejda do města a vysadil u Salamanca Market. Začínal jako trh s použitými věcmi a stal se z něho proslulý trh, který je velice oblíbený i turisticky navštěvovaný. Nedivili jsme se tedy, že jsme se nemohli ani hnout. Lada si to užívala, protože měla kolem sebe okolo 328 stánků s místními produkty. Od výrobků ze dřeva, ovčí vlny, oblečení, šperky, umělecké sochy nebo obrazy až po levandulové voňavky. Mě více zaujaly stánky s jídlem. Byly tu i velice roztodivné věci ze vzdálených koutů světa. Lada by se nejraději u každého stánku zastavila a prozkoumala, jaké krási nabízí, ale na to jsme bohužel neměli čas.

Po tom, co jsme se prošli celým trhem tam i zpět jsme zamířili do restaurace New Sydney, kde oslavoval strejda Vašek s rodinou své 70 narozeniny. Příjemně jsme si popovídali s plným stolem příbuzných Lady. Strejda dostal dort se zobrazením jeho oblíbeného modelu letadla. Pak jsme ještě jeli k sestře Vaškovi manželky Juli a povídali si. Poté nás strejda Harry povozil po městě a vyprávěl nám mnoho příběhů o daných částech města. Vzal nás i na vyhlídku.

Další den se mi nikam nechtělo a tak jsem zůstal doma a Lada šla na nákup. V mezičase se stredja Vašek přijel vyzvednout Bombu. Naštěstí s sebou měl jinou baterii, díky které auto hned neskočilo. Měl jsem co dělat. Plánoval jsem výlet po pevninské Austrálii. Nakonec jsem to konzultoval s Harrym, který mě trochu brzdil a nezapomněl mi pokaždé připomenout, že nemůžu pochopit vzdálenosti Austrálie, dokud je neprojedu. A tak jsem vyškrtl nějaké postranní výlety, které měly tisíc kilometrů tam a tisíc kilometrů zase zpátky. Na mapě to nevypadalo tak zle.

Na večer přišla další část rozsáhlé rodiny a povídali jsme si. Večer Lada zavolala své mamince a povídaly si spolu a s tetou víc jak dvě hodiny. Lada byla už umluvená, protože překládala z češtiny do angličtiny a zpátky, aby si mamka Lady a teta Maree popovídaly o všem možném, co se odehrálo za mnoho let co se neviděly. Musím říct že jsme se i nasmáli se strejdou Harrym, když jsme je poslouchali.

22. 6. - 25. 6. 2017