Návštěva Hobartu a začátek výletu do středu ostrova

Ráno jsme se rozloučili s Vaškem i Juli a vyrazili jsme s Bombou na jih do hlavního města Tasmánie Hobartu. Abychom navštívili strejdu Harryho a tetu Maree. Cesta proběhla bez problémů, když pomineme mnoho pazvuků linoucích se z auta. Občas i něco zasmrdělo, ale Bomba jela dál. Předjížděli nás autobusy i naložené kamiony, jelikož jsme jeli 80 kilometrů v hodině. Strejda Harry vyvěsil na dům českou vlajku, a tak nám pomohl s hledáním jeho nového domu. Zaparkovali jsme před dům a přivítali se. Posléze jsem šel přeparkovat a Bomba začala zlobit. Nechtěla nastartovat a tak jsem musel startovat z rozjezdu. Ale nakonec jsem se dostal na místo, kde jsem měl zaparkovat. Posléze začalo další kolo rozmazlování našich žaludků. Teta vařila také úžasně a strejda Herry jí pomáhal. Je to úžasná dvojice.

Ráno nás strejda vzal do města, a tak jsme si mohli poprvé v klidu projít město Hobart. Nejprve jsme se vydali do muzea. Bylo malé, ale útulné. Měli tu výstavu o místní přírodě, na kterou jsme se jako obvykle zaměřili. Nejvíce nás zaujala místnost věnovaná Tasmánskému tygrovy neboli Thylacinus (Thylacine). Tento vrcholový predátor, který žil jen na území Tasmánie vyhynul. Poslední známý exemplář uhynul v zoologické zahradě v Hobartu v roce 1936. Farmáři místního vačnatého tygra vystříleli i za pomoci vlády, která vyplácela odměny za zabitý kus. Vláda se rozhodla tohoto tvora chránit až dva měsíce poté, co uhynul poslední známý jedinec v zoo. Také nás zaujala výstava o Antarktidě. Austrálie si nárokuje kus tohoto kontinentu a má v ní vědeckou základnu. Laděnce se líbila časová osa, jenž byla znázorněna na ledu vyvrtaném z hloubky ledovce. Nicméně jsme šli dál a zařizovali další věci ve městě. Opravdu nás překvapilo, když jsme šli reklamovat nafukovací matraci. Neměli jsme s sebou nic, ani lístek od nákupu. Kupodivu jsme odcházeli s omluvou a novou matrací během 5 minut. Tohle si v Čechách nedokážeme představit. Večer jsme si zase užívali příjemnou společnost strejdy, tety a jejího bratra Maxe. A samozřejmě jsme se oblizovali až za ušima, protože teta uvařila další dobrůtky.

Následující den jsme vyjeli na čtyrdenní výlet do nitra oblasti zapsaného do světového dědictví. Aspoň jsme si to mysleli. Byli jsme nadšení, že jedeme do nitra národního parku Southwest National Park. Abychom se do oblasti dostali, museli jsme projet okolo Mount Field National Park a dál na západ. Cestou jsme navštívili Big Tree Forest Reserve u řeky Styx. Obdivovali jsme místní obrovské eukalypty a vlhký eukalyptový les. Také jsme si zašli k řece, jenž měla hnědou barvu. Lada si opět našla několik hezkých houbiček a jeli jsme dál. Další zastávkou byly Twisted sister, které byly nedaleko. Potom jsme mířili až do nitra Southwest National Park.

Odbočili jsme z hlavní silnice a jeli jsme 35 kilometrů na jih. Projížděli jsme okolo přehrady Lake Pedder, jenž zapříčinila vznik hnutí za ochranu Tasmánské přírody. Přehrada zaplavila vzácné oblasti i s unikátním jezerem Pedder, které bylo proslulé svojí bílou písečnou pláží a hnědou vodou, kterou zbarvily rostliny button grass. Cestou jsme měli první zážitek s Bombou. Z ničeho nic se vypnula elektřina a zase naskočila. Než jsme stačili pochopit, co se stalo, tak se to stalo znova několikrát během pár sekund. Zastavil jsem a zjistil, že kontakt na baterce je vypadlý. Oddych jsem si, že to není nic vážného. Přeci jenom jsme byli uprostřed ničeho. Nasadil jsem zpátky kontakt a jeli jsme dál do nitra parku. Kempovali jsme skoro až na konci silnice v Huon Campground. Bylo to nádherné místo, tak jsme si rozdělali oheň a užívali si místní přírodu. Na chvilku k nám zavítala i místní „kočka“ Eastern Quoll (Dasyurus Viverrinus) a samozřejmě neodbytní possumové.  

14. 6. - 16. 6. 2017