Okolí národního parku Hartz Mountains

Nabrali jsme směr na jih od Hobartu. Dojeli jsme k národnímu parku Hartz Mountains. Vyjeli jsme asi do kilometru a pozorovali sníh kolem nás. Bylo hodně hnusně, vítr foukal a padal déšť se sněhem. Pozorovali jsme onu situaci z pohodlí auta a u toho jsme i zůstali. Dnes bychom neviděli na vrcholcích nic. Jeli jsme zase zpátky pod horu a jako obvykle se změnilo počasí během pár kilometrů. Při cestě k místu Tahune, jsme narazili na několik ptáků s peřím jak páv, kteří nám přebíhali přes cestu. Zastavili jsme se a hledali jsme je. Bohužel jsme neměli štěstí. Když jsme dojeli k Tahune, kde je procházka vrcholy stromů, tak nás jako vždy zarazila cena. Bohužel i procházky okolo byly placené a tak jsme se otočili a jeli kousek dál.  

Opět jsme narazili na ony tvory podobným pávům. Snažili jsme je najít v pralese, ale bohužel byl moc hustý a plný neprostupných keřů a ostrých travin. Lada měla štěstí a našla několik velkých ocasních pér. Jeli jsme dál a dali si nedaleko oběd. Zase jsme slyšeli mnoho zvuků ozývajících se z pralesa. A najednou uprostřed našeho oběda před námi proběhl onen zvláštní opeřenec. Hned jsem vzal kameru a vydal jsem se za ním. Došel jsem pár metrů od Lyrochvosta nádherného (Menura novaehollandiae) a on si mě všiml. Lyrochvost neboli Lyrebird přišel ke mně a pozoroval mě ze tří metrů, bylo to krásné shledání.

Vyrazili jsme zpátky do Hobartu. Lada si poprvé zkusila řídit našeho Mazlíka číslo 2. Udělali jsme si zajížďku okolo poloostrova. Když jsme projížděli okolo pobřeží, tak jsem Ladě řekl ať zastaví. Uviděl jsem sněhově bílého dravce. Jedná se o bílou variantu White Goshawk. Vydali jsme se za ním. Byl nádherný. Je velice vzácný, strejda Vašek nám vyprávěl příběh o člověku z blízkého východu, který chtěl White Goshawk (Accipiter novaehollandiae) koupit od místního ochránce přírody za půl milionu dolarů. Dokonce jsme viděli, jak na dravce nalétávají vrány, které mu chtěly vzít úlovek. Byla to neuvěřitelná podívaná.

Dopoledne jsme si udělali procházku u hory Mount Wellington tyčící se nad Hobartem. Vyrazili jsme si na procházku akorát okolo Organ Pipes. Bylo nádherné počasí až na mrak, který se usadil přímo nad námi. Při procházce jsme narazili i na obrovský balvan, který se nedávno uvolnil ze skalního výchozu. Při procházce jsme několikrát zahlédli helikoptéru, která vozila meteriál na opravu chodníků. Neměli jsme moc času a tak jsme jeli na setkání se strejdou Nickem v Hobartu. Vzal nás za svojí dcerou Alison a její rodinou a pak jsem šli na společnou večeři s ním a jeho manželkou Bev. Následně jsme jeli asi 50 kilometrů od Habartu směrem na východ, kde měl rodinný dům u pláže. Ráno jsme vstali brzo a pokračovali dál na východ, kde začínal poloostrov Tasman.

26. 6. - 27. 6. 2017