Tučňák magellanský

Ráno jsme stále zpracovávali, co jsme všechno viděli předchozí den. Rozhodli jsme se, že si uděláme stejný výlet ještě jednou. Měli jsme na to dost času. Poloostrov Valdés nám prostě přirostl k srdci. Nejdříve jsme šli na pláž. Kdyby nebylo pod mrakem, tak bych se skočil i vykoupat. Alespoň jsme se brouzdali ve vodě, která byla dost studená. Došli jsme k útesům, které byly složené ze zkamenělých mušlí. Hodně jich vykukovalo a byly docela ostré. Laděnka si užila střed města, kde prodávali spoustu věcí. Naladili jsme se na cestu dobrou kávou a vyjeli pozorovat lachtany. Opět jsme dojeli k Punta Pirámides, kde nás přivítal řev kolonie. Odložili jsme kameru a foťák a jen jsme pozorovali dění pod sebou.

Jako další zastávku jsme si zvolili Punta Norte. Cestou jsme míjeli tinamy argentinské (Elegant crested tinamou). Tito běhaví ptáci příbuzní nandům byli úplně blbí nebo zmatení. Neustále nám běhali pod kola. Většinou si to na poslední chvíli rozmysleli a odběhli z cesty. Bohužel jsme minimálně jednoho přejeli. Naštěstí jsou malí. Cestu nám ještě přeběhl pásovec malý (Zaedyus pichiy). Zastavili jsme auto a vydali jsme se za ním do křoví. Byl tak krásný, že Laděnce nevadila možná přítomnost chřestýšů v okolí. Tento pásovec očividně na lidi zvyklí nebyl. Chvilku naši přítomnost strpěl a pak už pelášil vyprahlou krajinou pryč od nás.

Dostali jsme se k Punta Norte. Přivítala nás zeď s cedulí, vedle které odpočívaly lamy. Vypadaly tam naprosto přirozeně. Jako by je tam někdo naschvál vytesal. Dorazili jsme na pláž za odlivu. Pod pláží se obnažila skaliska, mezi kterými se vytvořily malé bazénky, v nichž si hrála mláďata. K velkému množství lachtanů hřivnatých se přidali opět i rypouši. Dokonce tu byli dva mladí samci.

Opět tu byl velký, kterého jsme potkali včera. Dnes mu bylo zjevně horko. Občas svojí velkou ploutví hrábl do písku a hodil si jej na záda. Nedělal to sám i lachtani se takto ochlazovali. Jednou k rypoušovi přišlo malinké mládě lachtana. Vlezlo do studeného ďolíčku, který rypouš vyhrabal a my jen čekali, kdy uvidíme letět vzduchem mládě společně s pískem. Naštěstí si uvědomilo chybu a rychle šplhalo pryč do bezpečí.    

Kosatky jsme tu nepotkali. Jeli jsme to zkontrolovat o kus dál. Cestou Laděnka obdivovala květ agáve, kterou si někdo vysadil u farmy. Netrvalo dlouho a dorazili jsme opět k tučňákům magellanským (Spheniscus magellanicus). Tentokrát byli neuvěřitelně hluční. Neustále hýkali jako osli. Bylo až neuvěřitelné, jaké dokážou vyluzovat zvuky ze svých malinkých těl. Většinou, když se partner vrátil z lovu, tak společně hýkali. Jiní jen vylezli z nory a hýkali. Bylo to tu mnohem živější nežli včera. Někteří partneři si navzájem čechrali peří a jiní kopulovali. Docela nás zarazilo, jak dlouho jim to trvalo. Samec si lehl na samici a šermovali zobáky.

Překvapilo nás, jak jsou čistotní. Vždy vylezli z hnízda a ušli několik kroků, až pak se otočili a vystříkli obsah kloaky co nejdál od hnízda. Což v praxi znamenalo, že to skončilo u jiného hnízda. Laděnce se moc líbily jejich oči a pokoušela se je vyfotografovat. Pozorovali jsme i tučňáky, kteří plavali ve vodě. Obdivovali jsme jejich obratnost. Dokázali se otočit ve velké rychlosti a zcela změnit směr.       

Dojeli jsme k Caleta Valdés, kde jsme žádné kosatky neviděli. Pokračovali jsme proto rovnou k U. O. Caleta Valdés, kde jsme si dali kávu. Na pláži bylo pár rypoušů, ale žádné kosatky. Byli jsme moc rádi, že jsme měli včera takové štěstí. Při odchodu jsme narazili na jiný druh pásovce. Byl to pásovec štětinatý (Chaetophractus villosus), který byl neuvěřitelně rychlí, takže jsme stihli zaznamenat jen jeho narůžovělé pozadí.

Vrátili jsme se ještě rozloučit s tučňáky. Už byl západ slunce a chystali se jít spát. Našli jsme tam jednoho nevrlého, který neustále hýkal a hledal svoji noru. Dokonce přišel až k nám. Jeden turista, který seděl na zemi se nechtěl zvednout z místa. Tučňák ho klovl do nohy a během pár vteřin byl turista pryč. Vůbec se nebál. Pokračoval proti turistovi, který neustále couval. Bylo to krásné rozloučení. Dojeli jsme do kempu, jen tak tak jsme stihli sprchy, než je zavřeli a šli spát.  

Vzbudili jsme se opět v pískovišti. Vítr dokázal zavát písek kamkoli by vás napadlo. Otřepali jsme se a brzo vyrazili. Čekal nás dlouhý přesun. Rozloučili jsme se s oázou života jménem poloostrov Valdés a vyjeli do pampy. Nejdříve jsme jeli na sever po hlavní. Tam nás otravovala spousta kamiónů. To se však změnilo, když jsme zabočili na silnici 23. Vedla nás nejkratší cestou na západ. Začali jsme zpívat a dělat všemožné vylomeniny, jelikož to byla strašná nuda. Neviděli jsme lamy ani nandu. Nepotkávali jsme ani auta prostě nic. Po šesti stech kilometrech zmizela krásná asfaltová silnice. Museli jsme jet po staré silnici, vedle které stavěli novou. Těchto dalších tři sta kilometrů se docela protáhlo. Do San Carlos de Bariloche jsme dorazili v noci. Nemohli jsme najít otevřený kemp. Hodinu jsme projížděli okolí, než jsme zastavili u jezera. Před půlnocí jsme rozložili stan a šli jsme spát. Byla to spousta hodin za volantem a vždy nás dokáže vyčerpat, když nemůžeme najít místo, kde složíme hlavu. 

4. 2. - 5. 2. 2020