Ráno jsme
vyrazili na vzdálenou pláž Tortuga Bay. Nejdříve jsme však šli nasát informace
do centra. Po cyklostezce se procházel metrový ještěr, který nikomu nevadil. Místní
ho objížděli jako rutinní záležitost.
Již bylo po desáté hodině. Sluníčko bylo nad námi a my jsme si
nadávali, že jsme nevyrazili dřív. I když jsme šli místním suchým lesem, tak tu
mnoho stínu nebylo. Hojně tu rostl strom Palo Santo Palo (Bursera graveolens), který v suchém období shazuje listy. Takže nám
nevíce stínu poskytovaly stromové opuncie. Po cestičce skákaly ještěrky ze strany
na stranu. Byli jsme překvapeni, jak daleko doskočí. Jejich skoky bychom
připsali spíše žábě nežli takovýmto tvorečkům. Určitě se jim skákání hodí, na
zdejších nekonečných kamenitých pláních. Půda tu nebyla, jen jeden lávový kámen
vedle druhého. Mezi nimi vyrůstaly stromy a kaktusy.
Hned jak jsme dorazili na pláž, tak jsme si šli zchladit nohy. Vtom
připlul první leguán mořský (Amblyrhynchus cristatus hassi). Na jemném bílém
písku působil jako přízrak z minulosti. Hned jsme si ho šli prohlédnout. Jen
tak ležel na pláži a vyhříval se. Sem tam přišla vlna a jemně ho ošplouchla.
Zjevně nabíral sílu. Dokážou být až hodinu pod vodou a pást se na řasách. Poté
se potřebují zahřát, jako každý plaz. Obdivovali jsme jeho velké drápy, kterými
se pod vodou drží skal, na kterých se pase.
Zahlédli jsme jednoho plavat v moři. Jeho ocas se kmital zleva doprava.
Trvalo mu to jen chvilku a byl na břehu. Vlny se přes něj převalovaly a on se
snažil dostat na břeh. Vždycky když měl možnost, tak plaval. Byl ve vodě mnohem
hbitější. Jednou se takhle otočil na Laděnku a začal plavat k ní. Během
okamžiku zapomněla na focení a utíkala na břeh.
Mezi leguány se procházela koliha malá (Numenius phaeopus). Absolutně
je nevyváděla z míry. Poodešli jsme z této harmonické idylky k dunám. Zajímali
nás kolíky okolo hromad písku. Už jak jsme se přibližovali, tak nám docházelo,
co se tam skrývá. Byla to hnízda mořských želv.
Na konci pláže jsme narazili na malou lagunu, ve které rybařil pelikán
galapážský (Pelecanus occidentalis urinator). Byl o dost menší než jeho
příbuzný z Austrálie, kterého jsme viděli před pár lety. I tak se nám moc
líbil. Připlul až k nám. Zjevně chtěl něco na zub. Když zjistil, že nic
nedostane, tak začal pronásledovat malé rybky.
Za námi v mangrovech odpočívali další pelikáni. Prošli jsme okolo nich
na skrytou pláž. Zde již nevála červená vlajka zakazující koupání. Hodili jsme
ručníky pod strom, vzali jsme si plavky, přeskočili pár leguánů a vrhli se do
vody. Laděnka si užívala teplou klidnou hladinu. Jen tak se nechala unášet
vlnami. Já jsme se začal nudit. Došel jsme si pro šnorchl a brýle. Skoro nic
jsem neviděl. Bylo tu moc rozvířeného písku. Lehli jsme si proto pod strom a
opalovali jsme se. Okolo nás procházeli leguáni, kteří nás měli jen za další
překážku na své cestě. Občas nás nějaký vyděsil, když začal z ničeho nic šustit
v křoví. Také strašně frkali. Stále ze sebe dostávali přebytečnou sůl, která je
součástí jejich postavy.
Když už jsme byli po několikáté ve vodě, tak jsem zkusil Laděnku
přemluvit na vyjížďku kajakem. Kupodivu mi to vyšlo. Stačila chvilka a stal se
z nás sehraný tým. Dokonce jsme si sebou vzali kameru, kdybychom něco viděli.
Netrvalo dlouho a zátoka ožila. Jako první jsme narazili na karety.
Pravděpodobně to byly karety obrovské (Chelonia mydas). Občas něco
vyskočilo z vody. Pořádně to šplouchlo, ale nic jsme nestačili zahlédnout. Jeli
jsme písčinami uprostřed zátoky, kde bylo hodně želv, dokonce jsme tu zahlédli
rejnoka.
Na krajích zátoky byly mangrovy, u nichž bylo více malých rybek. Nejdříve
jsme však jeli k ostrůvkům uprostřed zátoky. Za nimi už začínaly být větší
vlny. Také to tam bylo o dost hlubší. Když jsme se přibližovali ke skaliskům, která
byla porostlá jen stromovými opunciemi, tak se okolo nás něco mihlo. Bylo to
velké s divnou hlavou. Shodli jsme se, že to musel být žralok kladivoun
(Sphyrna), kteří jsou tu častí, především ve větších hloubkách.
Pomalu jsme jeli zpátky a užívali si mořské želvy. Vzali jsme to okolo
mangrovů, kde se mezi kořeny proháněli malincí žraloci. Proplouvali těstě kolem
nás. Stačilo se jen zastavit a pozorovat, jak proplouvají sem a tam. Hledali svoji
kořist, ale my jsme žádné malé ryby mezi kořeny neviděli.
Mířili jsme zpátky ke břehu. Zapomněli jsme si opalovací krém, a proto
se nám začali připalovat lýtka a nárty. Už jsme si je museli chladit ve vodě.
Tušili jsem, že to bude zas problém. Když jsme odevzdali kajak, tak jsme šli
okolo pobřeží. V mělké vodě proplouvalo celé hejno malých rejnoků. Byl to
nádherný pohled na tyto ladně se pohybující paryby. Na pláži nás zase uvítali
leguáni. Naše nadšení z pulzujícího života okolo nás, se nedá popsat
slovy.
Došli jsme do města šťastní, ale hladoví. Vlezli jsme do jedné
restaurace nedaleko centra. Nejdříve jsme chtěli rybu z odpoledního menu, ale
tu už neměli. Tak jsme si dali kuře. Dostali jsme jenom kosti a kůži.
Nespokojení jsme narazili na ulici, která se celá uzavřela pro auta. Vyskládaly
se zde stoly jeden vedle druhého. Malinkých restaurací tu bylo nespočet. Každá
měla kupu dnes ulovených ryb. Věděli jsme, kam půjdeme příště na večeři.
Dorazili jsme do hostelu a obdivovali jsme svoje spálená těla. Byl to nádherný
den.
15. 2. 2020
Žádné komentáře:
Okomentovat