Zlatý okruh

Ráno jsme konečně měli energie na rozdávání. Ve městě Selfoss jsme dlouho nebyli. Město slouží především farmářům, takže nebylo mnoho důvodů, proč se zdržovat. Jsou zde rozsáhlé nížiny pokryté pastvinami. Něco takového je na Islandu velice vzácné. I proto zde narazíte na mnoho lidských sídel. A neobvykle hustou silniční síť, jejíž součástí je turisticky oblíbený Zlatý okruh.

Dojeli jsme do města Hveragerði a obcházeli jsme jeden skleník za druhým. Bohužel jsem neměli štěstí a tak jsme se vrátili do Selfoss a zkoušeli štěstí tam. Obešli jsme toho dost, ale zase nic. Vydali jsme se tedy po turistickém Zlatém okruhu. Prví zastávkou byl 6500 let starý kráter Kerið. Byl ještě zamrzlý. Opět jsme si říkali, že jsme přiletěli moc brzy. A nikdo nás ještě nezaměstná. Hlavní turistická sezona začínala až za měsíc a půl. Přestali jsme myslet na práci a rozhodli jsme se vychutnat si procházku do nitra kráteru. Barvy hornin byly velice rozmanité od černých až po rudé. Hned jsem si vzal pár kousků do sbírky. 

 

Z vrcholu kráteru jsme pozorovali rozmanité prostředí. Byly zde vysázené monokultury i pastviny. Byly tu také plochy s nízkými keři, mezi něž byly zasazeny letní chatičky lidí z hlavního města. Projížděli jsme dál do nitra Islandu. Extenzivně využívané pastviny se střídaly se s těmi intenzivně využívanými. Na některých extenzivně využívaných pastvinách jsme neviděli ani trávu. Spíše tam byl mech, vřes, borůvky a jiné nízké vzdorovité rostliny.

Dorazili jsme do historického místa Skálholt. Zde sídlili biskupové, kteří po 7 staletí ovlivňovali dějiny ostrova. Až po zničení katedrály v roce 1785 se přestěhovali do Reykjavíku. Na Islandu je ještě jedno takové posvátné místo, kde sídlili biskupové, jménem Hólar. Narazili jsme zde na náš první drnový dům. V takovýchto obydlích dříve žili obyvatelé celého Islandu. Počasí nebylo stále nic moc, ale to nás neodradilo. Už jsme si začali na pochmurné, větrné a vlhké počasí zvykat. Cestou k hlavní turistické atrakci jsme rozházeli své životopisy na mnoha místech, ale stále bez odezvy. 

 

Před námi se otvírala aktivní geotermální oblasti Geysir, která dala jméno všem gejzírům na světě. Hned nám bylo jasné, že tady bychom v hlavní sezóně nechtěli být. I v tento ne příliš krásný den tu bylo mnoho lidí. Nedivili jsme se. Bylo na co se dívat. Pomalu jsme se přibližovali k aktivní oblasti. Z jezírek okolo nás se začalo kouřit a zápach dával jasně najevo o co půjde. Energie z hlubin se drala na povrch a sirný zápach sní. Zastavili jsme u aktivního gejzíru Strokkur, který chrlil vodu každých pár minut do výšky 10-15 metrů. Byla to ohromující podívaná. Je těžké si představit slavný Geysir, jak dokáže chrlit vodu do desetkrát takové výšky. Ale jeho aktivita je závislá na sopečné aktivitě v oblasti.

Pomalu jsme se procházeli a vychutnávali si energii deroucí se k povrchu. Lada občas vypadala, že bude blinkat, ale mě to nevadilo. Bylo příjemné, že jsme nemuseli platit za vstup. Navštívili jsme i nedaleké turistické centrum. Mnoho informací jsme nenašli. Možná, že jsme špatně hledali, ale v záplavě tisíců volovinek, jsme se ztratili.

12. 4. 2018