Příjezd na Island

Jak to před cestou bývá, začalo to balením. Opět jsme měli nacpané krosny k prasknutí, ale Laděnka byla přesvědčená, že nemají ani 18 kilo. O tom jsme se přesvědčili po noční jízdě do Prahy, odkud jsme odlétali. Po loučení a procházením se prázdným letištěm, jsme se dostali k odbavení. Tentokrát slečna nepřivřela ani jedno oko a tak jsme museli jednu krosnu (cca 2 kg přerozdělit) přebalit, aby se dostala pod 20 kilo. Oba jsme byli unavení a tak jsme klimbali i v letadle. Já jsem se probral, když jsem zahlédl onen vulkanický ostrov. Všude bylo bílo. Jedinou výjimkou byl úzký pás okolo pobřeží. Tady opravdu jaro ještě nezaklepalo na dveře. Prolétali jsme nad jihozápadem ostrova, kterému dominovaly ledovce. Jen co jsme je zahlédli, chtěli jsme se k nim dostat blíže, ale nejdříve jsme museli přistát. Bílá krajina pokračovala skoro až k hlavnímu městu Reykjavík. Bylo nám jasné, že budeme opět za exoty, až vytáhneme stan. 

 

Letiště se blížilo a další dobrodružství začínalo. My jsme ale po nočním letu chtěli vidět akorát tak postel. Byli jsme rádi, že nás Island bez problémů přivítal a šli jsme si pro naše nadměrná zavazadla. Našli jsme obě krosy a ulevilo se nám. Trvalo to ale jen pár sekund, než jsme zjistili, že jsme ztratili hůlky. Nikde u nadrozměrných věcí nebyly a tak jsme začali vymýšlet, kam půjdeme pro pomoc. Naštěstí se zanedlouho na pásu pro běžná zavazadla objevily. Docela by nás zajímalo, jak se dokázaly uvolnit z popruhů na krosně. Pro příště si opět zabalíme krosny do igelitové folie. Když jsme shromáždili všechna zavazadla, tak pro nás přijel řidič z hostelu.

Rozhodli jsme se, že se projdeme po městečku u letiště Keflavík. Byli jsme rádi, že jdeme a tak jsme se na shánění práce pro tento den vykašlali. Netrvalo dlouho a silný studený vítr nás probral k životu. Prošli jsme se okolo pobřeží a kochali se rozbouřeným mořem. Za ním se tyčily hory pokryté sněhem. Bylo to opravdu surové prostředí. Onu atmosféru dotvářely domky pokryté plechem. Na konci naší procházky jsme dorazili k obrovské jeskyni, v které byl několika metrový troll. Pokochali jsme se místní mytologií a šli něco zakousnout. Došli jsme k rychlému občerstvení Olsen Olsen a dali si bagetu. Laděnka měla s rybou a já s jehněčím. Byla to naprostá lahůdka. Bylo nám jasné, že na tomto ostrově naše chuťové pohárky strádat nebudou. Nestihli jsme se ani pořádně probrat z první místní lahůdky a už jsme se těšili z další. Islanďané milují kávu a tak se není čemu divit, že si jí umí i vychutnat. Naprosto spokojení jsme došli do hostelu. Studený vítr z nás vysál energii a padly jsme odpoledne do postele. Probrali jsme se až ráno. 

Po pořádné snídani jsme začali hledat autobus do hlavního města. Po krátkém čekání jsme projížděli naším prvním lávovým polem pokrytým mechem. Po chvilce jsme dorazili do prvního předměstí Reykjavíku. Projeli jsme několika místními centry, až jsme dorazili k dominantě centra města. Reykjavík nám spíše připomínal roztroušené okrajové čtvrti města. Byl prostě takový nekompaktní. Centrum nás také neoslovilo a náš plán o získání práce se začal rozpadat. Rulička životopisů, které jsme měli v ruce nás spíše tížila, nežli nás popoháněla k rozdávání po místních hotelech, restauracích či obchodech. Vnitřně jsme cítili, že tady pracovat nebo žít nechceme. Zbytek dne jsme zase prospali. Ono pochmurné větrné počasí nám bralo energii. A nezměnilo se to ani další den. To jsme si alespoň zařídili místní telefonní číslo a začali plánovat cestu po ostrově. Mé plány narušilo počasí a tak jsme se místo na jihovýchod, museli vydat na sever, kde nepadala nebesa. Ale než jsme se mohly kamkoli vypravit museli jsme si půjčit auto. 

 

Ráno jsme si pochutnali na snídani a hodili si těžké krosny na záda. Nastoupili jsme do autobusu, který řídil polský řidič. Zjevně byl zvyklý na závodní styl, protože kdo se nedržel oběma rukama tak lítal. Byli jsme rádi, že jsme zanedlouho vystoupili a mířili k půjčovně aut. Laděnka šla vedle mě a pak zmizela. Zakopla o drn a padala jak kámen k zemi. Naštěstí byla jen od bláta. S reprezentativně zabahněnou Laděnkou jsme si půjčili auto. Původně jsme si objednali Hundai I20, protože byl jeden z nejlevnější. Nakonec nám ale dali Volkswagen Polo. Vyrazili jsme s tímto malinkým autem na jízdu okolo ostrova. Nejprve jsme se ale vydali do oblasti okolo hlavního města. Nejdříve jsme jeli na jihozápad do Blue Lagune. Tyto vyhlášené turistické termální lázně jsou odpadním produktem termálních vrtů, v oblasti pokryté lávovými poli. Promluvili jsme si s manažerem a jeli na jižní pobřeží k městečku Grindavík. Projížděli jsme krajinou plnou lávových polí a hor bez vegetace. Není divu, že je celý poloostrov Reykjanes vyhlášen UNESCEM za globální geopark. Na konci naší cesty okolo pobřeží bylo hlavní město jihu Selfoss. Šli jsme se posilnit do místního rychlého občerstvení a zase jsme byli nadšeni. Tentokrát jsme si vychutnávali hamburgr s úžasným masíčkem. Dlouho jsme bádali, zda to bylo jen hovězí nebo hovězí s příměsí ovce nebo koně. Sice jsme chtěli kempovat, ale předpověď počasí nás donutila se ubytovat u jedné místní rodiny.

8. 4.  - 11. 4. 2018